Panna Maria z Medžugorje k vizionáři Jacovovi: Vezmu tě k nebi

"Vezmu tě k nebi ..."

JAKOV: Vzal nás za ruku ... opravdu to trvalo ...

FATHER LIVIO: Poslouchejte Jakova; Chtěl bych vysvětlení. Vzal tě za pravou nebo levou ruku?

JAKOV: Nepamatuji si.

OTEC LIVIO: Víte, proč se vás ptám? Vicka vždy říká, že ji Madona vzala za pravou ruku.

JAKOV: A pak mě vzal levou rukou.

OTEC LIVIO: A co se stalo?

JAKOV: Opravdu to netrvalo dlouho ... Okamžitě jsme viděli oblohu ...

OTEC LIVIO: Poslyš, jak ses dostal z domu?

JAKOV: Panna nás vzala a všechno se otevřelo.

OTEC LIVIO: Otevřela se střecha?

JAKOV: Ano, všechno. Potom jsme okamžitě dorazili do nebe.

OTEC LIVIO: V okamžiku?

JAKOV: Okamžitě.

OTEC LIVIO: Když jsi šel do nebe, díval ses dolů?

JAKOV: Ne.

OTEC LIVIO: Nedíval ses dolů?

JAKOV: Ne.

OTEC LIVIO: Neviděli jste při lezení nic?

JAKOV: Ne, ne, ne. Vstupujeme do tohoto obrovského prostoru ...

OTEC LIVIO: Jeden okamžik. Slyšel jsem, že jsi nejdřív prošel dveřmi. Byly tam dveře nebo tam nebyly?

JAKOV: Ano, bylo. Vicka říká, že také viděla ... jak se říká ...

OTEC LIVIO: San Pietro.

JAKOV: Ano, San Pietro.

OTEC LIVIO: Viděli jste to?

JAKOV: Ne, nevypadal jsem. Tehdy jsem byl tak vystrašený, že v mé hlavě nevím co ...

OTEC LIVIO: Vicka místo toho pohlédla na všechno. Po pravdě, vždy vidí všechno, dokonce i na této zemi.

JAKOV: Byla odvážnější.

OTEC LIVIO: Říká, že se podívala dolů a uviděla malou zemi, a také říká, že před vstupem do nebe byly zavřené dveře. Bylo to uzavřené?

JAKOV: Ano, postupně se to otevřelo a vstoupili jsme.

OTEC LIVIO: Ale kdo to otevřel?

JAKOV: Nevím. Sám…

OTEC LIVIO: Otevřelo se to samo?

JAKOV: Ano, ano.

OTEC LIVIO: Je otevřená před Madonnou?

JAKOV: Ano, ano, máte pravdu. Pojďme vstoupit do tohoto prostoru ...

FATHER LIVIO: Poslouchejte, šli jste po něčem solidním?

JAKOV: Co? Ne, nic jsem necítil.

OTEC LIVIO: Byli jste opravdu vzati velkým strachem.

JAKOV: Eh, opravdu jsem necítil své nohy ani ruce, v tu chvíli nic.

OTEC LIVIO: Držel vás Panna Maria za ruku?

JAKOV: Ne, poté už nedržel moji ruku.

OTEC LIVIO: Předcházela vám a vy jste ji následovali.

JAKOV: Ano.

OTEC LIVIO: Bylo zřejmé, že to byla ona, kdo tě předcházel v tomto tajemném království.

JAKOV: Pojďme vstoupit do tohoto prostoru ...

OTEC LIVIO: I kdyby tam byla Madona, stále jste se bál?

JAKOV: Ach!

OTEC LIVIO: Neuvěřitelné, měli jste strach!

JAKOV: Protože, jak jsem již řekl, myslíš ...

OTEC LIVIO: Byla to úplně nová zkušenost.

JAKOV: Všechno nové, protože jsem o tom nikdy nepřemýšlel ... věděl jsem to, protože nás od dětství učili, že existuje nebe i peklo. Ale víte, když o těchto věcech mluví s dítětem, strašně se bojí.

OTEC LIVIO: Nesmíme zapomenout, že Vicka bylo šestnáct a Jakov jen jedenáct. Důležitá věková rozmanitost.

JAKOV: Eh, opravdu.

OTEC LIVIO: Samozřejmě je to naprosto pochopitelné.

JAKOV: A když řeknete dítěti: „Teď tě vezmu, abys ty věci viděl,“ myslím, že tě to děsí.

OTEC LIVIO: (určená pro přítomné): „Je tu desetiletý chlapec? Tady je. Podívej, jak je malý. Vezměte ho do posmrtného života a podívejte se, jestli se nebojí. “

JAKOV: (k chlapci): To vám nepřeji.

OTEC LIVIO: Zažili jste tedy velkou emoce?

JAKOV: Rozhodně.

Radost z Nebe

OTEC LIVIO: Co jste viděli v nebi?

JAKOV: Vstupujeme do tohoto obrovského prostoru.

OTEC LIVIO: Obrovský prostor?

JAKOV: Ano, krásné světlo, ve kterém můžete vidět uvnitř ... Lidé, mnoho lidí.

OTEC LIVIO: Je Paradise přeplněný?

JAKOV: Ano, existuje mnoho lidí.

OTEC LIVIO: Naštěstí ano.

JAKOV: Lidé, kteří měli na sobě dlouhé šaty.

OTEC LIVIO: Šaty, ve smyslu dlouhých tunik?

JAKOV: Ano, lidé zpívali.

OTEC LIVIO: Co zpíval?

JAKOV: Zpíval pár písní, ale my jsme tomu nerozuměli.

OTEC LIVIO: Myslím, že dobře zpívali.

JAKOV: Ano, ano. Hlasy byly krásné.

OTEC LIVIO: Krásné hlasy?

JAKOV: Ano, krásné hlasy. Ale to, co mě nejvíce zasáhlo, byla právě ta radost, kterou jsi viděl na tváři těch lidí.

OTEC LIVIO: Byla na tvářích lidí vidět radost?

JAKOV: Ano, na tvářích lidí. A je to ta radost, že se cítíte uvnitř, protože zatím jsme mluvili o strachu, ale když jsme vstoupili do nebe, v tu chvíli jsme cítili jen radost a mír, které lze cítit v ráji.

OTEC LIVIO: Cítili jste to také ve svém srdci?

JAKOV: Já také v mém srdci.

OTEC LIVIO: A tak jste si v jistém smyslu užili trochu ráje.

JAKOV: Ochutnal jsem radost a mír, které pociťujeme v nebi. Z tohoto důvodu se mě pokaždé, když se mě zeptají, jaké je Nebe, moc o tom nemluví.

OTEC LIVIO: Není to vyjádřitelné.

JAKOV: Protože věřím, že Paradise není to, co skutečně vidíme našíma očima.

OTEC LIVIO: Zajímavé, co říkáte ...

JAKOV: Nebe je to, co v našem srdci vidíme a slyšíme.

OTEC LIVIO: Toto svědectví se mi zdá výjimečné a velmi hluboké. Ve skutečnosti se Bůh musí přizpůsobit slabosti našich tělesných očí, zatímco v srdci nám může sdělit ty nejjemnější reality nadpřirozeného světa.

JAKOV: To je to, co se uvnitř cítí nejdůležitější. Z tohoto důvodu, i když jsem chtěl popsat, co jsem cítil v nebi, jsem nikdy nemohl, protože to, co mé srdce cítilo, nelze vyjádřit.

OTEC LIVIO: Nebe proto nebylo tolik, co jste viděli, a to, co jste uvnitř elegantně pocítili.

JAKOV: To, co jsem slyšel, určitě.

OTEC LIVIO: A co jsi slyšel?

JAKOV: Obrovská radost, mír, touha zůstat, být tam vždy. Je to stav, ve kterém nemyslíte na nic nebo na nikoho jiného. Cítíte se uvolněni všemi způsoby, neuvěřitelný zážitek.

OTEC LIVIO: Přesto jsi byl dítě.

JAKOV: Byl jsem dítě, ano.

OTEC LIVIO: Cítili jste to všechno?

JAKOV: Ano, ano.

OTEC LIVIO: A co řekla Panna Maria?

JAKOV: Panna Maria řekla, že lidé, kteří zůstali věrní Bohu, jdou do nebe, a proto, když mluvíme o nebi, si nyní můžeme vzpomenout na tuto zprávu Panny Marie, která říká: „Přišel jsem sem, abych vás všechny zachránil a přivedl vám všechny jednoho dne od mého Syna. “ Tímto způsobem budeme všichni moci poznat tu radost a mír, které jsou cítit uvnitř. Tento mír a vše, co nám Bůh může dát, je v ráji prožíváno.

OTEC LIVIO: Poslouchejte

JAKOV: Viděl jsi Boha v ráji?

JAKOV: Ne, ne, ne.

OTEC LIVIO: Ochutnali jste jen jeho radost a mír?

JAKOV: Rozhodně.

OTEC LIVIO: Radost a mír, který Bůh dává v nebi?

JAKOV: Rozhodně. A poté ...

OTEC LIVIO: Byli tam také andělé?

JAKOV: Neviděl jsem je.

OTEC LIVIO: Neviděli jste je, ale Vicka říká, že nad nimi létali malí andělé. Absolutně správné pozorování, protože andělé jsou také v nebi. Až na to, že se na detaily moc nepodíváte a vždy jdete na to podstatné. Jste více pozorní na interní zkušenosti než na vnější realitu. Když jsi popsal Madonnu, tak jsi se příliš nezmínil o vnějších vlastnostech, ale okamžitě jsi zachytil postoj její matky. Stejně jako u ráje, vaše svědectví se týká především velkého míru, nesmírné radosti a touhy zůstat tam, jak se cítíte.

JAKOV: Rozhodně.

FATHER LIVIO: No, co ještě můžete říci o Nebi, Jakově?

JAKOV: Nic z Nebe.

OTEC LIVIO: Poslouchejte, Jakov; když vidíš Madonnu, necítíš už ve svém srdci nějaký ráj?

JAKOV: Ano, ale je to jiné.

OTEC LIVIO: Ach ano? A co je rozmanitost?

JAKOV: Jak jsme již řekli, Panna Maria je Matka. V ráji necítíte takovou radost, ale jinou.

OTEC LIVIO: Myslíš jinou radost?

JAKOV: Cítíš další radost, odlišnou od toho, co cítíš, když vidíš Madonnu.

OTEC LIVIO: Když vidíte Pannu, jakou radost cítíte?

JAKOV: Radost matky.

OTEC LIVIO: Na druhou stranu, co je radost v nebi: je větší, menší nebo rovný?

JAKOV: Pro mě je to větší radost.

OTEC LIVIO: Je to nebe větší?

JAKOV: Větší. Protože si myslím, že nebe je to nejlepší, co můžete mít. Ale i Panna Maria vám dává spoustu radosti. Jsou to dvě různé radosti.

OTEC LIVIO: Jedná se o dvě různé radosti, ale nebe je skutečně božskou radostí, která vychází z kontemplace Boha tváří v tvář. Záloha vám byla poskytnuta, pokud jste ji mohli podpořit. Osobně mohu říci, že v mnoha mystických textech, které jsem během svého života četl, jsem nikdy neslyšel o ráji popsaném v takové vznešené a pojmové terminologii, i když jsou založeny na největší jednoduchosti a skutečně pochopitelné pro všechny.

OTEC LIVIO: Bravo, Jakov! Nyní pojďme se podívat na očistce. Takže jsi vyšel z ráje ... Jak se to stalo? Vedla vás naše dáma?

JAKOV: Ano, ano. A našli jsme se navzájem ...

OTEC LIVIO: Promiňte, ale pořád mám otázku: je Nebe místo pro vás?

JAKOV: Ano, je to místo.

OTEC LIVIO: Místo, ale ne jako na Zemi.

JAKOV: Ne, ne, nekonečné místo, ale není to jako tady. Je to další věc. A úplně jiná věc.