Oddanost milostem: pohrdání před Bohem

Sebe-pohrdání očima Božím

SLOVA DISCIPLE Odvažuji se mluvit se svým Pánem, jsem prach a popel (Gn 18,27). Pokud jsem se vážil víc než já, pak, Pane, postav se proti mně a mé nepravosti svědčí o pravdě: Nemůžu ti odporovat. Pokud jsem na druhé straně ponížen a zredukován na nic, položil jsem veškerou sebeúctu a snížil se na prach, jako ve skutečnosti jsem, vaše milost bude ku mně příznivá a vaše světlo bude blízko mému srdci. Takže jakákoli sebevědomí, která, jakkoli může být, pro mě zůstává, bude ponořena do propasti mé nicoty a navždy zmizí. V této propasti mě odhaluješ sám sobě: co jsem, co jsem byl a jak daleko jsem spadl, protože nejsem nic a nerozuměl jsem tomu. Pokud jsem ponechán na sobě, jsem tady, nejsem nic, nic než slabost. Ale pokud se mi najednou podíváte, rychle jsem se stal silným a plným nové radosti. A je to opravdu úžasná věc, že ​​jsem tímto způsobem najednou zvedl a láskyplně přivítal vaše paže, které byly z mé vlastní váhy vždy přitaženy dolů. Toto je dílo vaší lásky, které mi bez mých zásluh brání a pomáhá mi v tolika potížích; což mě také varuje před vážným nebezpečím a ve skutečnosti mě trhá z nesčíslného zla. Samozřejmě tím, že jsem se v nepořádku miloval, jsem ztracen; místo toho jsem tě hledal sám a miluju tě vzpřímenou láskou, ale zároveň jsem tě našel i já. Ty, ó nejsladší, vzdávej mi díky za svou zásluhu a víc, než si troufám doufat nebo se zeptat. Buď požehnán, můj Bože, protože i když nemám hoden tvé laskavosti, tvá velkorysost a nekonečná dobrota nikdy nepřestanou těžit ani nevděčným a těm, kteří od tebe bloudili. Zajistěte, abychom se k vám vrátili, abychom byli vděční, pokorní a oddaní; Vy sami jste skutečně naše spasení, naše ctnost, naše pevnost.