Oddanost svatým: myšlenka na Padre Pio dnes 24. listopadu

Skutečným důvodem, proč nemůžete své meditace vždy dělat dobře, je to v tomto a nemýlím se.
Přicházíte meditovat s určitým druhem alterace, kombinovaným s velkou úzkostí, abyste našli nějaký předmět, díky němuž bude váš duch šťastný a utěšený; a to stačí k tomu, abyste nikdy nenalezli to, co hledáte, a neuvedli svou mysl do pravdy, kterou meditujete.
Má dcero, vím, že když spěchá a chtivě hledá ztracenou věc, dotkne se jí rukama, uvidí ji stokrát očima a nikdy si toho nevšimne.
Z této marné a zbytečné úzkosti se od vás nemůže odvodit nic jiného než velká únava ducha a nemožnost mysli, zastavit se u předmětu, který má na paměti; az toho, jak z vlastní příčiny, určitá chladnost a hloupost duše konkrétně v afektivní části.
V tomto ohledu nevím o žádném jiném nápravném opatření, než je toto: dostat se z této úzkosti, protože je to jeden z největších zrádců, jaké může mít skutečná ctnost a pevná oddanost; předstírá, že se zahřeje na dobrou operaci, ale dělá jen proto, aby ochladil a přiměl nás utéct, aby nás narazil.

V roce 1919 byl pán z Foggie šedesát dva let a šel se opírat o dvě hole. Když mu padl z kočárku, zlomil si nohy a doktoři ho nemohli uzdravit. Poté, co se přiznal, mu Padre Pio řekl: „Vstaň a jdi, ty hůlky musíš hodit.“ Muž poslouchal všechny divy.

Senzační událost, která vzbudila celou oblast Foggie, se stala člověku v roce 1919. Mužem bylo tehdy jen čtrnáct. Ve čtyřech letech, kdy trpěl týfusem, se stal obětí formy křivice, která zdeformovala jeho tělo a způsobila mu dva nápadné hrby. Jednoho dne to přiznal Padre Pio a poté se ho dotkl stigmatizovanými rukama a chlapec vstal z klece stejně jako nikdy předtím.