Jaká je nálada Panny Marie? Vicka z Medžugorje nám to říká

Janko: Vicka, je tu jedna věc, která je pro tebe velmi jednoduchá, ale ne pro nás: pochopit, jaká je nálada Panny Marie během zjevení. Můžeš nám něco říct?
Vicka: Chytil jsi mě mimo dohled a nevím, jak ti to vysvětlit. Ale Panna Maria má vždy dobrou náladu!
Janko: Vždy stejným způsobem?
Vicka: Ne vždy. Pokud jde o toto, zdá se, že jsem vám již něco řekl.
Janko: Může to být, ale stejně o tom mluvme.
Vicka: Tady je Madona při některých příležitostech obzvlášť radostná.
Janko: Nezdá se mi to příliš jednoduché a jasné.
Vicka: Co například?
Janko: Například není mi jasné, proč je nálada Madony v jedné z jejích největších svátků poněkud neobvyklá.
Vicka: Jaká party?
Janko: Myslím na svátek Neposkvrněného početí Panny Marie.
Vicka: Na co přesně mluvíš?
Janko: Tady jsi mi jednou řekl něco, co jsem také četl ve vašem poznámkovém bloku: Madonne, už při první svátek Neposkvrněného početí (1981) byla během zjevení méně radostná, než jste čekali; okamžitě, jakmile se tam objevila, začala se modlit za odpuštění hříchů. Také jsi mi řekl, že pod nohama byla určitá tma a že Madona byla zavěšena ve vzduchu, jako by byla nad temným oblakem popela. Když jste se jí na něco zeptali, neodpověděla, ale pokračovala v modlitbě. Také jsi napsal, že se na tebe usmál, ale ne s radostí z jiných časů.
Vicka: Je to pravda. Našli jste to napsané přesně proto, že to tak bylo. Nemůžu s tím nic dělat ...
Janko: Ve svém zápisníku jsi napsal, že den poté a dva dny po mně Madona také mluvila o hříchech.
Vicka: S tím nemůžeme nic udělat, je to s ní.
Janko: Je pravda, ale je trochu divné, že Panna Maria spojila tuto řeč s jednou z jejích největších stran.
Vicka: Nevím, co ti mám říct.
Janko: Ani já. Myslím, že to udělal, protože jsme pochopili, jak hříchy se svou ošklivostí jdou proti této straně.
Vicka: Možná.
Janko: Také to přidám. V loňském roce [1982], právě v souvislosti s touto stranou, odhalil Ivanka a Jakov deváté tajemství. Stalo se to prvního dne noveny. V den večírku vám pak odhalil osmé tajemství. Jak se říká, není třeba být šťastný. Konečně tento rok [1983] Maria, vždy ve stejný den, odhalila deváté tajemství. Zajímavé je, že jsem byl přítomen na zjevení minulý rok i letos; Všiml jsem si, jak vás odhalení tajemství občas bolestně ovlivnilo. Minulý rok na Ivance a letos na Maria. Už jsem jinde řekl, na co mi Ivanka při minulé akci odpověděla minulý rok. Maria mi tento rok odpověděla stejným způsobem. Ve skutečnosti, když jsem jí vtipně řekl, jak se mi zdálo, že se bojí, odpověděla, že se také bojím, kdybych slyšel, co slyšela.
Vicka: Odpověděl ti dobře.
Janko: Ano, ale je mi zvláštní, že Panna Maria spojuje tato tajemství s její drahou oslavou.
Vicka: Už jsem ti řekla, že nevím.
Janko: Bylo to tak. Je možné, že se Bůh a Panna Maria chtějí připojit k této hostině čistotu, k níž nás Bůh volá, a že se zablácíme svými hříchy.
Vicka: Opakuji to znovu: může to být. Bůh a Panna Maria vědí, co dělají.
Janko: Dobře, Vicka, ale ještě jsem neskončil.
Vicka: Do toho! Doufejme, že je to poslední! Nezapomeňte však, že Madona byla při určitých příležitostech obzvlášť radostná.
Janko: To vím. Ale řekni mi, jestli byla někdy obzvlášť smutná.
Vicka: To si opravdu nepamatuji. Vážně ano; ale smutné ...
Janko: Už jste někdy viděli plakat Pannu?
Vicka: Ne, ne. Nikdy jsem ji neviděl.
Janko: Maria řekla, že Panna Maria plakala, když se objevila na ulici sama. [Třetí den zjevení - viz kapitola 38].
Vicka: Maria nám to také řekla a já jí věřím. Ale mluvím s vámi o tom, co jsem osobně viděl a zažil.
Janko: Dobře, Vicka. Opravdu jsem chtěl, abys mi řekl, v jaké náladě jsi to viděl a ty jsi to našel. To mi stačí.
Vicka: Mezitím ti to ještě řeknu. Čas, kdy jsem ji viděl nejsmutnější, byl hned na začátku zjevení, v Podbrdu, když jeden hlasitě proklel Boha. Byla opravdu smutná. Nikdy jsem ji neviděl tak smutnou. Okamžitě odešla, ale brzy se vrátila.
Janko: Jsem rád, že jste si to také pamatoval. Mohli bychom také skončit takhle.
Vicka: Díky bohu, někdy jsi toho měla dost!
Janko: To je v pořádku; radovat se z toho ...