Léčení Giglioly Candian v Medžugorji

Gigliola Candian líčí svůj zázrak, který se odehrál v Medžugorji, v exkluzivním rozhovoru s Ritou Sbernou.
Gigliola žije v Fossò v provincii Benátky a 13. září 2014 byla v Medžugorji, když díky božské ruce došlo k velkému zázraku, který jí umožnil opustit invalidní vozík.
Případ Giglioly učinil kola národních zpráv, její zázrak ještě nebyl uznán náboženskými autoritami, ale v tomto exkluzivním rozhovoru paní Candianová říká, co se s ní stalo před 4 měsíci.

Gigliolo, kdy jsi zjistil, že jsi měl roztroušenou sklerózu?
První epizodu malátnosti jsem měl v září 2004. Následně 8. října 2004 mi byla vyšetřováním diagnostikována roztroušená skleróza.

Skleróza vás přinutila žít na invalidním vozíku. Bylo to zpočátku těžké přijmout nemoc?
Když jsem zjistil, že mám roztroušenou sklerózu, bylo to jako blesk. Slovo „roztroušená skleróza“ je termín, který bolí, protože vede mysl k okamžitému přemýšlení o invalidním vozíku.
Poté, co jsem provedl všechna vyšetřování, abych zjistil, že mám roztroušenou sklerózu, jsem se snažil ji přijmout, také proto, že mi ji doktor brutálně sdělil.
Byl jsem v mnoha nemocnicích, až do nemocnice ve Ferrara a jakmile jsem se tam dostal, neřekl jsem, že mi už byla diagnostikována roztroušená skleróza, jen jsem řekl doktorům, že mám tolik bolesti zad, to proto, že jsem si chtěl být jistý diagnózou .
Roztroušená skleróza se nehojí, v mnoha případech může být onemocnění blokováno, pokud je slučitelné s nějakým lékem (byl jsem netolerantní a alergický na téměř všechny léky), takže pro mě nebylo možné ani zastavit nemoc.
Ve skutečnosti jsem zpočátku od své nemoci používal berlu, protože jsem nemohl tolik chodit. Poté, po 5 letech od mého onemocnění, jsem začal vozit sporadicky, to znamená, že jsem se pohyboval, jen když jsem musel cestovat dlouhými úseky. Poté, v prosinci 2013, po pádu, kdy jsem zlomil třetí sakrální obratl, se invalidní vozík stal mým životním partnerem, šaty.

Co vás přivedlo na pouť do Medžugorje?
Medžugorje pro mě bylo spasením mé duše; Tuto pouť mi byla nabídnuta v roce 2011. Předtím jsem ani nevěděl, co to místo je, kde to bylo, ani jsem nevěděl historii.
Moji strýcové mi to navrhli jako cestu naděje, ale ve skutečnosti už přemýšleli o svém uzdravení a bylo mi řečeno později.
Přemýšlel jsem o svém zotavení. Když jsem šel domů, uvědomil jsem si, že tato cesta představuje můj obrácení, protože jsem se začal modlit všude, stačilo, že jsem zavřel oči a začal se modlit.
Znovu jsem objevil víru a dnes mohu dosvědčit, že víra mě neopustí.

Jste si jisti, že jste v této bosenské zemi zázračně byli. Jak a kdy jsi odjel do Medžugorje?
Byl jsem v Medžugorji 13. září 2014, v ten den jsem tam ani nemusel být, protože moji přátelé se v ten den oženili, také jsem si koupil šaty.
Od července jsem už ve svém srdci cítil toto silné volání jít do Medžugorje v ten samý den. Na začátku jsem předstírala nic, nechtěla jsem poslouchat tento hlas, ale v srpnu jsem musela zavolat svým přátelům, abych mu řekla, že bohužel nemohu být na jejich svatbě, protože jsem šla na pouť do Medžugorje.
Zpočátku byli moji přátelé tímto rozhodnutím uraženi, dokonce i kluci ze společnosti mi řekli, že kdybych chtěl, mohl bych jít do Medžugorje kdykoli, zatímco se vdávají jen jednou.
Řekl jsem jim však, že až se vrátím domů, najdu způsob, jak to napravit.
Ve skutečnosti to tak bylo. 13. září se vzali a téhož dne jsem byl uzdraven v Medžugorji.

Řekněte nám okamžik, kdy jste se zázračně zacházeli.
Všechno to začalo večer 12. září. Byl jsem v kapli na svém invalidním vozíku, byli tam i jiní lidé a ten kněz ten večer vyrobil fyzickou léčivou mši.
Pozval mě, abych zavřel oči, a položil na mě ruce, v tu chvíli jsem v nohou cítil velké teplo a viděl jsem silné bílé světlo, uvnitř světla, viděl jsem Ježíšovu tvář, která se na mě usmívala. Navzdory tomu, co jsem viděl a slyšel, nemyslel jsem na své uzdravení.
Následující den, tedy 13. září, v 15:30, nás kněz znovu shromáždil v kapli a znovu položil ruce na všechny přítomné lidi.
Než jsem na to položil ruce, dal mi list, ve kterém byly napsány všechny obecné informace a byla zde konkrétní otázka, na kterou musel každý z nás odpovědět „Co chcete, aby pro vás Ježíš udělal?“.
Tato otázka mě dostala do krize, protože jsem byl obvykle zvyklý na to, že jsem se vždy modlil za ostatní, nikdy jsem o nic nepožádal, tak jsem požádal o radu jeptišku, která byla blízko mě, a ona mě pozvala, abych napsal, co jsem cítil ve svém srdce.
Vzýval jsem Ducha svatého a okamžitě přišlo osvícení. Požádal jsem Ježíše, aby prostřednictvím svých příkladů a svého života přinesl ostatním pokoj a vyrovnanost.
Po položení rukou se mě kněz zeptal, jestli chci zůstat na invalidním vozíku, nebo jestli bych chtěl někoho podpořit. Přijal jsem, že jsem byl podporován a zůstal stát, v tu chvíli jsem si položil další ruce a spadl do zbytku Ducha svatého.
Zbytek Ducha svatého je stav v bezvědomí, padnete, aniž byste se zranili, a nemáte sílu reagovat, protože v tu chvíli na vás Duch Svatý působí, a vnímáte vše, co se děje jiný než ty.
Se zavřenýma očima můžete vidět vše, co se v tu chvíli děje. Byl jsem na zemi asi 45 minut, cítil jsem, že se za mnou modlí Mary a Ježíš.
Začal jsem plakat, ale neměl jsem sílu reagovat. Poté jsem byl nalezen a dva kluci mi pomohli vstát a jako podpora jsem šel zepředu k oltáři, abych poděkoval vystavenému Ježíši.
Chtěl jsem sedět na invalidním vozíku, když mi kněz řekl, že kdybych věřil Ježíši, nemusel jsem sedět na invalidním vozíku, ale musel jsem začít chodit.
Chlapci mě nechali stát osamělí a já mě podporovali nohy. Zůstat na nohou byl už zázrak, protože protože jsem onemocněl, nemohl jsem cítit svaly z boků.
Začal jsem dělat první dva kroky, vypadal jsem jako robot, pak jsem podnikl další dva rozhodné kroky a dokonce se mi podařilo ohnout kolena.
Cítil jsem se, jako bych šel po vodě, v tu chvíli jsem cítil, jak Ježíš drží ruku a začal jsem chodit.
Byli lidé, kteří při pohledu na to, co se dělo, plakali, modlili se a tleskali rukama.
Od té doby můj invalidní vozík skončil v rohu, používám jej pouze při dlouhých cestách, ale snažím se ho už nepoužívat, protože teď mě nohy mohou držet vzpřímeně.

Jak se váš život změnil duchovně i fyzicky dnes, 4 měsíce po uzdravení?
Duchovně se modlím mnohem konkrétněji v noci. Cítím se citlivější na vnímání dobra i zla a díky naší modlitbě se nám to podaří překonat. Dobro vždy zvítězí nad zlem.
Na fyzické úrovni spočívá obrovská změna v tom, že už nepoužívám invalidní vozík, mohu chodit a teď se podporuji ambulancí, než stačím udělat jen 20 metrů, nyní mohu dokonce cestovat kilometry, aniž bych se unavil.

Vrátili jste se po svém uzdravení do Medžugorje?
Ihned po návratu do Medžugorje jsem se vrátil 24. září a zůstal do 12. října. Pak jsem se vrátil v listopadu.

Byla vaše víra posílena utrpením nebo uzdravením?
V roce 2004 jsem onemocněl, až k víře jsem se začal přibližovat až v roce 2011, kdy jsem poprvé odjel do Medžugorje. Nyní se sama uzdravila uzdravením, ale není to podmíněná, ale bezpodmínečná věc. Je to Ježíš, kdo mě vede.
Každý den jsem četl evangelium, modlil se a četl Bibli hodně.

Co chcete všem lidem s roztroušenou sklerózou říct?
Všem nemocným bych chtěl říci, že nikdy neztratit naději, modlit se hodně, protože nás modlitba zachrání. Vím, že je to těžké, ale bez kříže nemůžeme nic dělat. Kříž se používá k pochopení hranice mezi dobrem a zlem.
Nemoc je dar, i když mu nerozumíme, především je to dar pro všechny, kteří jsou nám blízcí. Svěřte svá utrpení Ježíši a dejte naději ostatním, protože právě díky vašemu příkladu můžete ostatním pomáhat.
Modleme se k Marii, abychom se dostali k jejímu synovi Ježíši.

Servis Rita Sberna