Jak mít víru v to, co „oči neviděly“

„Ale jak je psáno, co nevidělo žádné oko, neslyšelo ucho ani žádné lidské srdce, Bůh připravil tyto věci pro ty, kteří ho milují.“ - 1. Korinťanům 2: 9
Jako věřící křesťanské víry jsme učeni vkládat svoji naději v Boha do výsledku našeho života. Bez ohledu na to, jakým zkouškám a trápením v životě čelíme, jsme povzbuzováni, abychom si udrželi víru a trpělivě čekali na Boží vysvobození. Žalm 13 je skvělým příkladem Božího osvobození od bolesti. Stejně jako autor tohoto úryvku David, naše situace nás může vést k pochybnostem o Bohu, někdy si dokonce můžeme klást otázku, zda je skutečně na naší straně. Když se však včas rozhodneme čekat na Pána, vidíme, že nejen dodržuje své sliby, ale všechno používá pro naše dobro. V tomto či příštím životě.

Čekání je však výzva, protože neznáme Boží načasování, ani to, jaké bude „nejlepší“. Toto nevědění skutečně testuje naši víru. Jak Bůh tentokrát vyřeší věci? Pavlova slova v 1. Korinťanům odpovídají na tuto otázku, aniž by nám skutečně řekli Boží plán. Úryvek objasňuje dvě klíčové představy o Bohu: Nikdo vám nemůže říci celý rozsah Božího plánu pro váš život,
a ani vy nikdy nebudete znát úplný Boží plán. Ale víme, že na obzoru je něco dobrého. Fráze „oči neviděly“ naznačuje, že nikdo, včetně vás, nemůže viditelně vidět Boží plány, než budou realizovány. Toto je doslovný a metaforický výklad. Jedním z důvodů, proč jsou Boží cesty záhadné, je to, že nekomunikuje všechny složité podrobnosti našeho života. Ne vždy nám krok za krokem říká, jak problém vyřešit. Nebo jak snadno realizovat naše touhy. Oba potřebují čas a my se v životě často učíme, jak postupujeme. Bůh zjevuje nové informace pouze tehdy, když jsou dány, a nikoli předem. Jakkoli je to nepohodlné, víme, že k budování naší víry jsou nutné zkoušky (Římanům 5: 3–5). Kdybychom věděli vše, co je pro naše životy načrtnuto, nemuseli bychom důvěřovat Božímu plánu. Udržování se ve tmě nás vede k tomu, abychom se více spoléhali na Něho. Odkud pochází fráze „Oči neviděly“?
Apoštol Pavel, spisovatel 1. Korinťanů, předává své zvěstování Ducha svatého lidem v korintské církvi. Před devátým veršem, ve kterém používá frázi „oči neviděly“, Pavel objasňuje, že existuje rozdíl mezi moudrostí, kterou lidé tvrdí, že má, a moudrostí, která pochází od Boha. Pavel považuje Boží moudrost za „Tajemství“ a zároveň potvrzuje, že moudrost vládců nedosahuje „ničeho“.

Kdyby měl člověk moudrost, zdůrazňuje Paul, Ježíš by nemusel být ukřižován. Celé lidstvo však může vidět to, co je přítomné v daném okamžiku, aniž by bylo jisté, že může ovládat nebo znát budoucnost. Když Pavel píše „oči neviděly“, znamená to, že nikdo nemůže předvídat Boží skutky. Nikdo nezná Boha kromě Božího Ducha. Můžeme se podílet na porozumění Bohu prostřednictvím Ducha svatého v nás. Paul tuto myšlenku ve svém psaní prosazuje. Nikdo nerozumí Bohu a nedokáže mu poradit. Pokud by člověka mohlo učit Boha, pak by nebyl všemocný ani vševědoucí.
Procházka pouští bez časového omezení, aby se dostali ven, se jeví jako neblahý osud, ale tak tomu bylo již čtyřicet let u Izraelitů, Božího lidu. Nemohli se spoléhat na své oči (ve svých schopnostech), aby vyřešili svou pohromu, a místo toho požadovali rafinovanou víru v Boha, aby je zachránil. Přestože na sebe nemohli spoléhat, Bible jasně ukazuje, že oči jsou důležité pro naše blaho. Vědecky řečeno, používáme naše oči ke zpracování informací kolem nás. Naše oči odrážejí světlo, což nám dává přirozenou schopnost vidět svět kolem nás ve všech jeho různých tvarech a barvách. Vidíme věci, které se nám líbí, a věci, které nás děsí. Existuje důvod, proč používáme výrazy jako „řeč těla“, které popisují, jak zpracováváme něčí komunikaci na základě toho, co vnímáme vizuálně. V Bibli nám bylo řečeno, že to, co vidí naše oči, ovlivňuje celou naši bytost.

"Oko je lampa těla." Pokud jsou vaše oči zdravé, celé vaše tělo bude naplněno světlem. Ale pokud je vaše oko špatné, celé vaše tělo bude naplněno temnotou. Takže pokud je světlo uvnitř vás temnotou, jak hluboká je tato temnota! “(Matouš 6: 22–23) Naše oči odrážejí naše zaměření a v tomto verši z písem vidíme, že naše zaměření ovlivňuje naše srdce. Jako vodítko se používají lampy. Pokud nejsme vedeni světlem, kterým je Bůh, kráčíme ve tmě odděleně od Boha. Můžeme zjistit, že oči nemusí být nutně smysluplnější než zbytek těla, ale místo toho přispívají k našemu duchovnímu blahu. Napětí existuje v myšlence, že žádné oko nevidí Boží plán, ale naše oči také vidí vodící světlo. To nás vede k pochopení, že vidět světlo, tj. Vidět Boha, není totéž jako plně porozumět Bohu. Místo toho můžeme chodit s Bohem s informacemi, které známe a doufáme skrze víru, že nás povede něčím větším. toho, co jsme neviděli
Všimněte si zmínky o lásce v této kapitole. Boží velké plány jsou pro ty, kdo Ho milují. A ti, kteří Ho milují, používají své oči, aby Ho následovali, i když nedokonale. Ať už Bůh odhalí své plány či nikoli, následování po něm nás přenese k tomu, abychom jednali podle jeho vůle. Když nás najdou zkoušky a soužení, můžeme být v klidu s vědomím, že i když můžeme trpět, bouře končí. A na konci bouře je překvapení, které Bůh naplánoval a které nemůžeme vidět očima. Když to však uděláme, jaká to bude radost. Poslední bod 1. Korintským 2: 9 nás vede na cestu moudrosti a dejte si pozor na světskou moudrost. Přijímání moudrých rad je důležitou součástí pobytu v křesťanském společenství. Ale Pavel vyjádřil, že moudrost člověka a Boží moudrost nejsou stejné. Někdy lidé mluví za sebe, a ne za Boha. Naštěstí se za nás přimlouvá Duch svatý. Kdykoli potřebujeme moudrost, můžeme směle stát před Božím trůnem, protože víme, že nikdo neviděl náš osud, kromě Něho. A to je víc než dost.