Dnešní meditace: Převaha lásky

Proč na zemi, bratři, nejsme velmi pečliví při hledání příležitostí pro vzájemné spasení a neposkytujeme si vzájemnou pomoc tam, kde to považujeme za nejnutnější, a bratrsky neseme břemena jednoho druhého? Apoštol, který nám to chce připomenout, říká: „Přenášejte si břemena druhých, abyste naplnili Kristův zákon“ (Gal 6, 2). A jinde: medvědi spolu s láskou (srov. Ef 4, 2). To je bezpochyby Kristův zákon.
Co v mém bratrovi z jakéhokoli důvodu - nebo pro nutnost nebo pro slabost těla nebo pro lehkost zvyků - vidím, že se nemohu napravit, proč to nemohu trpělivě vydržet? Proč se o to nemiluju, jak je psáno: Jejich děti budou neseny v náručí a hladí na kolenou? (srov. je 66, 12.) Možná proto, že mi chybí ta charita, která trpí vším, které trpělivě nesou a milují podle Kristova zákona! Svou vášní přijal naše zlo a soucitem přijal naše bolesti (srov. Iz 53: 4), miloval ty, které přinesl, a přinesl ty, které miloval. Na druhou stranu ten, kdo tvrdohlavě zaútočí na svého bratra v nouzi, nebo kdo podceňuje jeho slabost jakéhokoli druhu, se bezpochyby podrobuje zákonu ďábla a uvádí do praxe. Pojďme tedy použít porozumění a praktikovat bratrství, bojovat proti slabosti a pronásledovat jen zlozvyk.
Nejpřijatelnějším jednáním k Bohu je to, které, i když se liší formou a stylem, s velkou upřímností následuje lásku k Bohu a pro něj lásku k bližnímu.
Charita je jediným kritériem, podle kterého se musí všechno udělat nebo neudělat, změnit nebo nezměnit. Je to zásada, která musí směřovat každou akci a cíl, na který se musí zaměřit. Tím, že na to budeme jednat nebo se jím inspirovat, není nic nevhodného a vše je v pořádku.
Tato charita, ta, které bez ní nemůžeme potěšit, ta, bez které nemůžeme dělat absolutně nic, kdo žije a vládne, Bůh, po staletí bez konce, si zaslouží, aby nám ji poskytla. Amen.