Spěch není křesťan, nauč se být trpělivý sám se sebou

I. Při nákupu dokonalosti se musí vždy čekat. Musím objevit podvod, říká svatý František Saleský. Někteří by chtěli hotovou dokonalost, aby ji stačilo navléknout jako sukni a bez námahy byli dokonalí. Kdyby to bylo možné, byl bych tím nejdokonalejším mužem na světě; protože kdyby bylo v mé moci dát dokonalost ostatním, aniž by oni cokoli dělali, začal bych ji brát sám sobě. Zdá se jim, že dokonalost je umění, ve kterém stačí najít tajemství, aby se okamžitě stali mistry bez jakýchkoli potíží. Jaký to podvod! Velkým tajemstvím je vytrvale pracovat a dřít při uplatňování božské lásky, dosáhnout spojení s božskou dobrotou.

Pozorně si však povšimněte, že povinnost dělat a dřít se týká vyšší části naší duše; protože nemusíme věnovat větší pozornost odporu přicházejícímu ze spodní části, než tomu, co dělají cestovatelé, nebo štěkajícím psům z dálky (srov. Zábava 9).

Zvykejme si tedy hledat svou dokonalost běžnými způsoby, s klidem mysli, dělat to, co závisí na nás, abychom získali ctnosti, důsledností v jejich praktikování, podle svého stavu a povolání; pokud tedy dříve či později dojdeme k vytouženému cíli, buďme trpěliví a svěřme se božské Prozřetelnosti, která se postará o to, aby nás utěšila v jím stanovený čas; a i kdybychom měli čekat až do hodiny smrti, spokojme se s plněním své povinnosti tím, že budeme dělat vždy to, co je na nás a v našich silách. Vždy budeme mít vytouženou věc dostatečně brzy, když se Bohu zalíbí, že nám ji dá.

Tato rezignace na čekání je nezbytná, protože její nedostatek velmi znepokojuje duši. Spokojme se tedy s vědomím, že Bůh, který nás řídí, dělá věci dobře, a neočekávejme zvláštní pocity ani zvláštní světlo, ale choďme jako slepí pod vedením této Prozřetelnosti a vždy s touto důvěrou v Boha, i mezi pustinami, strachy, temnotou a kříži všeho druhu, které na nás rád pošle (srov. Tratten. 10).

Musím se posvěcovat ne pro svůj prospěch, útěchu a čest, ale pro slávu Boží a pro spásu mladých. Budu proto trpělivý a klidný pokaždé, když budu muset uznat svou bídu, přesvědčen, že přes mou slabost působí všemohoucí milost.

II. Chce to trpělivost sám se sebou. Stát se během okamžiku pánem své vlastní duše a mít ji od začátku zcela ve svých rukou je nemožné. Spokojte se s tím, že budete postupně získávat půdu pod nohama, varuje svatý František Saleský tváří v tvář vášni, která s vámi vede válku.

Musíte snášet ostatní; ale především se tolerujeme a máme trpělivost s tím, že jsme nedokonalí. Chtěli bychom dosáhnout vnitřního odpočinku, aniž bychom procházeli běžnými protivenstvími a bojem?

Připravte svou duši na klid od rána; během dne si ji často vybavujte a vezměte ji zpět do svých rukou. Pokud se vám stane nějaká změna, neděste se, ani v nejmenším na to nemyslete; ale když ji varoval, tiše se ponižuj před Bohem a snaž se uvést svého ducha zpět do stavu sladkosti. Řekni své duši: - No tak, dali jsme nohu na špatné místo; pojďme hned a buďme ve střehu. — A pokaždé, když se vrátíš, opakuj to samé.

Když se pak budete těšit z pokoje, využívejte ho s dobrou vůlí a rozmnožujte skutky laskavosti při všech možných příležitostech, i malých, protože, jak říká Pán, těm, kdo jsou věrní v malých věcech, budou svěřeni velké ( Lk 16,10). Ale hlavně neztrácej odvahu, Bůh tě drží za ruku a i když tě nechává klopýtnout, dělá to proto, aby ti ukázal, že kdyby tě nedržel, upadla bys úplně: tak ho svíráš pevněji ( dopis 444).

Být služebníkem Božím znamená být milosrdný k druhým, tvořit v horní části ducha nepostradatelné předsevzetí následovat Boží vůli, mít velmi hlubokou pokoru a jednoduchost, která vzbuzuje důvěru v Boha a pomáhá nám vstát ze všeho naše padlé, aby s námi měli trpělivost v našich bídách, pokojně tolerovali druhé v jejich nedokonalosti (Dopis 409).

Služte Pánu věrně, ale služte mu se synovskou a láskyplnou svobodou, aniž byste si protivně roztrpčovali srdce. Udržujte v sobě ducha svaté radosti, mírně rozptýleného ve vašich činech a slovech, aby ctnostní lidé, kteří vás uvidí, dostali radost a oslavili Boha (Mt 5,16), jediný předmět našich aspirací (Dopis 472). Toto poselství důvěry a důvěry od svatého Františka Saleského ujišťuje, obnovuje odvahu a naznačuje jistou metodu pokroku, navzdory našim slabostem, vyhýbat se tvrdohlavosti a domýšlivosti.

III. Jak se regulovat v mnoha povoláních, abyste se vyhnuli přílišnému spěchu. Mnohočetnost povolání je příznivou podmínkou pro získání pravých a pevných ctností. Násobení věcí je nepřetržité mučednictví; rozmanitost a množství povolání je otravnější než jejich závažnost.

Při vykonávání svých záležitostí, učí svatý František Saleský, nedůvěřujte, že můžete uspět ve svém vlastním oboru, ale pouze díky Boží pomoci; proto zcela důvěřujte Jeho Prozřetelnosti, přesvědčeni, že On udělá to nejlepší, co můžete, pokud do toho ze své strany vložíte klidnou píli. Ve skutečnosti zbrklé píle poškozují srdce a obchod a nejsou pílí, ale úzkostí a neklidem.

Brzy budeme ve věčnosti, kde se ukáže, jak malá věc jsou všechny záležitosti tohoto světa a jak málo záleží na tom, zda jsou hotové nebo ne; tady se o ně naopak trápíme, jako by to byly velké věci. Když jsme byli malí, jak dychtiví jsme sbírali kousky dlaždic, dřeva a hlíny, abychom stavěli domy a drobné budovy! A když je někdo shodil, nastaly potíže; ale nyní víme, že na tom všem záleželo velmi málo. Tak to bude jednoho dne v nebi; pak uvidíme, že naše připoutanost ke světu byla skutečně dětinská.

Tím nechci chlubit péči, kterou musíme mít o takové maličkosti a maličkosti, protože nám je Bůh dal k našemu zaměstnání na tomto světě; ale rád bych odstranil horečný zápal v čekání na tebe. Můžeme dělat své dětinské věci, ale když je děláme, neztrácíme rozum. A když nám někdo převrhne krabice a maličkosti, nemějme si tolik starostí, protože až přijde večer, kdy se budeme muset schovat, myslím na hranici smrti, všechny tyhle maličkosti nám budou k ničemu: se budeme muset stáhnout do domu našeho Otce (Ž 121,1).

Pečlivě se starejte o své záležitosti, ale vězte, že nemáte nic důležitějšího, než je vaše spása (Dopis 455).

V rozmanitosti povolání je jedinečná dispozice duše, se kterou se jí věnujete. Láska samotná je to, co diverzifikuje hodnotu věcí, které děláme. Usilujme o to, abychom vždy měli jemnost a ušlechtilost citů, která nás nutí hledat pouze chuť Pána, a On udělá naše činy krásnými a dokonalými, ať jsou jakkoli malé a obyčejné (Dopis 1975).

Ó Pane, dovol mi myslet na to, abych se vždy chopil a dobře využíval příležitostí, abych ti mohl sloužit, cvičím ctnosti minutu po minutě, bez jakéhokoli zájmu o minulost nebo budoucnost, aby mi každý přítomný okamžik přinesl to, co musím dělat s klidem a pílí. , pro tvou slávu (srov. Dopis 503).