Oddanost Bohu: zachránit duši před prachem!

Naši bratři jsou pokrytí prachem, bratři a vozy prachu jsou dány za službu naší duši. Nenechte naši duši zapadnout prachem! Nenechte se uvíznout v prachu! Kéž živou jiskru nezhasne v hrobě prach! Existuje velmi rozsáhlé pole pozemského prachu, které nás přitahuje k sobě samému, ale ještě rozsáhlejší je nezměrná duchovní říše, která nazývá naši duši její relativní.

 Pro prach z masa jsme skutečně podobní Zemi, ale duši jsme podobní nebi. Jsme osadníci v dočasných chatrčích, jsme vojáci v procházejících stanech. Pane, zachraň mě před prachem! Takto se modlí kající se král, který nejprve podlehl prachu, dokud neuviděl, jak ho prach vtahuje do propasti zkázy. Prach je lidské tělo se svými fantaziemi: prach jsou také všichni zlí lidé, kteří bojují proti spravedlivým: prach jsou také démoni se svými hrůzami.

 Kéž nás Bůh zachrání od všeho toho prachu. On sám to dokáže. A nejprve se snažíme vidět nepřítele v sobě, nepřítele, který také přitahuje další nepřátele. Největší utrpení hříšníka spočívá v tom, že je spojencem svých nepřátel proti sobě, nevědomky a neochotně. A spravedlivý dobře posílil svou duši v Bohu a v království Božím a nebojí se.

Nejprve se nebojí sám sebe a poté se nebojí ostatních nepřátel. Nebojí se, protože není ani spojencem, ani nepřítelem své duše. Odtamtud mu už ani lidé, ani démoni nemohou nic dělat. Bůh je jeho spojencem a Boží andělé jeho ochránci: co mu může člověk udělat, co mu může udělat démon, co mu může udělat prach? A spravedlivý dobře posílil svou duši v Bohu a v království Božím a nebojí se.