Velký slib Nejsvětějšího srdce: oddanost oddanosti

Co je velký slib?

Je to mimořádné a velmi zvláštní zaslíbení Nejsvětějšího srdce Ježíšova, kterým nás ujišťuje o nejdůležitější milosti smrti v milosti Boží, a tedy o věčné spasení.

Zde jsou přesná slova, kterými Ježíš projevil Velký slib sv. Margaret Maria Alacoque:

«V POMOCI MISE PAMĚTI MÉ SRDCE VÁM POMOCI, ŽE MŮJ ALMIGHTY LOVE DÁ MNOHO ZÁVĚREČNÉHO ZÁVĚRU VŠEM, KTERÝM SLOŽÍ KOMUNIKOVAT PRVNÍ PÁTEK MĚSÍCŮ ZA devět peněz po devíti měsících. NEPOSKYTUJE SE VÁM DISKRÉTU NEBO BEZ PŘIJÍMÁNÍ SVATÝCH SACRAMENTŮ A V POSLEDNÍCH MOMENTECH MŮJ SRDCE PŘEDÁM BEZPEČNÉ AZYL ».

La Promessa

Co Ježíš slibuje? Slibuje shodu posledního okamžiku pozemského života se stavem milosti, čímž je člověk věčně spasen v Ráji. Ježíš vysvětluje svůj slib slovy: „nezemřou v mém neštěstí, aniž by obdrželi svaté svátosti, a v těch posledních chvílích bude pro ně moje srdce bezpečným útočištěm“.
Jsou slova „ani bez přijetí Svatých svátostí“ bezpečnost proti náhlé smrti? To znamená, kdo, kdo si vedl dobře v prvních devíti pátek, bude jistý, že nezemře, aniž by se nejprve přiznal, poté, co obdržel Viaticum a Pomazání nemocných?
Významní teologové, komentátoři Velkého slibu, odpovídají, že to není v absolutní podobě slibováno, protože:
1) který je v okamžiku smrti již v milosti Boží, sám nepotřebuje, aby byly svátosti věčně spaseny;
2) který se místo toho v posledních okamžicích svého života ocitá v Božím neštěstí, tj. V smrtelném hříchu, obvykle, aby se zotavil v Boží milosti, potřebuje alespoň svátost zpovědi. Ale v případě nemožnosti se přiznat; nebo v případě náhlé smrti, než se duše oddělí od těla, může Bůh nahradit přijímání svátostí vnitřními milostmi a inspiracemi, které přiměly umírajícího člověka, aby činil dokonalou bolest, aby získal odpuštění hříchů, mít posvěcující milost a být tak věčně spasen. Toto je dobře chápáno ve výjimečných případech, kdy se umírající osoba nemohla z důvodů, které nemůže ovlivnit, přiznat.
Místo toho, co Ježíšovo srdce slibuje absolutně a bez omezení, je to, že nikdo z těch, kteří se dobře činili v deváté první pátky, nezemře v smrtelném hříchu, což mu poskytne: a) pokud má pravdu, konečné vytrvalost ve stavu milosti; b) je-li hříšník, odpuštění každého smrtelného hříchu prostřednictvím vyznání a skutkem dokonalé bolesti.
To je dost pro to, aby bylo Nebe skutečně zajištěno, protože - bez výjimky - jeho milé Srdce bude sloužit jako bezpečné útočiště pro všechny v těch extrémních okamžicích.
Proto v hodině utrpení, v posledních okamžicích pozemského života, na nichž závisí věčnost, mohou povstat všichni démoni pekla a sami se uvolnit, ale nebudou moci zvítězit proti těm, kteří udělali dobře devět prvních pátek, které požaduje Ježíši, protože jeho srdce bude pro něj bezpečným útočištěm. Jeho smrt v Boží milosti a jeho věčné spasení bude utěšujícím triumfem nadbytku nekonečného milosrdenství a všemohoucí lásky k Božskému Srdci.

Kondice
Kdo slibuje, má právo dát podmínku, kterou chce. Ježíš se při plnění svého Velkého zaslíbení spokojil s tím, že do něj vložil pouze tuto podmínku: uskutečnit přijímání prvního pátku devíti po sobě jdoucích měsíců.
Pro ty, kteří se zdají téměř nemožní, že s tak snadnými prostředky je možné získat takovou mimořádnou milost, jako je dosažení věčného štěstí ráje, je třeba vzít v úvahu, že nekonečné milosrdenství stojí mezi tímto snadným prostředkem a takovou mimořádnou milostí. Všemohoucí Boží: Kdo může omezit nekonečné dobro a milosrdenství Nejsvětějšího srdce Ježíšova a omezit vstup do nebe? Ježíš je králem nebe a země, a proto je na něm, aby vytvořil podmínky pro to, aby lidé dobyli své království, Nebe.
Jak by měla být splněna Ježíšova podmínka pro splnění Velkého zaslíbení?
Tato podmínka musí být splněna věrně, a proto:

1) musí existovat devět společenství a kdokoli neučinil všech devět, nemá právo na Velký slib;

2) Přijímání se musí uskutečnit první pátek v měsíci, a nikoli v jiný den v týdnu. Ani zpovědník nemůže tento den dojíždět, protože církev nikomu tuto fakultu neposkytla. Z pozorování tohoto stavu nelze osvobodit ani nemocné;

3) Po dobu devíti po sobě jdoucích měsíců bez přerušení.

Který by poté, co učinil pět, šest, osm přijímání, opustil ji měsíc, a to i nedobrovolně nebo proto, že mu bylo zabráněno nebo protože zapomněl, za to by mu chyběl nedostatek, ale byl by povinen začít znovu praktikovat od začátku a již přijímání fakta, byť svatá a záslužná, nelze do počtu spočítat.
Cvičení devíti prvních pátek může být zahájeno v tomto období roku, které je pohodlnější, důležité není přerušit ho.

4) Devět společenství musí být učiněno v Boží milosti, s vůlí vytrvat v dobrém a žít jako dobrý křesťan.

A) Je zřejmé, že kdyby člověk věděl, že byl ve smrtelném hříchu, nejenže by nezajistil Nebe, ale zneužil tak hodnověrně Božího milosrdenství, stal by se hodným velkých trestů, protože místo toho, aby ctil Srdce Ježíš ji strašlivě pobouřil tím, že se dopustil velmi vážného hříchu svatokrádeže.
B) Každý, kdo provedl těchto devět společenství, aby se pak mohl svobodně vzdát života hříchů, by prokázal s tímto zvráceným úmyslem být připoután k hříchu, a proto by všechna jeho společenství byla svátostná a určitě nemohla tvrdit, že má zajištěné nebe.
C) Kdo místo toho začal prvních devět pátek s dobrými dispozicemi, ale poté se pro slabost upadl do vážného hříchu, za předpokladu, že bude činit pokání ze svého srdce, získá posvěcující milost se svátostným vyznáním a pokračuje bez přerušení devět přijímání, dosáhne Velkého slibu.

5) Při uskutečňování devíti přijímání je třeba mít v úmyslu je činit podle záměrů Ježíšova srdce, aby dosáhli svého Velkého zaslíbení, tj. Věčné spasení.

To je velmi důležité, protože bez tohoto záměru, učiněného přinejmenším při zahájení cvičení První pátky, nelze říci, že zbožná praxe byla dobře splněna.

Co by se mělo říci o tom, kdo po dobrých prvních devíti pátek měsíce s postupem času stal se špatným a špatně žil?
Odpověď je velmi utěšující. Ježíš při plnění Velkého zaslíbení nevyloučil nikoho, kdo dobře splnil podmínky Prvních devítých pátek. Opravdu je třeba poznamenat, že Ježíš, když zjevil svůj Velký slib, neřekl, že je to vlastnost jeho obyčejného milosrdenství, ale výslovně prohlásil, že jde o nadbytek milosrdenství jeho Srdce, tj. O mimořádné milosrdenství, které dosáhne všemohoucnost jeho lásky. Nyní tyto výrazy tak energické a slavnostní nás nutí jasně porozumět a potvrdit nás v jisté naději, že jeho nejmilejší Srdce dá i těmto chudým zavádějící nevymahatelný dar věčné spásy. Aby bylo možné je přeměnit, bylo také nutné vykonat mimořádné zázraky milosti, uskuteční tento přebytek milosrdenství své všemohoucí lásky, dá jim milost k obrácení před smrtí a udělí jim odpuštění, zachrání je. Každý, kdo dělá dobře devět prvních pátek dobře, nezemře v hříchu, ale zemře v Boží milosti a bude jistě spasen.
Tato zbožná praxe nás ujišťuje o vítězství nad naším hlavním nepřítelem: hříchem. Nejen žádné vítězství, ale konečné a rozhodné vítězství: to na smrtelném loži. Jaká úžasná milost nekonečného Milosrdenství Božího!