Dnešní meditace: Eschatologická povaha poutního kostela

Církev, ke které jsme všichni povoláni v Kristu Ježíši a u které skrze Boží milost získáváme svatost, bude mít své naplnění pouze ve slávě nebeské, kdy přijde čas obnovení všech věcí a společně s lidskostí také veškeré stvoření, které je důvěrně spojeno s člověkem a skrze něho dosáhne svého cíle, bude v Kristu dokonale obnoveno.
Ve skutečnosti Kristus vzkříšený ze země přitahoval všechny k sobě; vstal z mrtvých, poslal svého životodárného Ducha k učedníkům a skrze něj ustanovil své tělo, Církev, jako univerzální svátost spásy; usazený po pravé straně Otce, neustále ve světě vede muže k církvi a skrze ni je důvěrněji spojuje k sobě a činí je účastníky jeho slavného života tím, že je živí svým tělem a jeho krví.
Slíbené navrácení, které očekáváme, již začalo v Kristu, se tedy uskutečňuje posíláním Ducha svatého a pokračuje skrze něj v církvi, ve které jsme skrze víru poučeni také o smyslu našeho dočasného života, zatímco v naději na budoucí zboží dokončme misi, kterou nám svěřil ve světě Otec, a realizujme naši spásu.
Konec času pro nás tedy již přišel a kosmická obnova byla neodvolatelně zavedena a určitým skutečným způsobem se očekává v současné fázi: ve skutečnosti je církev již na Zemi ozdobena skutečnou svatostí, i když nedokonalá.
Dokud však nebudou existovat nová nebe a nová země, ve které bude spravedlnost mít stálý domov, bude poutní církev ve svátostech a institucích, které patří do současnosti, nést pomíjivý obraz tohoto světa a žije mezi stvoření, která sténá a trpí dosud pracnými bolestmi a čekají na zjevení Božích dětí.