Komentář k evangeliu Fr Luigi Maria Epicoco: Mk 7, 31-37

Přivedli k němu hluchého a prosili ho, aby na něj položil ruku. “ Neslyšící a hloupí, o nichž se zmiňuje evangelium, nemají nic společného s bratry a sestrami, kteří žijí v tomto fyzickém stavu, a dokonce jsem se z vlastní zkušenosti setkal se skutečnými postavami svatosti právě mezi těmi, kteří celý svůj život nosí v tomto fyzickém stavu. rozmanitost. To neubere na skutečnosti, že Ježíš má také moc osvobodit nás od tohoto typu tělesných nemocí, ale to, co chce evangelium zdůraznit, souvisí s vnitřním stavem neschopnosti mluvit a naslouchat. Mnoho lidí, které v životě potkávám, trpí tímto druhem vnitřního ticha a hluchoty. Můžete o tom strávit hodiny. Můžete podrobně vysvětlit každý jejich kousek. Můžete je prosit, aby našli odvahu mluvit, aniž by se cítili souzeni, ale většinou dávají přednost zachování svého vnitřního uzavřeného stavu. Ježíš dělá něco, co je velmi orientační:

"Odvedla ho stranou od davu, vložila mu prsty do uší a slinami se dotkla jeho jazyka;" pak se podíval k nebi, povzdechl si a řekl: „Effata“, to znamená: „Otevři se!“ A okamžitě se mu otevřely uši, uvolnil se mu uzel jazyka a mluvil správně “. Pouze od skutečné intimity s Ježíšem je možné přejít z hermetické podmínky uzavření do stavu otevřenosti. Pouze Ježíš nám může pomoci otevřít se. A nesmíme zapomínat na to, že ty prsty, sliny, ta slova, která máme stále při sobě prostřednictvím svátostí. Jsou konkrétní událostí, která umožňuje stejnou zkušenost popsanou v dnešním evangeliu. Proto intenzivní, pravdivý a opravdový svátostný život může pomoci více než mnoha rozhovorům a mnoha pokusům. Ale potřebujeme základní přísadu: chtít to. Ve skutečnosti nám uniká to, že je tento hluchý němý přiveden k Ježíši, ale pak je to on, kdo se rozhodne, že se nechá Ježíšem odvést od davu. AUTOR: Don Luigi Maria Epicoco