Meditace: tváří v tvář kříži s odvahou a láskou

Meditace: s odvahou a láskou čelem ke kříži: zatímco Ježíš šel a Jeruzalém, vzal samotných Dvanáct učedníků a řekl jim na cestě: „Hle, jdeme nahoru do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán veleknězům a zákoníkům a oni ho odsoudí k smrti a vydají pohanům, aby byli zesměšňováni, bičováni a ukřižováni a budou vzkříšeni třetího dne “. Matouš 20: 17-19

Jaký rozhovor to musel být! Když Ježíš cestoval do Jeruzaléma s Dvanácti těsně před prvním svatým týdnem, Ježíš otevřeně a jasně hovořil o tom, co ho v Jeruzalémě očekávalo. Představte si, co učedníci. V mnoha ohledech by toho bylo v té době příliš mnoho na to, aby tomu rozuměli. V mnoha ohledech učedníci pravděpodobně raději neposlouchali, co Ježíš řekl. Ježíš však věděl, že potřebují slyšet tuto obtížnou pravdu, zvláště když se blížil čas ukřižování.

Úplné poselství evangelia je často obtížné přijmout. Je to proto, že úplné poselství evangelia nám vždy ukáže oběť kříže uprostřed. Obětavou lásku a plné objetí Kříže je třeba vidět, rozumět mu, milovat jej, plně ho obejmout a hlásat s důvěrou. Ale jak se to dělá? Začněme se samotným naším Pánem.

Gesù nebál se pravdy. Věděl, že jeho utrpení a smrt se blíží, a byl připraven a ochoten přijmout tuto pravdu bez váhání. Neviděl svůj kříž v negativním světle. Považoval za tragédii, které je třeba se vyhnout. Dovolil strachu, aby ho odradil. Místo toho se Ježíš díval na svá blížící se utrpení ve světle pravdy. Vnímal své utrpení a smrt jako slavný skutek lásky, který brzy nabídne, a proto se nebál těchto utrpení nejen obejmout, ale také o nich mluvit s důvěrou a odvahou.

Meditace: s odvahou a láskou čelíme kříži: v našem životě jsme pozváni napodobovat Ježíšovu odvahu a lásku pokaždé, když musíme něčemu čelit tuhý v životě. Když k tomu dojde, některá z nejběžnějších pokušení se zlobí na obtížnost nebo hledají způsoby, jak se jí vyhnout, nebo obviňují ostatní nebo se poddávají zoufalství a podobně. Existuje mnoho mechanismů zvládání, které se aktivují, prostřednictvím kterých se snažíme vyhnout křížům, které na nás čekají.

Co by se ale stalo, kdybychom místo toho následovali příklad náš pán? Co kdybychom čelili každému čekajícímu kříži s láskou, odvahou a dobrovolným objetím? Co když místo hledání cesty ven hledáme takřka cestu dovnitř? To znamená, že jsme hledali způsob, jak určitým způsobem obejmout naše utrpení obětní, bez váhání, v napodobování Ježíšova objetí svého kříže. Každý kříž v životě má potenciál stát se nástrojem velké milosti v našem životě i životě ostatních. Z hlediska milosti a věčnosti proto musí být kříže objímány, ne vyhýbány nebo proklínány.

Mysli dnes o obtížích, kterým čelíte. Vidíte to stejně jako Ježíš? Vidíte každý kříž, který vám je dán jako příležitost k obětavé lásce? Jste schopni to uvítat s nadějí a důvěrou, protože víte, že Bůh z toho může mít užitek? Pokuste se napodobit našeho Pána radostným objetím obtíží, kterým čelíte, a tyto kříže nakonec sdílejí vzkříšení s naším Pánem.

Můj trpící Pane, svobodně jsi přijal nespravedlnost kříže s láskou a odvahou. Viděli jste za zdánlivým skandálem a utrpením a přeměnili jste zlo, které se vám stalo, na největší akt lásky, jaký kdy byl znám. Dej mi milost napodobovat Tvou dokonalou lásku a dělat to se silou a důvěrou, kterou jsi měl. Ježíši, věřím v tebe.