Komentář liturgie 6. února 2021 od Don Luigi Maria Epicoco

Co od nás Ježíš očekává? Je to otázka, na kterou velmi často odpovídáme specifikováním slovesa dělat: „Měl bych to udělat, měl bych to udělat“.

Pravda je však jiná: Ježíš od nás nic neočekává, nebo alespoň neočekává nic, co by muselo být v první řadě se slovesem. To je skvělá indikace dnešního evangelia:

"Apoštolové se shromáždili kolem Ježíše a řekli mu vše, co dělali a učili." A řekl jim: „Pojďte stranou, na osamělé místo a chvíli odpočívejte.“ Ve skutečnosti tam byl velký dav, který přicházel a odcházel a už se ani nestihli najíst “.

Ježíš se stará o nás, a ne o naše obchodní výsledky. Jako jednotlivci, ale také jako církev se někdy tak obáváme „toho, co musíme udělat“, abychom dosáhli nějakého výsledku, že se zdá, že jsme zapomněli, že Ježíš ho svět již zachránil a že to, co je na vrcholu jeho priorit je náš člověk, a ne to, co děláme.

To samozřejmě nesmí snižovat náš apoštolát nebo naše odhodlání v každém životním stavu, ve kterém žijeme, ale mělo by to však relativizovat tak skvělým způsobem, aby to bylo odstraněno z vrcholu našich obav. Pokud se Ježíš zajímá především o nás, pak to znamená, že bychom se měli zajímat především o Něho a ne o věci, které máme dělat. Otec nebo matka, kteří jdou do Burnoutu kvůli svým dětem, svým dětem neudělali laskavost.

Ve skutečnosti chtějí především mít otce a matku a ne dva vyčerpané. To neznamená, že ráno nebudou chodit do práce nebo že si už nebudou dělat starosti s praktickými věcmi, ale že vše relativizují k tomu, na čem skutečně záleží: vztah s dětmi.

Totéž platí pro kněze nebo zasvěcenou osobu: není možné, aby se pastorační horlivost stala natolik středem života, že by zakryla to, na čem záleží, tj. Vztah s Kristem. Proto Ježíš reaguje na příběhy učedníků tím, že jim dává příležitost obnovit to, na čem záleží.