Jaké jsou hříchy proti Duchu svatému?

„Proto vám říkám, každý hřích a rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu nebude odpuštěno.“ (Matouš 12:31.)

Toto je jedno z nejnáročnějších a nejasnějších Ježíšových učení, které se v evangeliích nacházejí. Evangelium Ježíše Krista má kořeny v odpuštění hříchů a ve vykoupení těch, kteří v něj vyznávají víru, zde však Ježíš učí neodpustitelnému hříchu. Jelikož se jedná o jediný hřích, o kterém Ježíš výslovně říká, že je neodpustitelný, je velmi důležitý. Co je však rouhání proti Duchu svatému a jak víte, zda jste to udělali nebo ne?

Co měl Ježíš na mysli u Matouše 12?
K Ježíšovi byl přiveden démonem utlačovaný muž, který byl slepý a němý a Ježíš ho okamžitě uzdravil. Davy, které byly svědky tohoto zázraku, byly ohromeny a zeptaly se „Mohl by to být Syn Davidův?“ Tuto otázku si položili, protože Ježíš nebyl Syn Davidův, jak očekávali.

David byl král a válečník a očekávalo se, že Mesiáš bude podobný. Tady je však Ježíš, který kráčí mezi lidmi a uzdravuje, místo aby vedl armádu proti Římské říši.

Když se farizeové dozvěděli o Ježíšově uzdravení démonem utlačovaného člověka, předpokládali, že nemůže být Synem člověka, takže musel být původcem Satana. Řekli: „Tento muž vyháněl démony pouze z Belzebuba, knížete démonů.“ (Matouš 12:24).

Ježíš věděl, na co myslí, a okamžitě poznal jejich nedostatek logiky. Ježíš poukázal na to, že rozdělené království nemůže obstát, a nemělo by smysl, aby satan vyháněl své démony, kteří konali jeho dílo ve světě.

Ježíš poté prohlásí, jak vyháněl démony, a řekl: „Pokud však vyhazuji démony skrze Ducha Božího, přišlo na vás království Boží.“ (Matouš 12:28.)

Na to Ježíš odkazuje ve verši 31. Rouhání proti Duchu svatému je vždy, když někdo připisuje Satanovi to, co dělá Duch svatý. Tohoto typu hříchu může být spáchán pouze někým, kdo v do očí bijícím odmítnutí díla Ducha svatého záměrně potvrzuje, že Boží dílo je dílem Satana.

Klíčem zde je, že farizeové věděli, že Ježíšovo dílo vykonal Bůh, ale nemohli přijmout, že Duch svatý byl činný prostřednictvím Ježíše, a proto úmyslně tento čin přisoudili satanovi. K rouhání proti Duchu dochází pouze tehdy, když člověk vědomě odmítne Boha. Pokud odmítne Boha z nevědomosti, bude mu odpuštěno pokání. Avšak pro ty, kteří zažili Boží zjevení, jsou si vědomi Božího díla a stále Ho odmítají a připisují Jeho dílo Satanovi, je to rouhání proti Duchu, a proto je neodpustitelné.

Existuje více hříchů proti Duchu nebo jen jeden?
Podle Ježíšova učení v Matoušovi 12 existuje pouze jeden hřích proti Duchu svatému, i když se může projevovat mnoha různými způsoby. Obecným hříchem proti Duchu svatému je úmyslné přisuzování díla Ducha svatého nepříteli.

Jsou tedy tyto hříchy „neodpustitelné“?

Někteří chápou neodpustitelný hřích tím, že ho vysvětlí následujícím způsobem. Aby člověk mohl tak jasně prožít Boží zjevení, je zapotřebí velkého stupně odmítnutí, aby odolával působení Ducha svatého. Hřích může být skutečně odpustitelný, ale někdo, kdo po takové úrovni zjevení odmítl Boha, pravděpodobně nikdy nebude činit pokání před Pánem. Někdo, kdo nikdy nebude činit pokání, nebude nikdy odpuštěn. Ačkoli je hřích neodpustitelný, někdo, kdo se takového hříchu dopustil, je pravděpodobně tak daleko, že nikdy nebude činit pokání a zaprvé požádat o odpuštění.

Měli bychom jako křesťané mít obavy ze spáchání neodpustitelného hříchu?
Na základě toho, co Ježíš říká v Písmu, není možné, aby se pravý autentický křesťan dopustil rouhání proti Duchu svatému. Aby byl člověk opravdovým křesťanem, jsou mu již odpuštěny všechny jeho přestupky. Z Boží milosti je křesťanům již odpuštěno. Pokud by tedy křesťan vykonal rouhání proti Duchu, ztratil by svůj současný stav odpuštění a byl by tak znovu odsouzen k smrti.

Pavel však v Římanům učí, že „nyní tedy není odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši“ (Římanům 8: 1). Křesťan nemůže být odsouzen k smrti poté, co byl Kristem spasen a vykoupen. Bůh to nedovolí. Někdo, kdo miluje Boha, již zažil dílo Ducha svatého a nemůže svá díla připisovat nepříteli.

Pouze velmi odhodlaný a Bohem přesvědčený nárazník jej může odmítnout poté, co uvidí a uzná dílo Ducha svatého. Tento přístup zabrání nevěřící v ochotě přijmout Boží milost a odpuštění. Může se podobat tvrdosti srdce přisuzované faraónovi (např. Exodus 7:13). Věřit, že zjevení Ducha svatého o Ježíši Kristu jako Pánu je lež, je jedna věc, která jistě někoho navždy odsoudí a nelze mu odpustit.

Odmítnutí milosti
Ježíšovo učení o neodpustitelném hříchu je jedním z nejnáročnějších a nejkontroverznějších učení v Novém zákoně. Zdá se šokující a naopak, že Ježíš může prohlásit jakýkoli hřích za neodpustitelný, když jeho evangelium je to úplné odpuštění hříchů. Neodpustitelným hříchem je rouhání proti Duchu svatému. K tomu dochází, když uznáváme dílo Ducha svatého, ale v odmítnutí Boha připisujeme toto dílo nepříteli.

Pro toho, kdo pozoruje Boží zjevení a chápe, že je to dílo Páně, a přesto jej stále odmítá, je to jediná věc, kterou lze udělat a kterou nelze odpustit. Pokud někdo zcela odmítne milost Boží a nebude činit pokání, nikdy mu nebude odpuštěno Bohem. Aby mu Bůh odpustil, musí činit pokání před Pánem. Modlíme se za ty, kteří ještě neznají Krista, aby byli vnímaví k Božímu zjevení, aby se nikdo nedopustil tohoto hříchu odsouzení.

Ježíši, tvá milost oplývá!