Medžugorje: vizionáři viděli nebe. Cesta Vicka a Jacov

Vicka je cesta

Otec Livio: Řekni mi, kde jsi a kdy to bylo.

Vicka: Byli jsme v malém domě v Jakově, když přišla Madona. Bylo odpoledne kolem 15,20. Ano, bylo to 15,20.

Otec Livio: Nečekali jste na zjevení Madony?

Vicka: Ne. Jakov a já jsme se vrátili do Citlukově domu, kde byla jeho matka (Poznámka: Jakovova matka je nyní mrtvá). V Jakovově domě je ložnice a kuchyň. Její máma šla na něco připravit jídlo, protože o něco později jsme měli jít do kostela. Zatímco jsme čekali, Jakov a já jsme se začali dívat na fotoalbum. Najednou Jakov odešel z pohovky přede mnou a uvědomil jsem si, že Madona už dorazila. Okamžitě nám řekl: „Vy, Vicka, a vy, Jakov, pojďte se mnou podívat do nebe, očistce a pekla“. Řekl jsem si: „Dobře, pokud to chce naše paní.“ Jakov místo toho řekl Panně Paní: „Přinášíte Vicka, protože je to mnoho bratrů. Nepřivez mě, kdo jsem jediné dítě. “ Řekl to proto, že nechtěl jít.

Otec Livio: Zjevně si myslel, že se už nikdy nevrátíš! (Poznámka: Jakovova neochota byla prozatímní, protože dělají příběh ještě věrohodnějším a reálnějším.)

Vicka: Ano, myslel si, že se nikdy nevrátíme a že půjdeme navždy. Mezitím jsem přemýšlel, kolik hodin nebo kolik dní to bude trvat, a přemýšlel jsem, jestli půjdeme nahoru nebo dolů. Ale za chvíli mě Madona vzala za pravou ruku a Jakov za levou ruku a střecha se otevřela, aby nás nechala projít.

Otec Livio: Bylo všechno otevřené?

Vicka: Ne, neotevřelo se to všechno, pouze ta část, kterou bylo potřeba projít. Za chvíli jsme dorazili do ráje. Když jsme šli nahoru, viděli jsme malé domy, menší, než když jsme viděli z letadla.

Otec Livio: Ale když jste byli uneseni, podívali jste se dolů na zem?

Vicka: Když jsme byli vychováni, podívali jsme se dolů.

Otec Livio: A co jsi viděl?

Vicka: Vše velmi malé, menší než když jedete letadlem. Mezitím jsem přemýšlel: „Kdo ví, kolik hodin nebo kolik dní to trvá!“ . Místo toho jsme za chvíli dorazili. Viděl jsem velký prostor….

Otec Livio: Poslouchejte, někde jsem četl, nevím, jestli je to pravda, že jsou tam dveře, vedle nich je poměrně starší člověk.

Vicka: Ano, ano. K dispozici jsou dřevěné dveře.

Otec Livio: Velký nebo malý?

Vicka: Skvělé. Ano, skvělé.

Otec Livio: Je to důležité. To znamená, že do něj vstoupilo mnoho lidí. Byly dveře otevřené nebo zavřené?

Vicka: Bylo to zavřené, ale Panna Maria to otevřela a vstoupili jsme do ní.

Otec Livio: Jak jsi to otevřel? Otevřelo se to samo?

Vicka: Sám. Šli jsme ke dveřím, které se samy otevřely.

Otec Livio: Zdá se, že chápu, že Panna Maria je skutečně dveřmi do nebe!

Vicka: Napravo od dveří byl St. Peter.

Otec Livio: Jak jsi věděl, že to je S. Pietro?

Vicka: Okamžitě jsem věděl, že to byl on. S klíčem, spíše malým, s plnovousem, trochu podsaditým, s vlasy. Zůstalo to stejné.

Otec Livio: Stál nebo seděl?

Vicka: Postav se, postav se u dveří. Jakmile jsme vešli, šli jsme dál, možná tři, čtyři metry. Nenavštívili jsme celý Ráj, ale Panna Maria nám to vysvětlila. Viděli jsme velký prostor obklopený světlem, které zde na Zemi neexistuje. Viděli jsme lidi, kteří nejsou ani tlustí, ani hubení, ale všichni stejní a mají tři barevné šaty: šedou, žlutou a červenou. Lidé chodí, zpívají, modlí se. Létají také malí andělé. Panna Maria nám řekla: „Podívej, jak jsou šťastní a spokojení lidé, kteří jsou tady v nebi.“ Je to radost, kterou nelze popsat a která na Zemi neexistuje.

Otec Livio: Panna Maria vás přiměla pochopit podstatu ráje, což je štěstí, které nikdy nekončí. „V nebi je radost,“ řekl ve zprávě. Poté vám ukázal dokonalé lidi a bez fyzických vad, abychom pochopili, že když bude vzkříšení mrtvých, budeme mít tělo slávy jako tělo vzkříšeného Ježíše. Chtěl bych však vědět, jaké šaty nosili. Tuniky?

Vicka: Ano, nějaké tuniky.

Otec Livio: Šli až na dno nebo byli krátké?

Vicka: Byli dlouhé a šli celou cestu.

Otec Livio: Jaké barvy byly tuniky?

Vicka: Šedá, žlutá a červená.

Otec Livio: Mají podle vašeho názoru tyto barvy smysl?

Vicka: Panna Maria nám to nevysvětlila. Když chce, vysvětluje nám naše paní, ale v tu chvíli nám nevysvětlila, proč mají tuniku tří různých barev.

Otec Livio: Jaké jsou andělé?

Vicka: Andělé jsou jako malé děti.

Otec Livio: Mají celé tělo nebo jen hlavu jako v barokním umění?

Vicka: Mají celé tělo.

Otec Livio: Nosí také tuniky?

Vicka: Ano, ale jsem krátká.

Otec Livio: Vidíš ty nohy?

Vicka: Ano, protože nemají dlouhé tuniky.

Otec Livio: Mají malá křídla?

Vicka: Ano, mají křídla a létají nad lidmi, kteří jsou v nebi.

Otec Livio: Jednou Panna Maria mluvila o potratech. Řekl, že to byl vážný hřích, a ti, kdo ho obstarají, budou za to muset odpovědět. Na druhé straně za to děti nesou vinu a jsou jako malí andělé v nebi. Jsou podle vašeho názoru ti malí andělé ráje potratené děti?

Vicka: Panna Maria neřekla, že malí andělé v nebi jsou dětmi potratu. Řekl, že potrat je velký hřích a lidé, kteří to udělali, a ne děti, na něj reagují.

Jacovova cesta

OTEC LIVIO: Co jsme slyšeli od Vicka, chtěli bychom to nyní slyšet také z vašeho vlastního hlasu. Věřím, že obě osvědčení budou společně nejen důvěryhodnější, ale také úplnější.

Nejprve bych však rád poznamenal, že za dvě tisíciletí křesťanství se nikdy nestalo, že dva lidé byli přivedeni do posmrtného života se svými těly a potom přivedeni zpět mezi nás, aby nám mohli říct, co viděli. Nepochybně chtěla Panna Maria silně oslovit moderního člověka, který si často myslí, že všechno končí životem. Toto svědectví o posmrtném životě je bezpochyby jedním z nejsilnějších, které nám Bůh kdy adresoval, a je podle mého názoru považováno za akt velké milosti vůči naší generaci.

Chtěl bych zdůraznit skutečnost, že zde čelíme mimořádné milosti, kterou jste dostali, a že pro nás věřící není legální podceňovat. Ve skutečnosti tentýž apoštol Pavel, když chce připomenout svým odpuzovatelům charismat, které obdržel od Boha, zmiňuje právě skutečnost, že byl transportován do nebe; nemůže však říci, ať už s tělem, nebo bez těla. Je to bezpochyby velmi vzácný a mimořádný dar, který vám dal Bůh, ale především nám. Nyní žádáme Jakova, aby nám o této neuvěřitelné zkušenosti řekl co nejúplněji. Kdy se to stalo? Kolik ti bylo let?

JAKOV: Bylo mi jedenáct.

OTEC LIVIO: Pamatujete si, jaký byl rok?

JAKOV: Bylo to 1982.

OTEC LIVIO: Pamatuješ si, v jakém měsíci?

JAKOV: Nepamatuji si.

OTEC LIVIO: Ani Vicka si pamatuje měsíc. Možná to byl listopad?

JAKOV: To nemůžu říct.

OTEC LIVIO: Každopádně jsme byli v roce 1982?

JAKOV: Ano.

OTEC LIVIO: Druhý rok zjevení.

JAKOV: Já a Vicka jsme byli v mém starém domě.

OTEC LIVIO: Ano, vzpomínám si, že jsem ji viděl. Ale je tam ještě teď?

JAKOV: Ne, už je pryč. Moje máma byla uvnitř. Máma vyšla na chvíli, zatímco Vicka a já jsme si povídali a žertovali.

OTEC LIVIO: Kde jsi byl předtím? Slyšel jsem, že jsi šel do Citluku.

JAKOV: Ano, myslím, že tam ostatní zůstali, když jsme se vrátili domů. Teď si nepamatuji dobře.

OTEC LIVIO: Takže vy dva jste byli ve starém domě, zatímco vaše máma byla na chvíli pryč.

JAKOV: Vicka a já jsme si povídali a žertovali.

OTEC LIVIO: Kolik času to bylo víceméně?

JAKOV: Bylo odpoledne. Otočíme se a uvidíme Madonnu uprostřed domu a okamžitě klečíme. Zdraví nás jako vždy a říká ...

OTEC LIVIO: Jak pozdravíte Madonnu?

JAKOV: Řekněte: „Chválil se za Ježíše Krista. Potom nám okamžitě řekl:„ Teď vás beru s sebou. “ Ale okamžitě jsem řekl ne.

OTEC LIVIO: "Vezmu tě s sebou" ... Kam?

JAKOV: Ukažte nám nebe, peklo a očistu.

OTEC LIVIO: Řekl vám: „Teď vás vezmu s sebou, abych vám ukázal Nebe, peklo a očistce“, a vy se bojíte?

JAKOV: Řekl jsem: „Ne, nejdu.“ Ve skutečnosti jsem si myslel, že už jsem přijal Pannu Marii, její zjevení a její poselství. Ale teď, když říká: „Beru tě, abys viděl nebe, očistce a peklo“, pro mě je to už jiná věc ...

OTEC LIVIO: Příliš velká zkušenost?

JAKOV: Ano a já jsem jí řekl: „Ne, Madonne, ne. Přinášíš Vicka. Je jich osm, zatímco já jsem jediné dítě. I když jeden z nich zůstává méně ...

FATHER LIVIO: Myslíš si, že ...

JAKOV: Že bych se nikdy nevrátil dolů. Ale naše dáma řekla: „Nemusíte se čeho bát. Jsem s tebou"

OTEC LIVIO: Samozřejmě přítomnost Madony poskytuje velkou bezpečnost a vyrovnanost.

"Vezmu tě k nebi ..."

JAKOV: Vzal nás za ruku ... opravdu to trvalo ...

FATHER LIVIO: Poslouchejte Jakova; Chtěl bych vysvětlení. Vzal tě za pravou nebo levou ruku?

JAKOV: Nepamatuji si.

OTEC LIVIO: Víte, proč se vás ptám? Vicka vždy říká, že ji Madona vzala za pravou ruku.

JAKOV: A pak mě vzal levou rukou.

OTEC LIVIO: A co se stalo?

JAKOV: Opravdu to netrvalo dlouho ... Okamžitě jsme viděli oblohu ...

OTEC LIVIO: Poslyš, jak ses dostal z domu?

JAKOV: Panna nás vzala a všechno se otevřelo.

OTEC LIVIO: Otevřela se střecha?

JAKOV: Ano, všechno. Potom jsme okamžitě dorazili do nebe.

OTEC LIVIO: V okamžiku?

JAKOV: Okamžitě.

OTEC LIVIO: Když jsi šel do nebe, díval ses dolů?

JAKOV: Ne.

OTEC LIVIO: Nedíval ses dolů?

JAKOV: Ne.

OTEC LIVIO: Neviděli jste při lezení nic?

JAKOV: Ne, ne, ne. Vstupujeme do tohoto obrovského prostoru ...

OTEC LIVIO: Jeden okamžik. Slyšel jsem, že jsi nejdřív prošel dveřmi. Byly tam dveře nebo tam nebyly?

JAKOV: Ano, bylo. Vicka říká, že také viděla ... jak se říká ...

OTEC LIVIO: San Pietro.

JAKOV: Ano, San Pietro.

OTEC LIVIO: Viděli jste to?

JAKOV: Ne, nevypadal jsem. Tehdy jsem byl tak vystrašený, že v mé hlavě nevím co ...

OTEC LIVIO: Vicka místo toho pohlédla na všechno. Po pravdě, vždy vidí všechno, dokonce i na této zemi.

JAKOV: Byla odvážnější.

OTEC LIVIO: Říká, že se podívala dolů a uviděla malou zemi, a také říká, že před vstupem do nebe byly zavřené dveře. Bylo to uzavřené?

JAKOV: Ano, postupně se to otevřelo a vstoupili jsme.

OTEC LIVIO: Ale kdo to otevřel?

JAKOV: Nevím. Sám…

OTEC LIVIO: Otevřelo se to samo?

JAKOV: Ano, ano.

OTEC LIVIO: Je otevřená před Madonnou?

JAKOV: Ano, ano, máte pravdu. Pojďme vstoupit do tohoto prostoru ...

FATHER LIVIO: Poslouchejte, šli jste po něčem solidním?

JAKOV: Co? Ne, nic jsem necítil.

OTEC LIVIO: Byli jste opravdu vzati velkým strachem.

JAKOV: Eh, opravdu jsem necítil své nohy ani ruce, v tu chvíli nic.

OTEC LIVIO: Držel vás Panna Maria za ruku?

JAKOV: Ne, poté už nedržel moji ruku.

OTEC LIVIO: Předcházela vám a vy jste ji následovali.

JAKOV: Ano.

OTEC LIVIO: Bylo zřejmé, že to byla ona, kdo tě předcházel v tomto tajemném království.

JAKOV: Pojďme vstoupit do tohoto prostoru ...

OTEC LIVIO: I kdyby tam byla Madona, stále jste se bál?

JAKOV: Ach!

OTEC LIVIO: Neuvěřitelné, měli jste strach!

JAKOV: Protože, jak jsem již řekl, myslíš ...

OTEC LIVIO: Byla to úplně nová zkušenost.

JAKOV: Všechno nové, protože jsem o tom nikdy nepřemýšlel ... věděl jsem to, protože nás od dětství učili, že existuje nebe i peklo. Ale víte, když o těchto věcech mluví s dítětem, strašně se bojí.

OTEC LIVIO: Nesmíme zapomenout, že Vicka bylo šestnáct a Jakov jen jedenáct. Důležitá věková rozmanitost.

JAKOV: Eh, opravdu.

OTEC LIVIO: Samozřejmě je to naprosto pochopitelné.

JAKOV: A když řeknete dítěti: „Teď tě vezmu, abys ty věci viděl,“ myslím, že tě to děsí.

OTEC LIVIO: (určená pro přítomné): „Je tu desetiletý chlapec? Tady je. Podívej, jak je malý. Vezměte ho do posmrtného života a podívejte se, jestli se nebojí. “

JAKOV: (k chlapci): To vám nepřeji.

OTEC LIVIO: Zažili jste tedy velkou emoce?

JAKOV: Rozhodně.

Radost z Nebe

OTEC LIVIO: Co jste viděli v nebi?

JAKOV: Vstupujeme do tohoto obrovského prostoru.

OTEC LIVIO: Obrovský prostor?

JAKOV: Ano, krásné světlo, ve kterém můžete vidět uvnitř ... Lidé, mnoho lidí.

OTEC LIVIO: Je Paradise přeplněný?

JAKOV: Ano, existuje mnoho lidí.

OTEC LIVIO: Naštěstí ano.

JAKOV: Lidé, kteří měli na sobě dlouhé šaty.

OTEC LIVIO: Šaty, ve smyslu dlouhých tunik?

JAKOV: Ano, lidé zpívali.

OTEC LIVIO: Co zpíval?

JAKOV: Zpíval pár písní, ale my jsme tomu nerozuměli.

OTEC LIVIO: Myslím, že dobře zpívali.

JAKOV: Ano, ano. Hlasy byly krásné.

OTEC LIVIO: Krásné hlasy?

JAKOV: Ano, krásné hlasy. Ale to, co mě nejvíce zasáhlo, byla právě ta radost, kterou jsi viděl na tváři těch lidí.

OTEC LIVIO: Byla na tvářích lidí vidět radost?

JAKOV: Ano, na tvářích lidí. A je to ta radost, že se cítíte uvnitř, protože zatím jsme mluvili o strachu, ale když jsme vstoupili do nebe, v tu chvíli jsme cítili jen radost a mír, které lze cítit v ráji.

OTEC LIVIO: Cítili jste to také ve svém srdci?

JAKOV: Já také v mém srdci.

OTEC LIVIO: A tak jste si v jistém smyslu užili trochu ráje.

JAKOV: Ochutnal jsem radost a mír, které pociťujeme v nebi. Z tohoto důvodu se mě pokaždé, když se mě zeptají, jaké je Nebe, moc o tom nemluví.

OTEC LIVIO: Není to vyjádřitelné.

JAKOV: Protože věřím, že Paradise není to, co skutečně vidíme našíma očima.

OTEC LIVIO: Zajímavé, co říkáte ...

JAKOV: Nebe je to, co v našem srdci vidíme a slyšíme.

OTEC LIVIO: Toto svědectví se mi zdá výjimečné a velmi hluboké. Ve skutečnosti se Bůh musí přizpůsobit slabosti našich tělesných očí, zatímco v srdci nám může sdělit ty nejjemnější reality nadpřirozeného světa.

JAKOV: To je to, co se uvnitř cítí nejdůležitější. Z tohoto důvodu, i když jsem chtěl popsat, co jsem cítil v nebi, jsem nikdy nemohl, protože to, co mé srdce cítilo, nelze vyjádřit.

OTEC LIVIO: Nebe proto nebylo tolik, co jste viděli, a to, co jste uvnitř elegantně pocítili.

JAKOV: To, co jsem slyšel, určitě.

OTEC LIVIO: A co jsi slyšel?

JAKOV: Obrovská radost, mír, touha zůstat, být tam vždy. Je to stav, ve kterém nemyslíte na nic nebo na nikoho jiného. Cítíte se uvolněni všemi způsoby, neuvěřitelný zážitek.

OTEC LIVIO: Přesto jsi byl dítě.

JAKOV: Byl jsem dítě, ano.

OTEC LIVIO: Cítili jste to všechno?

JAKOV: Ano, ano.

OTEC LIVIO: A co řekla Panna Maria?

JAKOV: Panna Maria řekla, že lidé, kteří zůstali věrní Bohu, jdou do nebe, a proto, když mluvíme o nebi, si nyní můžeme vzpomenout na tuto zprávu Panny Marie, která říká: „Přišel jsem sem, abych vás všechny zachránil a přivedl vám všechny jednoho dne od mého Syna. “ Tímto způsobem budeme všichni moci poznat tu radost a mír, které jsou cítit uvnitř. Tento mír a vše, co nám Bůh může dát, je v ráji prožíváno.

OTEC LIVIO: Poslouchejte

JAKOV: Viděl jsi Boha v ráji?

JAKOV: Ne, ne, ne.

OTEC LIVIO: Ochutnali jste jen jeho radost a mír?

JAKOV: Rozhodně.

OTEC LIVIO: Radost a mír, který Bůh dává v nebi?

JAKOV: Rozhodně. A poté ...

OTEC LIVIO: Byli tam také andělé?

JAKOV: Neviděl jsem je.

OTEC LIVIO: Neviděli jste je, ale Vicka říká, že nad nimi létali malí andělé. Absolutně správné pozorování, protože andělé jsou také v nebi. Až na to, že se na detaily moc nepodíváte a vždy jdete na to podstatné. Jste více pozorní na interní zkušenosti než na vnější realitu. Když jsi popsal Madonnu, tak jsi se příliš nezmínil o vnějších vlastnostech, ale okamžitě jsi zachytil postoj její matky. Stejně jako u ráje, vaše svědectví se týká především velkého míru, nesmírné radosti a touhy zůstat tam, jak se cítíte.

JAKOV: Rozhodně.

FATHER LIVIO: No, co ještě můžete říci o Nebi, Jakově?

JAKOV: Nic z Nebe.

OTEC LIVIO: Poslouchejte, Jakov; když vidíš Madonnu, necítíš už ve svém srdci nějaký ráj?

JAKOV: Ano, ale je to jiné.

OTEC LIVIO: Ach ano? A co je rozmanitost?

JAKOV: Jak jsme již řekli, Panna Maria je Matka. V ráji necítíte takovou radost, ale jinou.

OTEC LIVIO: Myslíš jinou radost?

JAKOV: Cítíš další radost, odlišnou od toho, co cítíš, když vidíš Madonnu.

OTEC LIVIO: Když vidíte Pannu, jakou radost cítíte?

JAKOV: Radost matky.

OTEC LIVIO: Na druhou stranu, co je radost v nebi: je větší, menší nebo rovný?

JAKOV: Pro mě je to větší radost.

OTEC LIVIO: Je to nebe větší?

JAKOV: Větší. Protože si myslím, že nebe je to nejlepší, co můžete mít. Ale i Panna Maria vám dává spoustu radosti. Jsou to dvě různé radosti.

OTEC LIVIO: Jedná se o dvě různé radosti, ale nebe je skutečně božskou radostí, která vychází z kontemplace Boha tváří v tvář. Záloha vám byla poskytnuta, pokud jste ji mohli podpořit. Osobně mohu říci, že v mnoha mystických textech, které jsem během svého života četl, jsem nikdy neslyšel o ráji popsaném v takové vznešené a pojmové terminologii, i když jsou založeny na největší jednoduchosti a skutečně pochopitelné pro všechny.

OTEC LIVIO: Bravo, Jakov! Nyní pojďme se podívat na očistce. Takže jsi vyšel z ráje ... Jak se to stalo? Vedla vás naše dáma?

JAKOV: Ano, ano. A našli jsme se navzájem ...

OTEC LIVIO: Promiňte, ale pořád mám otázku: je Nebe místo pro vás?

JAKOV: Ano, je to místo.

OTEC LIVIO: Místo, ale ne jako na Zemi.

JAKOV: Ne, ne, nekonečné místo, ale není to jako tady. Je to další věc. A úplně jiná věc.