Katolická morálka: důsledky svobody a katolických rozhodnutí v životě

Žít život ponořený do Blahoslavenství vyžaduje život žít ve skutečné svobodě. Navíc život Blahoslavenství vede k této skutečné svobodě. Je to druh cyklického jednání v našem životě. Skutečná svoboda nás otevírá k Blahoslavenstvím a Blahoslavenství nás naplňuje větší svobodou je objevovat a žít.

Co to vlastně znamená být svobodný? Příliš často spojujeme „svobodu“ s „svobodnou vůlí“. Myslíme si, že jsme svobodní, když děláme to, co chceme, kdykoli chceme, protože chceme. Mnoho kultur se dnes silně zaměřuje na lidskou svobodu a lidská práva. Tato pozornost však snadno vede k falešnému pocitu, co je to svoboda.

Co je to svoboda? Skutečná svoboda není schopnost dělat to, co chceme; spíše je to schopnost dělat to, co bychom měli. Skutečná svoboda se nalézá ve vědomé volbě vykonávat vůli Boží a podle její vůle žít v souladu s naší důstojností.

Je pravda, že Bůh nám dal svobodnou vůli. Máme mysl znát pravdu a vůli milovat dobro. Proto jsme na rozdíl od těch nejvyšších zvířat vybaveni schopností znát a učinit naše morální rozhodnutí. Tyto dovednosti jsou posvátné dary, které jdou do srdce toho, kým jsme. Mysl a oni nás odliší od veškerého stvoření. Tento bod však musí být velmi jasný: pouze ve správném výkonu našeho intelektu a svobodné vůle dosáhneme autentické lidské svobody. A opak je také pravdou. Když přijmeme hřích naší svobodnou vůlí, staneme se otroky hříchu a naše důstojnost je vážně ohrožena.

Když čelíme morálnímu rozhodnutí, při určování morálky naší volby přichází do hry mnoho faktorů. Katechismus identifikuje pět faktorů, které mohou zvýšit nebo snížit vinu, kterou máme za to, co děláme: 1) nevědomost; 2) nátlak; 3) Strach; 4) psychologické faktory; 5) Sociální faktory. Každý z těchto faktorů nás může potenciálně zmást, čímž brání naší schopnosti jednat správně.

Představte si například situaci, kdy někdo jedná nemorálně kvůli tomu, že na ně má vliv mimo jeho kontrolu. Možná jsou plné strachu, že na něj reagují a jednají v rozporu s morálním zákonem. Strach může člověka snadno zmást a uvést v omyl, což vede ke špatným morálním rozhodnutím. Nebo si vezměte například osobu, která nikdy neměla výhodu, že by jasně vysvětlila Boží vůli, ale během svého života byla vychována v prostředí, které „kázalo“ opačnou morální hodnotu. Opravdu nevěděli o mravní pravdě, a proto ignorovali skutečnost, že některé jejich činy jsou v rozporu s morálním zákonem.

V obou těchto situacích může člověk jednat v rozporu s Boží vůlí, zároveň však nemusí být kvůli faktorům, které nemůže ovlivnit, plně zodpovědný za své nesprávné rozhodnutí. Nakonec je Bůh jediný, kdo zná všechny podrobnosti a vyřeší je.

Pokud chceme být skutečně svobodní a chceme-li v životě činit dobrá rozhodnutí, musíme se snažit zbavit tlaků a pokušení, které na nás tyto faktory působí. Jinými slovy, musíme se snažit být si plně vědomi morálních rozhodnutí, která máme před námi, být prostý nevědomosti, strachu a nátlaku a pochopit a překonat jakýkoli psychologický nebo sociální vliv, který by mohl zatemnit náš rozhodovací proces.

Více se o těchto tématech řekne v následujících kapitolách. Prozatím je důležité pochopit, že někdy nejsme plně zodpovědní za špatná rozhodnutí, která činíme, i když špatné rozhodnutí samo o sobě udržuje svůj morální charakter jako dobrý nebo špatný. Musíme si být plně vědomi faktorů, které jsou součástí našeho morálního rozhodovacího procesu, a proto si vybrat dobro před zlem. Prostřednictvím našich dobrých rozhodnutí prožíváme a zvyšujeme skutečnou svobodu, kterou jsme povoláni vlastnit, a rosteme také v důstojnosti, která nám byla dána jako milované Boží děti.