Dopis od hříšníka knězi

Drahý otče kněze včera, po letech odloučení od církve jsem se k vám pokusil přijít, abych potvrdil a hledal odpuštění Boha, vy, kdo jste jeho služebníkem. Ale mé srdce je smutno tvou neočekávanou odpovědí „Nemohu osvobodit tvé hříchy podle dogmat Církve“. Tato odpověď byla nejhorší věc, která se mi mohla stát, neočekával jsem poslední větu, ale po přiznání pěšky jsem šel domů a přemýšlel o mnoha věcech.

Myslel jsem, že když jsem přišel na mši, četl jsi podobenství o marnotratném synovi a řekl, že Bůh jako dobrý Otec čeká na přeměnu všech svých dětí.

Přemýšlel jsem o kázání, které jsi udělal na ztracené ovci, která se slaví v nebi za přeměněného hříšníka a ne za devadesát devět spravedlivých.

Přemýšlel jsem o všech těch krásných slovech, které jsi řekl o Božím milosrdenství, když jsi vykopl průchod evangelia, který popisoval, že cizoložná žena nedokázala ukamenovat podle Ježíšových slov.

Drahý knězi, naplníte ústa svými teologickými znalostmi a uděláte krásná kazatelství na kazatelně církve a pak přijdete a řeknete mi, že můj život je v rozporu s tím, co říká církev. Musíte ale vědět, že nežiji v kanonických domech nebo v chráněných budovách, ale někdy život v džungli světa bere nízké rány, a proto jsme nuceni se bránit a dělat, co můžeme.

Mnohé z mých postojů nebo říkají lépe než naše, že nás nazýváme „hříšníky“, je způsobeno řadou věcí, které se odehrály v životě a které nám ublížily, a nyní vás žádáme o odpuštění a milosrdenství, které kázáte, o odpuštění, které mi Ježíš chce dát ale to, co říkáte proti zákonům.

Vyšel jsem z tvého kostela, drahý knězi, po tvém neúspěšném osvobození a všech smutných, odraděných, v slzách jsem chodil celé hodiny a ocitl jsem se po několika kilometrech chůze v obchodě s náboženskými předměty. Mým záměrem nebylo kupovat, ale hledat nějaký náboženský obraz, s nímž bych si měl promluvit, protože jsem vyšel z vašeho kostela s váhou věty.

Můj pohled byl zajat krucifixem, který měl jednu přibitou ruku a druhou sklopenou. Aniž bych věděl cokoli, modlil jsem se blízko toho krucifixu a mír se mi vrátil. Pochopil jsem, že se mohu podělit o to, že mě Ježíš miloval a že jsem musel jít dál, dokud jsem nedosáhl dokonalého společenství s církví.

Když jsem o tom všem přemýšlel, přichází ke mně prodavač a říká: „dobrý člověk, máte zájem o zakoupení tohoto Crucifixu? Je to vzácný kus, který se nedá snadno najít. “ Pak jsem požádal o vysvětlení zvláštnosti tohoto obrazu a prodavačka odpověděla: „viz Ježíš na kříži má ruku oddělenou od hřebíku. Říká se, že tam byl hříšník, který nikdy nedostal rozhřešení od kněze, a proto kajícný v slzách u Crucifixu byl sám Ježíš, aby vzal ruku z hřebíku a osvobodil toho hříšníka “.

Po tom všem jsem pochopil, že to není náhoda, že jsem byl blízko k tomuto krucifixu, ale Ježíš poslouchal můj výkřik zoufalství a chtěl se vyrovnat nedostatku toho jeho ministra.

ZÁVĚR
Drahí kněží, nemám vás co učit, ale pro vás, když se k vám přistupuje věřící, který se dopustil něčeho špatného, ​​pokuste se neposlouchat jeho slova, ale porozumět jeho srdci. Je zřejmé, že nám Ježíš dal morální zákony, které je třeba respektovat, ale na druhé straně mince sám Ježíš kázal nekonečné odpuštění a zemřel křížem za hřích. Buďte Ježíšovými služebníky, kteří odpouštějí a ne soudci zákonů.

Napsal Paolo Tescione