Dopis matce nenarozeného dítěte

Je 11 hodin ráno, mladá žena těhotná po dobu tří týdnů míří do své gynekologické kliniky, kde má schůzku se svým lékařem. Jakmile dorazila do čekárny, doktor řekl: „jste si jistá dáma?“ A dívka odpoví „Vymyslel jsem si to“. Dívka vstoupí do místnosti, která indikuje lékaře a připravuje se na smutné gesto. Po hodině dívka upadne do hlubokého spánku a najednou uslyší malý hlas, který zašeptá:
Drahá mami, jsem tvůj syn, kterého jsi odmítl. Je mi líto, že jsi neviděl mou tvář a ani tvou. Jsem si však jist, že vypadáme stejně. Jsem si jistý, že ty a já jsme si velmi podobní, protože matka, která miluje, předává všechno svému synovi i jeho podobu. Mami, chtěla jsem sníst vaše prsa, objmout krk, plakat a potěšit vás. Jak krásné je, když je dítě matkou utěšováno! Drahá mami, chtěla jsem žít, abys změnila plenku, chtěla jsem ti říct, co dělám ve škole, chtěla jsem, abys mi pomohl s domácími úkoly. Mami, omlouvám se, že jsem se nenarodil jinak, jako dítě jsem si myslel, že mám syna, který do něj vloží své jméno, a běda každému, kdo si myslel, že s tebou špatně zachází, musel se mnou jednat. Víš mami, když jsi se rozhodl pro potrat, přemýšlel jsi o penězích, které potřebuje na výchovu dítěte a závazek, ale ve skutečnosti jsem byl spokojený s malými a pak jsem slíbil, že tě nebudu příliš obtěžovat. Není pravda, že jsem se mýlil, všechno, co se děje v životě člověka, má smysl a měl jsem pro tebe co učit a učit se. Mami, víš, i když jsi nevěděl, že jsem velmi chytrý. Ve skutečnosti bych mohl dělat velká studia a stát se lékařem, abych pomohl mladým dívkám, jako jsi ty, které nechtěly, aby se dítě vzdalo a přijalo své vlastní stvoření. Mami, pak jsem se rozhodl, že budu skvělý, abych dal pokoj v mém domě, abych tě vždycky držel se mnou a pomáhal ti až do posledního dne tvého života. Přemýšlím o tom, kdy jsi mě mohl ráno doprovodit do školy a připravit oběd. Přemýšlím o tom, kdy jsi mohl bojovat s tátou a mohl bych tě znovu usmát jednoduchým pohledem. Přemýšlím o tom, kdy jste se oblékli a všichni šťastní a šťastní z toho, co jsem měl na sobě. Přemýšlím o tom, kdy jsme spolu mohli jít ven a vidět okna, diskutovat, smát se, hádat se, objímat se. Mami, mohla jsem být tvůj nejlepší přítel, o kterém si ani nemyslíš, že jsi po boku.

Drahá mami, neboj se, že jsem v nebi. I když jste mi nedali příležitost poznat vás a žít v tomto světě, nyní žiji vedle Boha.

Požádal jsem Boha, aby tě trestal. I když jste mě nechtěli, miluji vás a nechci, aby vám Bůh ublížil za to, co jste udělali. Drahá mami, už jsi mě nechtěla a nemohla jsem tě poznat, ale čekám na tebe tady. Na konci tvého života přijdeš ke mně a já tě přijmu, protože jsi moje matka a miluji tě. Už jsem zapomněl, že jste mě nenarodili, ale až sem přijdete, budu šťastná, protože konečně uvidím tvář ženy, kterou jsem miloval, a bude milovat navždy, moje máma.

Pokud procházíte obtížným obdobím a chcete své dítě potratit a odmítnout, zastavte na chvíli. Pochopte, že osoba, kterou zabíjíte, je ta, která vás miluje nejvíc, a stejná osoba, kterou budete milovat nejvíc.
NEDĚLEJTE to.

Napsal Paolo Tescione

Poselství ze dne 3. září 1992, které nám dala Panna Maria v Medžugorji
Děti zabité v lůně jsou nyní jako andělé kolem Božího trůnu.