Oddanost svatému růženci: modlitba, která dává sílu těm, kdo jsou unavení

Epizoda v životě blahoslaveného Jana XXIII. Nám umožňuje dobře pochopit, jak modlitba Svatého růžence podporuje a dává sílu modlit se i těm, kteří jsou unavení. Možná je pro nás snadné odradit, pokud musíme říkat Svatý růženec, když jsme unavení, a místo toho, pokud o tom přemýšlíme i na krátkou dobu, pochopili bychom, že trochu odvahy a odhodlání by stačilo, abychom měli zdravý a vzácný zážitek: zážitek, který modlitba Svatého růžence také podporuje a překonává únavu.

Ve skutečnosti se papeži Jánovi XXIII., Velmi blízkému každodennímu přednesení tří korun růžence, stalo se, že jednoho dne přijel kvůli zátěži publika, projevů a schůzek večer večer, aniž byl schopen tyto tři koruny recitovat.

Ihned po večeři, pomyšlení na to, že by ho únava mohla zbavit recitace tří korun růžence, zavolal tři sestry pověřené jeho službou a zeptal se jich:

"Chtěl byste se mnou jít do kaple, aby přednesl Svatého růžence?"

«Ochotně, Svatý otče».

Okamžitě jsme šli do kaple a Svatý otec oznámil tajemství, stručně to komentoval a intonoval modlitbu. Na konci první koruny radostných tajemství se papež obrátil k jeptiškám a zeptal se:

"Jsi unavený?" "Ne, Svatý otče."

"Mohl bys přede mnou také předvést bolestivá tajemství?"

"Ano, ano, rád."

Papež pak intonoval růženec smutných tajemství, vždy s krátkým komentářem ke každému tajemství. Na konci druhého růžence se papež znovu obrátil k jeptiškám:

"Už jsi unavený?" "Ne, Svatý otče."

"Mohl byste se mnou také dokončit slavná tajemství?"

"Ano, ano, rád."

A papež začal třetí korunu slavných tajemství, vždy krátkým komentářem k meditaci. Poté, co byla také přednesena třetí koruna, dal papež jeptiškám své požehnání a nejkrásnější úsměv vděčnosti.

Růženec je úleva a odpočinek
Svatý růženec je takový. Je to klidná modlitba, dokonce i v únavě, je-li člověk dobře nakloněn a rád mluví s Madonnou. Růženec a únava společně vytvářejí modlitbu a oběť, to znamená, že dělají nejzajímavější a nejcennější modlitbu, aby získali milosti a požehnání od Srdce Božské Matky. Nepožádala během modlitby ve Fatimě „modlitbu a oběť“?

Pokud bychom vážně přemýšleli o této naléhavé žádosti Panny Marie z Fatimy, nejen bychom nebyli odrazováni, když musíme říct, že růženec se cítí unavený, ale pochopili bychom, že pokaždé, s únavou, máme svatou příležitost nabídnout Panně Marii modlitební oběť, která bude určitě více naloženo ovocem a požehnáním. A toto vědomí víry skutečně podporuje naši únavu tím, že ji během doby modlitební oběti změkčuje.

Všichni víme, že sv. Pio z Pietrelciny, navzdory těžké denní zátěži pro zpovědi a pro setkání s lidmi, kteří přišli z celého světa, přednesl mnoho korun růženeckého dne a noci, aby si vzpomněl na zázrak mystický dar, mimořádného daru od Boha, zvláště pro modlitbu Svatého růžence. Jednoho večera se stalo, že po jednom z ještě únavnějších dnů mnich viděl, že Padre Pio odešel a byl už dlouho ve sboru, aby se modlil bez přerušení s korunou růžence v ruce. Mnich pak přistoupil k Padre Pio a naléhavě řekl:

"Ale, otče, po všem úsilí dnešního dne jsi nemohl myslet na odpočinek?".

„A pokud jsem tu, abych přednesl Rosari, neodpočívám?“ Odpověděl Padre Pio.

Toto jsou lekce svatých. Blahoslavený je ten, kdo je umí učit a uvádět do praxe!