Vizionář Medžugorje Vicka líčí svou cestu do posmrtného života s Madonnou

Otec Livio: Řekni mi, kde jsi a kdy to bylo.

Vicka: Byli jsme v malém domě v Jakově, když přišla Madona. Bylo odpoledne kolem 15,20. Ano, bylo to 15,20.

Otec Livio: Nečekali jste na zjevení Madony?

Vicka: Ne. Jakov a já jsme se vrátili do Citlukově domu, kde byla jeho matka (Poznámka: Jakovova matka je nyní mrtvá). V Jakovově domě je ložnice a kuchyň. Její máma šla na něco připravit jídlo, protože o něco později jsme měli jít do kostela. Zatímco jsme čekali, Jakov a já jsme se začali dívat na fotoalbum. Najednou Jakov odešel z pohovky přede mnou a uvědomil jsem si, že Madona už dorazila. Okamžitě nám řekl: „Vy, Vicka, a vy, Jakov, pojďte se mnou podívat do nebe, očistce a pekla“. Řekl jsem si: „Dobře, pokud to chce naše paní.“ Jakov místo toho řekl Panně Paní: „Přinášíte Vicka, protože je to mnoho bratrů. Nepřivez mě, kdo jsem jediné dítě. “ Řekl to proto, že nechtěl jít.

Otec Livio: Zjevně si myslel, že se už nikdy nevrátíš! (Poznámka: Jakovova neochota byla prozatímní, protože dělají příběh ještě věrohodnějším a reálnějším.)

Vicka: Ano, myslel si, že se nikdy nevrátíme a že půjdeme navždy. Mezitím jsem přemýšlel, kolik hodin nebo kolik dní to bude trvat, a přemýšlel jsem, jestli půjdeme nahoru nebo dolů. Ale za chvíli mě Madona vzala za pravou ruku a Jakov za levou ruku a střecha se otevřela, aby nás nechala projít.

Otec Livio: Bylo všechno otevřené?

Vicka: Ne, neotevřelo se to všechno, pouze ta část, kterou bylo potřeba projít. Za chvíli jsme dorazili do ráje. Když jsme šli nahoru, viděli jsme malé domy, menší, než když jsme viděli z letadla.

Otec Livio: Ale když jste byli uneseni, podívali jste se dolů na zem?

Vicka: Když jsme byli vychováni, podívali jsme se dolů.

Otec Livio: A co jsi viděl?

Vicka: Vše velmi malé, menší než když jedete letadlem. Mezitím jsem si pomyslel: „Kdo ví, kolik hodin nebo kolik dní to trvá!“. Místo toho jsme za chvíli dorazili. Viděl jsem velký prostor….

Otec Livio: Poslouchejte, někde jsem četl, nevím, jestli je to pravda, že jsou tam dveře, vedle nich je poměrně starší člověk.

Vicka: Ano, ano. K dispozici jsou dřevěné dveře.

Otec Livio: Velký nebo malý?

Vicka: Skvělé. Ano, skvělé.

Otec Livio: Je to důležité. To znamená, že do něj vstoupilo mnoho lidí. Byly dveře otevřené nebo zavřené?

Vicka: Bylo to zavřené, ale Panna Maria to otevřela a vstoupili jsme do ní.

Otec Livio: Jak jsi to otevřel? Otevřelo se to samo?

Vicka: Sám. Šli jsme ke dveřím, které se samy otevřely.

Otec Livio: Zdá se, že chápu, že Panna Maria je skutečně dveřmi do nebe!

Vicka: Napravo od dveří byl St. Peter.

Otec Livio: Jak jsi věděl, že to je S. Pietro?

Vicka: Okamžitě jsem věděl, že to byl on. S klíčem, spíše malým, s plnovousem, trochu podsaditým, s vlasy. Zůstalo to stejné.

Otec Livio: Stál nebo seděl?

Vicka: Postav se, postav se u dveří. Jakmile jsme vešli, šli jsme dál, možná tři, čtyři metry. Nenavštívili jsme celý Ráj, ale Panna Maria nám to vysvětlila. Viděli jsme velký prostor obklopený světlem, které zde na Zemi neexistuje. Viděli jsme lidi, kteří nejsou ani tlustí, ani hubení, ale všichni stejní a mají tři barevné šaty: šedou, žlutou a červenou. Lidé chodí, zpívají, modlí se. Létají také malí andělé. Panna Maria nám řekla: „Podívej, jak jsou šťastní a spokojení lidé, kteří jsou tady v nebi.“ Je to radost, kterou nelze popsat a která na Zemi neexistuje.

Otec Livio: Panna Maria vás přiměla pochopit podstatu ráje, což je štěstí, které nikdy nekončí. „V nebi je radost,“ řekl ve své zprávě. Poté vám ukázal dokonalé lidi a bez fyzických vad, abychom pochopili, že když bude vzkříšení mrtvých, budeme mít tělo slávy jako tělo vzkříšeného Ježíše. Chtěl bych však vědět, jaké šaty nosili. Tuniky?

Vicka: Ano, nějaké tuniky.

Otec Livio: Šli až na dno nebo byli krátké?

Vicka: Byli dlouhé a šli celou cestu.

Otec Livio: Jaké barvy byly tuniky?

Vicka: Šedá, žlutá a červená.

Otec Livio: Mají podle vašeho názoru tyto barvy smysl?

Vicka: Panna Maria nám to nevysvětlila. Když chce, vysvětluje nám naše paní, ale v tu chvíli nám nevysvětlila, proč mají tuniku tří různých barev.

Otec Livio: Jaké jsou andělé?

Vicka: Andělé jsou jako malé děti.

Otec Livio: Mají celé tělo nebo jen hlavu jako v barokním umění?

Vicka: Mají celé tělo.

Otec Livio: Nosí také tuniky?

Vicka: Ano, ale jsem krátká.

Otec Livio: Vidíš ty nohy?

Vicka: Ano, protože nemají dlouhé tuniky.

Otec Livio: Mají malá křídla?

Vicka: Ano, mají křídla a létají nad lidmi, kteří jsou v nebi.

Otec Livio: Jednou Panna Maria mluvila o potratech. Řekl, že to byl vážný hřích, a ti, kdo ho obstarají, budou za to muset odpovědět. Na druhé straně za to děti nesou vinu a jsou jako malí andělé v nebi. Jsou podle vašeho názoru ti malí andělé ráje potratené děti?

Vicka: Panna Maria neřekla, že malí andělé v nebi jsou dětmi potratu. Řekl, že potrat je velký hřích a lidé, kteří to udělali, a ne děti, na něj reagují.

Otec Livio: Šli jste do Purgatory?

Vicka: Ano, poté, co jsme šli do Purgatory.

Otec Livio: Už jste prošli dlouhou cestu?

Vicka: Ne, Purgatory je blízko.

Otec Livio: Přinesla vám naše paní?

Vicka: Ano, drželi se za ruce.

Otec Livio: Přinutil vás chodit nebo létat?

Vicka: Ne, ne, přinutilo nás to létat.

Otec Livio: Rozumím. Naše paní vás dopravila z Ráje do Purgatory a drželi vás za ruku.

Vicka: Purgatory je také skvělý prostor. V Purgatory však lidé nejsou vidět, je vidět pouze velká mlha a uslyšíte ...

Otec Livio: Co cítíš?

Vicka: Máte pocit, že lidé trpí. Víte, existují zvuky ...

Otec Livio: Právě jsem vydal knihu: „Protože věřím v Medžugorje“, kde píšu, že v Purgatory by se cítili jako pláč, křik, bouchání ... Je to pravda? Také jsem se snažil najít ta správná slova v italštině, abych pochopil, co chorvatským poutníkům říkáte.

Vicka: Nemůžete říci, že slyšíte rány nebo dokonce pláč. Tam nevidíš lidi. Není to jako nebe.

Otec Livio: Co si tedy myslíte?

Vicka: Máte pocit, že trpí. Je to utrpení různých druhů. Můžete slyšet hlasy a dokonce i zvuky, jako když někdo bije sám sebe ...

Otec Livio: Porazili se navzájem?

Vicka: Je to tak, ale já jsem to neviděl. Je těžké, otče Livio, vysvětlit něco, co nevidíte. Je to jedna věc, kterou cítit, a druhá je vidět. V ráji vidíte, že chodí, zpívají, modlí se, a proto to můžete přesně nahlásit. V Purgatory můžete vidět pouze velkou mlhu. Lidé, kteří tam jsou, čekají na naše modlitby, aby mohly co nejdříve jít do nebe.

Otec Livio: Kdo řekl, že naše modlitby čekají?

Vicka: Panna Maria řekla, že lidé, kteří jsou v očistci, čekají, až naše modlitby budou moci jít do nebe co nejdříve.

Otec Livio: Poslouchejte, Vicka: mohli bychom interpretovat světlo ráje jako božskou přítomnost, do které jsou ponořeni lidé, kteří jsou na tom místě blaženosti. Co podle vás znamená mlha Purgatory?

Vicka: Pro mě je mlha rozhodně známkou naděje. Trpí, ale mají určitou naději, že půjdou do nebe.

Otec Livio: Připadá mi, že Panna Maria trvá na našich modlitbách za duše očistce.

Vicka: Ano, Panna Maria říká, že potřebují naše modlitby, aby nejdřív šli do Nebe.

Otec Livio: Pak naše modlitby mohou zkrátit očistec.

Vicka: Když se modlíme více, jdou nejdřív do Nebe.

Otec Livio: Teď nám řekni o pekle.

Vicka: Ano, nejdřív jsme viděli velký oheň.

Otec Livio: Odvezte zvědavost: cítili jste se vřele?

Vicka: Ano, byli jsme dost blízko a před námi byl oheň.

Otec Livio: Rozumím. Na druhé straně Ježíš mluví o „věčném ohni“.

Vicka: Víte, byli jsme u Panny Marie. Byl to pro nás jiný způsob. Mám to?

Otec Livio: Ano, samozřejmě! Tak určitě! Byli jste pouze diváci a ne herci toho strašného dramatu.

Vicka: Viděli jsme lidi, kteří před vstupem do ohně ...

Otec Livio: Promiňte: byl oheň velký nebo malý?

Vicka: Skvělé. Byl to velký oheň. Viděli jsme lidi, kteří jsou před vstupem do ohně normální; pak, když padnou do ohně, jsou přeměněny v hrozná zvířata. Je mnoho rouhání a lidí, kteří křičí a křičí.

Otec Livio: Tato transformace lidí na strašlivá zvířata pro mě znamená stav zvrácenosti zatracených, kteří hoří v plamenech nenávisti vůči Bohu. Zbavte ještě jednu zvědavost: mají tito lidé přeměněni v obludná zvířata také rohy?

Vicka: Cože? Rohy?

Otec Livio: Ti, kteří mají ďábly.

Vicka: Ano, ano. Je to jako když vidíte osobu, například blonďatá dívka, která je před vstupem do ohně normální. Když ale spadne do ohně a pak se vrátí, změní se na zvíře, jako by to nikdy nebyla osoba.

Otec Livio: Marija nám v rozhovoru pro Rádio Maria řekla, že když vám Panna Maria ukázala peklo během zjevení, ale aniž by vás odvezla do posmrtného života, měla i tato blonďatá dívka, když vyšla z ohně, rohy a ocas. Je to tak?

Vicka: Ano, samozřejmě.

Otec Livio: Skutečnost, že lidé se proměnili v zvířata, mají pro mě také rohy a ocasy, což znamená, že se stali jako démoni.

Vicka: Ano, je to způsob, jak být podobný démonům. Je to transformace, která se děje rychle. Než padnou do ohně, jsou normální a když se vrátí, promění se.

Panna Maria nám řekla: „Tito lidé, kteří jsou tady v pekle, šli tam s vlastní vůlí, protože tam chtěli jít. Ti lidé, kteří jdou proti Bohu tady na Zemi, už začínají žít v pekle a pak jen pokračují. “

Otec Livio: Řekla to naše dáma?

Vicka: Ano, ano, řekla.

Otec Livio: Panna Maria tedy řekla, ne-li přesně těmito slovy, ale vyjádřením tohoto konceptu, že kdo chce jít do pekla, trvá a trvá na tom, aby šel proti Bohu až do konce?

Vicka: Každý, kdo chce jít, samozřejmě. Jděte proti vůli Boží. Kdokoli chce, jde. Bůh nikoho neposílá. Všichni máme šanci se zachránit.

Otec Livio: Bůh nikoho neposílá do pekla: řekla to naše paní, nebo to říkáte?

Vicka: Bůh neposílá. Panna Maria řekla, že Bůh nikoho neposílá. My jsme ti, kdo chtějí jít, podle našeho výběru.

Otec Livio: Proto, že Bůh nikoho neposílá, řekla Panna Maria.

Vicka: Ano, řekl, že Bůh nikoho neposílá.

Otec Livio: Někde jsem slyšel nebo četl, že Panna Maria říkala, že by se nikdo neměl modlit za pekelné duše.

Vicka: Pro ty pekla, ne. Panna Maria řekla, že se nemodlíme za ty peklo, ale pouze za ty, které jsou v očistci.

Otec Livio: Na druhé straně, zatracení peklo nechce naše modlitby.

Vicka: Nechtějí je a jsou k ničemu.
Zdroj: Příběh převzatý z rozhovoru s otcem Liviem, ředitelem Rádia Maria