Rada sv. Jana Pavla II. Ze dne 13. září 2020

Svatý Jan Pavel II. (1920-2005)
tatínek

Encyklika «Ponory v misericordia», č. 14 © Libreria Editrice Vaticana
„Neříkám ti to až sedm, ale až sedmdesátkrát sedm“
Kristus tak naléhavě zdůrazňuje potřebu odpouštět druhým, že Peter, který se ho zeptal, kolikrát by měl odpustit svému bližnímu, naznačil symbolickou postavu „sedmdesátkrát sedm“, což znamená, že měl být schopen odpustit každému a pokaždé.

Je zřejmé, že tak velkorysá potřeba odpuštění neruší objektivní požadavky spravedlnosti. Správně pochopená spravedlnost představuje cíl odpuštění, abych tak řekl. V žádné pasáži poselství evangelia neznamená odpuštění, a dokonce ani milosrdenství jako jeho zdroj, shovívavost vůči zlu, skandálu, špatnému nebo pobouření. (…) Odškodnění za zlo a skandál, odškodnění za špatné, uspokojení rozhořčení jsou podmínkou odpuštění. (...)

Milosrdenství má však moc dát spravedlnosti nový obsah, který je odpuštěním vyjádřen nejjednodušším a nejúplnějším způsobem. Ve skutečnosti to ukazuje, že kromě procesu…, který je specifický pro spravedlnost, je pro člověka nezbytná i láska, aby se sám potvrdil. Splnění podmínek spravedlnosti je nezbytné, zejména proto, aby láska mohla odhalit svou tvář. (…) Církev právem považuje za svou povinnost jako cíl svého poslání chránit autentičnost odpuštění.