Kdo přišel zpoza? matka Dona Giuseppe Tomaselliho

Ve své brožuře „Naše mrtvé - Dům všeho“ salesiánský don Giuseppe Tomaselli píše: „3. února 1944 zemřela stará žena, asi osmdesát let. Byla to moje matka. Před pohřbem jsem dokázal rozjímat o jeho těle v hřbitovní kapli. Jako kněz jsem si pak myslel: Vy, žena, protože mohu soudit, jste nikdy vážně neporušili jediné Boží přikázání! A v duchu jsem se vrátil k jeho životu.
Ve skutečnosti byla moje matka velmi příkladná a dlužím její kněžské povolání do značné míry. Každý den chodil na mši, dokonce i ve stáří, s korunou svých dětí. Přijímání bylo denně. Nikdy nezanedbával růženec. Charitativní, do té míry, že ztratí oko, zatímco vykonává akt vynikající lásky k chudé ženě. Stejně jako v Boží vůli, dost na to, abych se mě zeptal, když můj otec ležel doma doma: Co mohu říci Ježíši v těchto okamžicích, abych ho potěšil? - Opakujte: Pane, vaše vůle bude hotová - Na svém smrtelném loži přijal poslední svátosti s živou vírou. Několik hodin před vypršením platnosti, příliš trpěl, opakoval: Ó Ježíši, chtěl bych tě požádat, abys zmírnil moje utrpení! Ale já nechci odporovat vašim přáním; udělej svou vůli! ... - Tak zemřela ta žena, která mě přivedla na svět. Na základě konceptu Božské spravedlnosti jsem nevěnoval velkou pozornost chvály, kterou by mohli znát známí a samotní kněží. Velké množství Svatých mší, hojná láska a všude, kde jsem kázal, jsem vyzval věřící, aby nabízeli přijímání společenství, modlitby a dobré skutky. Bůh dovolil matce, aby se objevila. Po dva a půl roku moje matka zemřela, najednou se objevila v místnosti, v lidské podobě. Byl velmi smutný.
- Nechal jsi mě v Purgatory! ... -
- Už jsi byl v Purgatory? -
- A jsou tam stále! ... Moje duše je obklopena temnotou a já nevidím Světlo, které je Bůh ... Jsem na prahu Nebe, blízko věčné radosti a spěchám, abych do něj vstoupil; Ale já nemůžu! Kolikrát jsem řekl: Kdyby mé děti znaly mé strašné trápení, ah, jak by mi pomohly! ...
- A proč jsi nejdřív varoval? -
- Nebylo to v mé moci. -
- Ještě jsi neviděl Pána? -
- Jakmile jsem zemřel, viděl jsem Boha, ale ne ve všech jeho světlech. -
- Co můžeme udělat, abychom vás okamžitě osvobodili? -
- Potřebuji jen jednu mši. Bůh mi dovolil přijít a zeptat se tě. -
- Jakmile vstoupíte do nebe, vraťte se sem, abyste to nahlásili! -
- Pokud to Pán dovolí! ... Jaké světlo ... jaká nádhera! ... -
tak říká, že vize zmizela. Byly slaveny dvě mše a po dni se znovu objevily a řekly: Vstoupil jsem do nebe! -.