Je rozdávání almužen správnou formou charity?

almužna pro chudé je to projev zbožnosti úzce spojený s povinnostmi dobrého křesťana. Ukazuje se to jako něco nepohodlného, ​​negativního pro ty, kdo to dělají, a pro ty, kteří to dostávají. Uvidíme, kdy je správné to procvičovat.

La charita má to zvláštní význam v životě a víře křesťana. Je to jeden z nich virtù který by měl být základem života člověka, který se chce přiblížit Bohu. Ve Starém zákoně existují důležité stránky, kde Bůh zvláště vyžaduje Attenzione pro chudé. Charita tedy znamená pohostinství, to znamená dát se k dispozici ostatním, chudým, potřebným.

Aby byl člověk v klidu se svým svědomím, nesmí si myslet, že stačí dát hmotnou oběť. Účinnost spočívá v duchu, s nímž je dána. Charita by šla projevil den za dnem a různými způsoby. Pouze tímto způsobem se stává formou víra. Nabídka a pohodlí nejen levné, ale také člověk vyžaduje to hodně úsilí, času a úsilí. Almužna se děje projevem upřímné pozornosti chudým. Nemusíte to dělat jen proto, abyste si umyli svědomí. Charita by měla být skutkem lásky. Každý by si měl zasloužit život hodně. Bůh ve skutečnosti chce, aby zboží patřilo každému, což zaručuje přežití a důstojnost.

Almsgiving: hodnota gesta

Sběr daru v kostelech má za cíl: dovolit farnost v dílech charity pro nejpotřebnější lidi. Darování proto ukazuje, že chce sdílet s ostatními něco, co nám patří pro společné dobro. Existují však jevy žebrání a vykořisťování slabších lidí a bezbranný jako jsou děti, starší lidé a osoby se zdravotním postižením. Jsou ti, kteří dávají almužnu z nutnosti, a ti, kteří to dělají pro práci. My jako dobří křesťané bychom se měli snažit aiutare kdo zoufale chce pracovat, ale nemůže najít cestu.

Potřesení rukou a laskavé slovo bude tou největší formou charity vzácný nejen pro ty, kteří ji přijímají, ale také v Božích očích