Zahalený Kristus mezi historií a legendou

Il Zahalený Kristus je to jeden z výtvorů, který nám nedává dech a přitahuje cestovatele, obdivovatele a turisty z celého světa. Nejslavnější socha na světě po celá staletí poháněla řadu legend.

Zahalený Kristus byl držen v Kaple Sansevero Neapole. Od roku 2006 je tato práce vyhlášena Památníkem symbol neapolského města. Sochařovi se podařilo dát život soše v životní velikosti. Učinit sochu jedinečnou svého druhu je závoj průhledný mramor pokrývající neživé tělo Ježíše Krista. Tajemný princ ze Sansevera, Rimondo di Sangro, byl obdivovatelem umění a byl to on, kdo si objednal vytvoření Zahaleného Krista.

Podle legendy učil sochaře Svatý Martin kalcifikace tkáně v mramorových krystalech. Po léta to bylo nesprávně věřil, že průhlednost pláště je ovoce alchymistické mramorování vyrobeného princem. Na sochu by umístil skutečný závoj, který by byl časem mramorován chemickým procesem, což by dalo život uměleckému dílu, jak ho známe dnes.

Tajemství autorství mistrovského díla

Mnoho studií však odhalilo tajemství: Giuseppe Sanmartino by ve skutečnosti pracoval na jediném blokco z mramoru. V dokumentu uchovávaném v historickém archivu Banco di Napoli je záloha padesáti dukátů ve prospěch neapolského umělce, podepsaná Raimondo di Sangro. Ve smlouvě princ píše: „A za mě zaplatíte výše zmíněných padesát dukátů velkolepému Giuseppe Sanmartinovi z důvodu sochy Náš pán mrtvý zakrytý závojem z mramoru “. Také v dopisech zaslaných fyzikovi Jean-Antoine Nolletovi princ popisuje průhledný plášť jako „vyrobený ze stejného bloku jako socha“.

Zahalený Kristus je klenot, kterému vděčíme jen za velmi inspirovaný dláto di Sanmartino a do důvěra udělil mu jeho klient. Stojíme tedy před prací, která je v jistých ohledech božská a která je stejně realistická i tak nehmatatelná.