Ivan z Medžugorje popisuje světlo, které přichází během zjevení Madony

Ivan, uplynuly velké dny Medžugorje. Jak jste zažili tyto oslavy?
Pro mě je vždy něco zvláštního, když se slaví tyto skvělé dny. Poslední dva dny slavnostním způsobem byly vrcholem toho, co jsme začali s Novenou, abychom se připravili na příchod Madony. Všech těchto devět dní mělo při přípravě velkou roli a čím více jsme se dostali do 24. a 25. června, tím více se ve mně probudilo všechno, co se stalo na začátku zjevení. Měl jsem tedy příležitost si znovu vzpomenout na všechno dobré, ale také na pronásledování a neustálé trápení v těch letech komunismu, kdy jsme trpěli strachem a nejistotou a byli jsme obtěžováni všemi stranami.

Myslíte si, že to mělo být dnes?
Muselo to tak být a jinak to nemohlo být. Všude byl tlak. Sám jsem se cítil, jako bych byl ve šoku. Bál jsem se toho, co se stane. Viděl jsem Madonnu, ale na druhé straně jsem si nebyl úplně jistý. Okamžitě jsem tomu nevěřil. Druhý den, když jsme začali mluvit s Madonnou, už to bylo snazší a byl jsem připraven dát mému životu Madonnu.

V den výročí mě potěšilo, že jsem mohl být přítomen na zjevení, které jste měli s Marijou. Zjevení bylo o něco delší.
Setkání s Madonnou je něco zvláštního, mimořádného. Včera v okamžiku zjevení nás přiměl, abychom si vzpomněli na všechno, co se stalo na začátku; věci, které se mi v posledních devíti dnech nedotkly, když jsem se osobně připravil na jeho slavnostní příchod. Panna Maria nás přiměla vrátit se svými slovy a řekla nám: „Pamatujte si všechno, drahé děti, a zejména na ty konkrétní a obtížné dny“ Poté, po tom všem, co pro nás bylo obtížné, mluvil o všem, co bylo krásné. Je to něco skvělého a je charakteristickým znakem matky, která miluje všechny své děti.

Řekněte nám něco o tom, co pro vás bylo příjemné ...
My šest vizionářů jsme zažili ty první roky zjevení zvláštním způsobem. A to, co jsme prožili, zůstává mezi námi a naší paní. Vždy nás povzbuzoval a potěšoval svými slovy: „Neboj se, drahé děti, vybral jsem vás a já vás ochrání“. V těchto chvílích byla tato slova pro nás tak důležitá, že bychom nemohli odolat bez těchto uklidňujících slov. To nám Panna Maria vždy připomíná 24. a 25. června a mluví o tom. Mohu říci, že tyto dva dny nejsou normální dny.

Ivane, sledoval jsem, jak se díváš na zjevení. Všiml jsem si, že před zjevením je tvá tvář úplně jiná než po ...
Vždy říkám, že příchod Panny Marie je příchodem božského světla na tento svět. Jakmile přijde naše paní, je zcela normální, že nás toto božské světlo osvětluje, a můžeme vidět změnu na našich tvářích. Jsme transformováni díky příchodu božského světla na Zemi, má to na nás vliv.

Můžeš nám ještě něco říct o tomto nebi, tomto světle?
Když přijde Panna Maria, totéž se vždy opakuje: nejprve přijde světlo a toto světlo je známkou Jeho příchodu. Po světle přichází Madona. Toto světlo nelze srovnávat s žádným jiným světlem, které vidíme na Zemi. Za Madonou můžete vidět oblohu, která není tak daleko. Nic necítím, vidím jen krásu světla, oblohy, nevím, jak to vysvětlit, mír, radost. Obzvláště, když Madona občas přijde s anděly, tato obloha se k nám blíží.

Chtěli byste tam zůstat navždy?
Dobře si pamatuji, když mě Panna jednou zavedla do nebe a postavila mě na kopec. Připadalo mi to jako být u „modrého kříže“ a pod námi byla obloha. Panna Maria se usmála a zeptala se mě, jestli tam chci zůstat. Odpověděl jsem: „Ne, ne, ještě ne, myslím, že mě stále potřebuješ, matko.“ Pak se naše paní usmála, otočila hlavu a vrátili jsme se na zem.

Jsme s vámi v kapli. Postavili jste tuto kapli, abyste mohli v době zjevení přijímat poutníky v soukromí a mít klid pro vaši osobní modlitbu.
Kaple, kterou jsem dosud měl, byla v mém domě. Byla to místnost, kterou jsem uspořádal pro setkání s Madonnou, aby se tam konalo. Místnost byla malá a pro ty, kdo mě navštívili a chtěli být přítomni během zjevení, byl malý prostor. Proto jsem se rozhodl postavit větší kapli, kde mohu přijmout větší skupinu poutníků. Dnes jsem rád, že mohu přijímat větší skupiny poutníků, zejména zdravotně postižených. Ale tato kaple není určena pouze pro poutníky, ale je to také místo pro sebe, kde mohu se svou rodinou odejít do kouta spirituality, kde můžeme přednášet růžence, aniž by nás někdo rušil. V kapli není žádná Požehnaná svátost, nejsou slaveny žádné mše. Je to prostě místo modlitby, kde můžete klečet na lavičkách a modlit se.

Vaším úkolem je modlit se za rodiny a kněze. Jak můžete pomoci rodinám, které jsou dnes ve velmi vážném pokušení?
Dnes je situace pro rodiny velmi obtížná, ale já, který vidím Madonu každý den, mohu říci, že situace není zoufalá. Panna Maria je tu 26 let, aby nám ukázala, že neexistují žádné zoufalé situace. Je Bůh, víra, láska a naděje. Panna Maria především chce zdůraznit, že tyto ctnosti musí být v popředí rodiny. Kdo dnes může žít bez naděje dnes? Nikdo, ani ti, kteří nevěří. Tento materialistický svět nabízí rodinám mnoho věcí, ale pokud rodiny nerostou duchovně a nestráví čas modlitbou, začíná duchovní smrt. Člověk se však snaží nahradit duchovní věci hmotnými, ale to je nemožné. Panna Maria nás chce dostat z tohoto pekla. Všichni dnes žijeme ve světě velmi rychlým tempem a je velmi snadné říci, že nemáme čas. Ale vím, že ti, kdo něco milují, si na to také najdou čas, proto pokud chceme následovat poselství Panny Marie a její poselství, musíme najít čas k Bohu, a proto se rodina musí modlit každý den, musíme mít trpělivost a neustále se modlit. Dnes není snadné shromáždit děti pro společnou modlitbu se vším, co mají. Není snadné to všem vysvětlit dětem, ale pokud se modlíme společně, děti pochopí, že je to dobrá věc.

V mé rodině se snažím žít určitou modlitbou. Když jsem se svou rodinou v Bostonu, modlíme se brzy ráno, v poledne a večer. Když jsem tady v Medžugorji bez rodiny, moje žena to dělá s dětmi. Abychom to mohli udělat, musíme se nejprve překonat v některých věcech, protože máme naše touhy a touhy.

Když se vrátíme unavení domů, musíme se nejprve plně věnovat běžnému rodinnému životu. Koneckonců, toto je také práce rodinného muže. Nemusíme říkat: „Nemám čas, jsem unavený.“ My rodiče, jako hlavní členové rodiny, musíme být první, musíme být příkladem pro nás v komunitě.

Existují také silné vlivy zvenčí na rodinu: společnost, ulice, nevěra ... Rodina je na mnoha místech prakticky zraněna. Jak se manželé dnes zabývají manželstvím? Bez přípravy. Kolik z nich má osobní zájem na uzavírání manželství, osobních aspiracích? Za takových podmínek nemůže být postavena pevná rodina. Když děti dorazí, mnoho rodičů není připraveno je vychovávat. Nejsou připraveni na nové výzvy. Jak můžeme ukázat našim dětem, co je správné, pokud sami nejsme připraveni se to naučit, nebo bychom to otestovali? Ve zprávách Panna Maria vždy opakuje, že se musíme modlit za svatost v rodině. Dnes je svatost v rodině tak důležitá, protože neexistuje živá církev bez živých a svatých rodin. Dnes se rodina musí hodně modlit, aby se mohla vrátit láska, mír, štěstí a harmonie.

Co tím myslíš na konci našeho rozhovoru u příležitosti 26 let zjevení?
Ve všech těch letech jsme hovořili o mnoha věcech s Pannou Marií, ale Panna Maria si přeje s námi uskutečnit svůj projekt a její design, který ještě neskončil. Musíme se nadále modlit a jít cestou, kterou nám ukážete. Být skutečným živým znamením, nástrojem v jeho rukou a já bych naprosto obětoval Boží milost. Včera naše paní zdůraznila právě toto, když řekla: „Otevři se milosti Boží!“. V evangeliu se říká, že duch je silný, ale tělo je slabé. Proto musíme být vždy otevřeni duchu, abychom mohli sledovat plán evangelia, plán Panny Marie.