Deník strážných andělů: 5. července 2020

3 úvahy Jana Pavla II

Andělé se podobají člověku více než Bůh a jsou k němu blíž.

Nejprve si uvědomujeme, že prozřetelnost, jako milující Boží moudrost, se projevila právě ve stvoření čistě duchovních bytostí, takže Boží podoba v nich byla lépe vyjádřena, což čas od času přesahuje vše, co se ve viditelném světě vytváří spolu s člověkem. , také nesmazatelný obraz Boha. Bůh, který je absolutně dokonalým Duchem, se odráží především v duchovních bytostech, které jsou od přírody, to jest díky své duchovnosti, mnohem blíže k němu než hmotná stvoření. Posvátné písmo nabízí docela explicitní svědectví o této maximální blízkosti k andělům, o nichž mluví v obrazném jazyce, o „Božím trůnu“, o „hostitelích“, o „nebi“. Inspirovala poezii a umění křesťanských století, která nám představují anděly jako „Boží soud“.

Bůh vytváří svobodných andělů, kteří jsou schopni se rozhodnout.

V dokonalosti své duchovní přirozenosti jsou andělé od počátku povoláni na základě své inteligence znát pravdu a milovat dobro, které znají pravdu mnohem plnějším a dokonalejším způsobem, než je možné pro člověka . Tato láska je aktem svobodné vůle, přičemž svoboda znamená i pro anděly možnost volby pro nebo proti Dobru, které znají, to jest samotný Bůh. Vytvořením svobodných bytostí Bůh chtěl, aby se ve světě uskutečnila skutečná láska, která je možná pouze na základě svobody. Vytvořením čistých duchů jako svobodných bytostí nemohl Bůh ve své prozřetelnosti nepředvídat ani možnost hříchu andělů.

Bůh zkoušel duchy.

Jak zjevení jasně říká, svět čistých duchů se zdá rozdělen na dobré a špatné. Toto rozdělení nebylo vytvořeno stvořením Boha, ale na základě svobody vlastní duchovní povaze každého z nich. Bylo to provedeno výběrem, že pro čistě duchovní bytosti má nesrovnatelně radikálnější charakter než člověk a je nevratný vzhledem k stupni intuitivnosti a pronikání dobra, s nímž je jejich inteligence obdarována. V tomto ohledu je třeba také říci, že čistí duchové prošli morální zkouškou. Byla to rozhodující volba týkající se především samotného Boha, Boha známého podstatnějším a přímějším způsobem, než je možné pro člověka, Boha, který dal těmto duchovním bytostem dar, před člověkem, účastnit se jeho přirozenosti božský.