Jacov z Medžugorje „Viděl jsem Pannu Marii sedmnáct let každý den“

JAKOV: Ano, nejprve bych chtěl pozdravit všechny, kteří sem dnes večer přišli, a také ty, kteří nás poslouchají. Jak již řekl otec Livio, nejsme tu, abychom inzerovali pro Medžugorje, ani pro sebe, protože nepotřebujeme reklamu, a já osobně nerad to dělám sám, nebo dokonce v Medžugorji. Spíše nám dejte Pannu a co je ještě důležitější, Ježíšovo slovo a to, co od nás Ježíš chce. Minulý rok, v září, jsem byl v Americe, na setkáních s modlitbami a svědectvím s lidmi.

OTEC LIVIO: Amerika ve smyslu Spojených států ...

JAKOV: Ano, byl jsem na Floridě spolu s Mirjanou, abych vydal své svědectví o zjeveních. Poté, co jsme byli v několika církvích, modlili se a mluvili s věřícími, večer před Mirjanovým odjezdem nás doprovázel pán, který nás pozval na setkání modlitební skupiny.

Šli jsme tam, aniž bychom na cokoli mysleli, a cestou jsme vtipkovali a smáli se, když jsme si mysleli, že Amerika je pro nás velmi velká země a velmi nová. Takto jsem dorazil do domu, kde bylo přítomno mnoho věřících, během společné modlitby jsem přijal zjevení.

Panna Maria mi řekla, že příštího dne mi svěří desáté tajemství. Jo, v tuto chvíli jsem byl němý ... nemohl jsem nic říct.
Napadlo mě, že jakmile Mirjana přijal desáté tajemství, denní zjevení pro ni přestala a totéž platí pro Ivanu. Ale Panna Maria nikdy neřekla, že po desátém tajemství se už nikdy neobjeví.

OTEC LIVIO: Takže jste doufali ...

JAKOV: V mém srdci byl náznak naděje, že se Panna Maria znovu vrátí, i když mi svěřila desáté tajemství.

I když mi bylo tak špatně, že jsem si začal myslet: „Kdo ví, jak to udělám po ...“, v mém srdci stále byla ta malá naděje.

OTEC LIVIO: Ale nemohli jste okamžitě rozptýlit pochybnosti a zeptat se Panny Marie….

JAKOV: Ne, v té době jsem nemohl nic říct.

OTEC LIVIO: Chápu, Panna Maria vám nedovoluje klást jí otázky ...

JAKOV: Už jsem nemohl nic říct. Z mých úst nevyšlo ani slovo.

OTEC LIVIO: Ale jak ti to řekla? Bylo to vážné? Přísný?

JAKOV: Ne, ne, promluvil ke mně sladce.

JAKOV: Když zjevení skončilo, vyšel jsem ven a začal plakat, protože jsem nemohl dělat nic jiného.

OTEC LIVIO: Kdo ví, s jakou úzkostí jste očekávali zjevení následujícího dne!

JAKOV: Následujícího dne, na který jsem se připravil modlitbou, se mi Panna Maria svěřila s desátým a posledním tajemstvím a řekla mi, že už se mi to nebude objevovat každý den, ale jen jednou za rok.

OTEC LIVIO: Jak ses cítil?

JAKOV: Myslím, že to byl nejhorší okamžik mého života, protože najednou se objevilo mnoho otázek. Kdo ví, jaký bude můj život teď? Jak mohu pokračovat?

JAKOV: Protože mohu říci, že jsem vyrostl s Pannou Marií. Viděl jsem ji od deseti let a vše, co jsem se v životě naučil o víře, o Bohu, o všem, jsem se naučil od Panny Marie.

OTEC LIVIO: Vzdělával vás stejně jako máma.

JAKOV: Ano, jako skutečná máma. Ale nejen jako matka, ale také jako přítel: podle toho, co za různých okolností potřebujete, je Panna Maria vždy s vámi.

V tu chvíli jsem se ocitl ve stavu nevědomosti, co mám dělat. Ale pak je to Madona, která nám dává tolik síly k překonání obtíží, a v určitém okamžiku jsem si začala myslet, že snad víc než vidět Madonnu očima těla, je spravedlivější ji mít ve svých srdcích.

OTEC LIVIO: Samozřejmě!

JAKOV: Pochopil jsem to později. Viděl jsem Pannu Marii více než sedmnáct let, ale nyní experimentuji a myslím si, že je možná lepší vidět Pannu Marii vnitřně a mít ji ve svém srdci, než ji vidět očima.

OTEC LIVIO: Pochopení, že můžeme Madonnu nést v našem srdci, je nepochybně milostí. Ale určitě si také uvědomujete, že vidět Matku Boží každý den po více než sedmnáct let je milost, kterou jen velmi málo, opravdu nikdo v křesťanské historii, mimo vás jsou vizionáři, nikdy neměl. Víte o velikosti této milosti?

JAKOV: Jistě, přemýšlím o tom každý den a říkám si: „Jak mohu někdy poděkovat Bohu za tuto milost, která mi dala, abych mohl sedmnáct let denně vidět Pannu Marii?“ Nikdy nebudu mít slova, abych poděkoval Bohu za všechno, co nám dala, nejen za dar vidět Naší Paní na vlastní oči, ale také za všechno ostatní, za všechno, co jsme se od ní naučili.

OTEC LIVIO: Dovolte mi dotknout se aspektu, který se vás osobně týká. Řekl jste, že Panna Maria je pro vás všechno: matka, přítel a učitelka. Ale v době, kdy jste měli každodenní zjevení, se o vás a váš život staral také?

JAKOV: Ne. Mnoho poutníků si myslí, že my, kteří jsme viděli Pannu Marii, máme privilegium, protože jsme se jí mohli ptát na naše soukromé věci a požádat ji o radu, co bychom měli v životě dělat; ale Panna Maria se k nám nikdy nezacházela jinak než s nikým jiným.