Katolická oddanost svatým: zde jsou vysvětlena nedorozumění!

Katolická oddanost svatým je jinými křesťany někdy nepochopena. Modlitba automaticky neznamená uctívání a může jednoduše znamenat prosit někoho o laskavost. Církev nastínila tři kategorie, které rozlišují způsob, jakým se modlíme ke svatým, k Marii nebo k Bohu.  Dulia je řecké slovo, které znamená čest. Popisuje druh pocty díky Svatým za jejich hlubokou svatost.  Hyperdulia popisuje výjimečnou čest, která se Matce Boží dostává kvůli vysokému postavení, které jí sám Bůh udělil. L atria , což znamená uctívání, je nejvyšší poctou danou jedinému Bohu. Nikdo kromě Boha není hoden uctívání ani latrie.

Ctění svatých v žádném případě nesnižuje čest Bohu, ve skutečnosti, když obdivujeme nádherný obraz, nezmenšuje to čest umělci. Naopak, obdivování uměleckého díla je komplimentem pro umělce, jehož dovednost jej vytvořila. Bůh je Ten, kdo činí Svaté a pozvedá je do výšin svatosti, za které jsou uctíváni (jak by vám řekli jako první), a proto ctít Svaté automaticky znamená ctít Boha, Autora jejich svatosti. Jak potvrzuje Písmo, „jsme Božím dílem“.

Pokud by prosba svatých, aby se za nás přimlouvala, byla v rozporu s Kristovým prostředníkem, pak by bylo stejně špatné požádat příbuzného nebo přítele na zemi, aby se za nás modlil. Bylo by dokonce špatné modlit se za druhé a stavět se jako přímluvce mezi Bohem a nimi! Je zřejmé, že tomu tak není. Přímluvná modlitba byla základní charakteristikou charity, kterou si křesťané navzájem projevovali od založení Církve. 

Velí mu Písmo a protestantští i katoličtí křesťané jej praktikují dodnes. Samozřejmě je absolutně pravda, že pouze Kristus, plně božský a plně lidský, může překlenout propast mezi Bohem a lidstvem. Je to právě proto, že toto jedinečné Kristovo zprostředkování přetéká tak hojně, že my křesťané se můžeme za sebe nejprve modlit.