Oddanost Ježíši: jak dosáhnout dokonalého zasvěcení Ježíši Kristu

120. Jelikož veškerá naše dokonalost spočívá v tom, že se přizpůsobujeme, sjednocujeme a zasvěcujeme Ježíši Kristu, nejoptimálnější ze všech oddaností je bezpochyby ta, která nás přizpůsobuje, nejlépe spojuje a zasvěcuje Ježíši Kristu. Nyní, Marie, ze všech tvorů, která se nejvíce přizpůsobuje Ježíši Kristu, vyplývá, že ze všech oddaností ten, kdo zasvěcuje a nejvíce přizpůsobuje duši Ježíši Kristu, Pán, je oddanost Svaté Panně, jeho Matce a že čím více bude duše zasvěcena Marii, tím více bude Ježíš Kristus. Z tohoto důvodu není dokonalé zasvěcení Ježíši Kristu nic jiného než dokonalé a úplné zasvěcení se Svaté Panně, což je oddanost, kterou učím; nebo jinými slovy dokonalá obnova slibů a příslibů svatého křtu.

121. Tato oddanost tedy spočívá v úplném odevzdání se Svaté Panně, aby byla skrze ni zcela Ježíšem Kristem. Musíte je věnovat: 1.. naše tělo se všemi smysly a končetinami; 2. naše duše se všemi fakultami; 3. naše vnější zboží, které nazýváme provizorní, současné a budoucí; 4. vnitřní a duchovní statky, které jsou zásluhy, ctnosti, dobré skutky: minulost, přítomnost a budoucnost. Jedním slovem dáváme vše, co máme, v pořadí přírody a milosti, a vše, co můžeme mít v budoucnosti, v pořadí přírody, milosti a slávy; a to bez jakýchkoli rezerv, dokonce ani penny, vlasů nebo nejmenšího dobrého skutku, a to na celou věčnost, aniž by si nárokovali nebo doufali v jakoukoli jinou odměnu, za svou nabídku a službu, než čest patřit skrze ni a v ní k Ježíši Kristu, i když tento milý panovník nebyl, jak vždy je, nejštědřejší a vděčný tvorům.

122. Zde je třeba poznamenat, že v dobrých pracích, které děláme, existují dva aspekty: spokojenost a zásluhy, to znamená: uspokojivá nebo neprostupná hodnota a záslužná hodnota. Uspokojivá nebo nepředvídatelná hodnota dobré práce je stejná dobrá skutková podstata, jako to, že vrací hřích za hřích nebo získává novou milost. Úctyhodná hodnota neboli zásluha je dobrý skutek, pokud si zaslouží věčnou milost a slávu. Nyní tímto zasvěcením Svaté Panny dáváme veškerou uspokojivou, neproniknutelnou a záslužnou hodnotu, to znamená schopnost, kterou musí uspokojit a zasloužit si všechny naše dobré skutky; darujeme své zásluhy, milosti a ctnosti, ne sdělujeme je ostatním, protože správně řečeno, naše zásluhy, milosti a ctnosti jsou neslučitelné; pouze Ježíš Kristus nám dokázal sdělit své zásluhy, čímž se stal naším otcem svým garantem; darujeme je, abychom je uchovali, vylepšili a nazdobili, jak řekneme později. Místo toho vám dáváme uspokojivou hodnotu, abyste ji sdělili tomu, komu se to bude zdát nejlepší, a pro větší slávu Boží.

123. Z toho vyplývá, že: 1.. S touto formou oddanosti se odevzdáte Ježíši Kristu tím nejlepším způsobem, protože to je skrze ruce Marie, vše, co můžete dát, a mnohem více než s jinými formami oddanosti, kde se věnujete sami nebo část svého času , nebo část něčí dobré práce, nebo část uspokojivé hodnoty nebo zatracení. Zde je vše dáno a vysvěceno, dokonce i právo nakládat se svým vnitřním zbožím a uspokojivou hodnotou, kterou každý den získává svými dobrými skutky. To se neděje v žádném náboženském institutu; tam jsou věci štěstí dány Bohu s příslibem chudoby, s příslibem čistoty zboží těla, s příslibem poslušnosti své vůle a v některých případech svobody těla s příslibem kláštera; ale nedáváme si svobodu ani právo, abychom se zbavili hodnoty našich dobrých skutků a úplně se svlékáme, co má křesťan nejcennější a nejmilejší, což jsou zásluhy a uspokojivá hodnota.

124. 2.. Ti, kteří se dobrovolně zasvětili a obětovali se Ježíši Kristu skrze Marii, již nemohou nakládat s hodnotou žádného ze svých dobrých skutků. Všechno, co trpí, to si myslí, že dělá dobro, patří Marii, protože ji zbavuje podle vůle svého Syna a pro svou větší slávu, aniž by však tato závislost jakýmkoli způsobem ohrozila povinnosti něčího státu , současnost nebo budoucnost; například povinnosti kněze, který z důvodu své funkce musí uplatňovat uspokojivou a neprostupnou hodnotu Svaté mše za konkrétním záměrem; tato nabídka je vždy uskutečňována podle nařízení stanoveného Bohem a v souladu s povinnostmi vlastního státu.

125. 3.. Proto se zasvěcujeme současně Svaté Panně a Ježíši Kristu: Svaté Panně jako dokonalému způsobu, který se Ježíš Kristus rozhodl připojit se k nám a připojit se k nám, a Ježíši Kristu Pánu jako náš konečný cíl, kterému dlužíme všechno, čím jsme, protože je to náš Vykupitel a náš Bůh.

126. Řekl jsem, že tento postup oddanosti lze velmi dobře nazvat dokonalou obnovou slibů nebo příslibů svatého křtu. Ve skutečnosti byl každý křesťan před křtem otrokem ďábla, protože k němu patřil. Při křtu, přímo nebo ústy kmotra nebo kmotry, se pak vzdal Satana, jeho svádění a jeho skutků a vážně si vybral Ježíše Krista jako svého pána a svrchovaného Pána, aby se na něj spoléhal jako otrok milovat. To se také děje s touto formou oddanosti: jak je naznačeno ve vzorci zasvěcení, ďábel, svět, hřích a sám sebe se vzdají a člověk se zcela odevzdá Ježíši Kristu z rukou Marie. Opravdu se také děje něco víc, protože při křtu obvykle mluvíme ústy ostatních, tj. Kmotrem a kmotrou, a proto se sami zmocňujeme Ježíše Krista; Zde se místo toho dáváme sami od sebe, dobrovolně as vědomím příčiny. Při svatém křtu se nevzdáváme Ježíše Krista skrze ruce Marie, přinejmenším explicitně a nedáváme Ježíši Kristu hodnotu našich dobrých skutků; po křtu člověk zůstává zcela svobodný, aby jej aplikoval na kohokoli, koho si přeje, nebo si ho nechal pro sebe; s touto oddaností se místo toho výslovně vzdáváme Ježíši Kristu Pánu skrze ruce Marie a jemu zasvětíme hodnotu všech našich jednání.