Modlitba chvály: oddanost, která nesmí chybět

Modlitba není dobytí člověka.

Je to dárek.

Modlitba nevzniká, když se „chci“ modlit.

Ale když jsem „dán“ modlit se.

Je to Duch, který nám dává a umožňuje modlitbu (Řím 8,26:1; 12,3 Kor XNUMX).

Modlitba není lidská iniciativa.

To lze pouze odpovědět.

Bůh mi vždy předchází. S vašimi slovy. S vašimi činy.

Bez „Božích„ závazků “, jeho zázraků, jeho skutků, modlitby by nevznikly.

Uctívání a osobní modlitba jsou možné pouze proto, že Bůh „udělal zázraky“, zasáhl do historie svého lidu a do událostí svého stvoření.

Marie Nazaretská má příležitost zpívat „zvětšovat Pána“, pouze proto, že Bůh „udělal velké věci“ (Lk 1,49).

Modlitební materiál poskytuje Příjemce.

Kdyby nebylo jeho slova určeného člověku, jeho milosrdenství, iniciativy Jeho lásky, krásy vesmíru, který vyšel z jeho rukou, stvoření by mlčelo.

Dialog modlitby je zapálen, když Bůh zpochybňuje člověka faktem „, který dává před oči“.

Každé mistrovské dílo potřebuje ocenění.

V díle stvoření je to sám božský artifice, který se těší ve svém vlastním díle: „... Bůh viděl, co udělal, a aj, to byla velmi dobrá věc ...“ (Genesis 1,31:XNUMX)

Bůh si užívá, co udělal, protože je to velmi dobrá, velmi krásná věc.

Je spokojený, troufám si říci „překvapený“.

Práce byla naprosto úspěšná.

A Bůh vypustí „oh!“ divu.

Bůh však čeká, až uznání v úžasu a vděčnosti proběhne také člověkem.

Chvála není nic jiného než ocenění stvoření za to, co Stvořitel udělal.

"... Chvála Pánu:

je příjemné zpívat Bohu,

chválit ho, jak mu vyhovuje, je milé ... “(Žalm 147,1)

Chvála je možná pouze tehdy, dovolíme-li, abychom byli „překvapeni“ Bohem.

Wonder je možné pouze tehdy, když člověk cítí, pokud zjistí činnost někoho v tom, co je před našimi očima.

Wonder znamená potřebu zastavit, obdivovat, objevovat znamení lásky, otisk něhy, krásu skrytou pod povrchem věcí.

".... Chválím tě, protože jsi mě udělal jako zázrak;

Vaše díla jsou úžasná ... “(Ž 139,14)

Chvála musí být odstraněna ze slavnostního rámce chrámu a také přivedena zpět do skromné ​​části každodenního života, kde srdce prožívá zásah a přítomnost Boha ve skromných událostech existence.
Chvála se tak stává jakousi „oslavou dne“, písní, která vykupuje monotónní překvapení, které ruší opakování, báseň, která poráží banalitu.

„Dělat“ musí vést k „vidění“, závod je přerušen, aby ustoupil kontemplaci, spěch ustoupí extatickému odpočinku.

Chválit znamená oslavovat Boha v liturgii obyčejných gest.

Pokloňte se tomu, kdo pokračuje v „dobré a krásné věci“, v tomto úžasném a bezprecedentním stvoření, které je naším každodenním životem.

Je dobré chválit Boha bez obav z prokázání důvodů.
Chvála je faktem intuice a spontánnosti, který předchází veškerému uvažování.

Vychází z vnitřního impulsu a podřizuje se dynamice bezdůvodnosti, která vylučuje jakýkoli výpočet, jakékoli utilitární uvažování.

Nemohu si pomoci užívat toho, co je Bůh v sobě, pro Jeho slávu, pro Jeho lásku, bez ohledu na soupis „milostí“, které mi uděluje.

Chvála představuje zvláštní formu misionářského prohlášení.
Nejen, že bych mu vysvětlil Boha, než abych ho prezentoval jako předmět mých myšlenek a úvah, zjevuji a prozradím své zkušenosti s jeho jednáním.

Na chválu nemluvím o Bohu, který mě přesvědčí, ale o Bohu, který mě překvapí.

Nejde o žasnutí nad výjimečnými událostmi, ale o to, jak pochopit mimořádnou situaci v nejběžnějších situacích.
Nejobtížnější je vidět ty, které máme vždy pod očima!

Žalmy: nejvyšší příklad chválené modlitby

"... .. Změnil jsi mé nářek na tanec, můj žíně na šaty radosti, abych mohl neustále zpívat." Pane, můj bože, budu tě chválit navždy .... “ (Žalm 30)

"…. Radostný, spravedlivý, v Pánu; chvála se hodí vzpřímeným. Chvalte Pána harfou, když mu byla zpívána desetipevná harfa. Zpívejte Pánu novou píseň, hrajte na harfu s uměním a oslavujte ... “(Žalm 33)

".... Požehnám Pánu po celou dobu, moje chválu vždy na mých ústech." Slávám v Pánu, naslouchám skromným a raduji se.

Oslavujte Pána se mnou, oslavme společně

jeho jméno…." (Žalm 34)

"... Proč jste smutní, má duše, proč zasténáte mě?" Doufám v Boha: stále ho chválím,

On, spasení mé tváře a mého Boha .... “ (Žalm 42)

".... Chci zpívat, chci tě zpívat: probuď se, mé srdce, probudím harfu, citeru, chci probudit úsvit." Budu tě chválit mezi národy Pána, budu zpívat hymny mezi národy, protože tvá dobrota je veliká nebesům, tvoje věrnost oblakům .... " (Žalm 56)

"... Bože, jsi můj Bůh, za úsvitu tě hledám,

má duše pro tebe žízeň ... protože tvá milost má větší cenu než život, moje rty řeknou tvou chválu ... “(Žalm 63)

"... Chvála, služebníci Páně, chvalte jméno Pána." Blahoslavené jméno Pána, nyní a vždy. Chvála jménem Pána od východu slunce do jeho nastavení. “ (Žalm 113)

"…. Chvalte Pána v jeho svatyni, chvalte jej v nebeské moci jeho moci." Chvalte ho za jeho zázraky, chválte ho za jeho nesmírnou velikost.

Chvalte ho výbuchy na trumpetu, chválte ho harfou a citou; chválit ho timpani a tancem, chválit ho na provázcích a flétnách, chválit ho zvukovými činely, chválit ho zvonícími činely; Kéž by každá živá věc chválila Pána. Aleluja!…." (Žalm 150)