Můžete být šťastní a žít ctnostný život? Odraz

Je štěstí skutečně spojeno s ctností? Pravděpodobně ano. Ale jak dnes definujeme ctnost?

Většina z nás chce být šťastná a ne ctnostná. Pro mnohé z nás je potřeba žít ctnostný život v rozporu s hledáním štěstí. Ctnost nám v jistém smyslu připomíná morální závazky vůči druhým lidem, kázeň k omezení našich tužeb a další druhy omezení, nemluvě o represi. Když říkáme „člověk musí být ctnostný“, zdá se, že musí existovat represe, zatímco myšlenka štěstí nás odkazuje k realizaci našich tužeb, k individuální svobodě žité v plnosti, absenci limitů, omezení a represí.

Pro nás má přirozená touha po štěstí více společného s touhou po naplnění. Zdá se, že štěstí, když řeknu „chci štěstí“, znamená dělat to, co chci. Je to opravdu štěstí?

Zatímco slovo ctnost nutně předpokládá dobré nebo spravedlivé vztahy s druhými nebo život podle přírody. Ctnost znamená toto, takže zde je rozdíl.

Pro nás, štěstí je individuální záležitost a víc než hledání je to povinnost. V tomto pojetí je ale také něco zvláštního. Pokud je štěstí povinností v tom smyslu, že musím být šťastný, není to již přirozená touha každého člověka, protože to, co je povinnost, není touha. Je to povinnost „musím být šťastný“. Cítíme-li se téměř povinni být šťastní, nebo alespoň dokázat, že jsme šťastní, štěstí se stalo břemenem.

Máme větší zájem ukázat ostatním a sobě, že jsme šťastní, než abychom se snažili žít skutečně šťastný život.

Nejdůležitější je vzhled, to, co je na povrchu našeho života, takže dnes je téměř zakázáno říkat "jsem smutný".

Pokud člověk říká, že je v depresi, pak je smutek existenční problém, jako je štěstí a radost, zatímco deprese je lékařský problém, který se řeší prášky, léky, recepty a tak dále.

Pokud se štěstí spojí s ctností, štěstí jako závazek je správný život, je to hledání dobra, je to hledání pravdy, každý den dělá to nejlepší...

Di Otec Ezequiel Dal Pozzo.