Medjugorje: jsou vizionáři důvěryhodní? Kdo jsou, jejich poslání

Měl jsem příležitost setkat se s medžugorskými vizionáři, když byli ještě dětmi. Nyní jsou vycvičení muži a ženy, každý s vlastní rodinou, kromě Vicka, která žije ve své rodné rodině a svůj den zasvětila vítání poutníků. Není pochyb o tom, že nejvýmluvnějším znakem přítomnosti Panny Marie v Medžugorji je právě těchto šest mladých lidí, od nichž hodně žádala, a svěřila jim poslání, které ze své podstaty vyžaduje velkou štědrost. Každý člověk se zdravým rozumem by si měl položit otázku, jak šest chlapců, kteří se navzájem liší a každý má svůj vlastní život, dělá navzdory srdečné srdečnosti, která je spojuje, po tak dlouhou dobu svědčit o každodenním zjevování Matky Matky Boží. Bože, bez jakéhokoli rozporu, bez zmatku a bez dalších myšlenek. V té době byly vědeckými experimenty prováděny týmy známých lékařů, které vedly k vyloučení jakékoli formy halucinací a potvrdily nevysvětlitelnost jevů spojených se zjeveními z čistě vědeckého hlediska. Zdá se, že při jedné příležitosti Panna Maria řekla, že takové experimenty nejsou nutné. Jednoduché pozorování psychologické normality dětí, jejich rovnováhy a postupného lidského a duchovního zrání v průběhu času skutečně stačí k závěru, že jsou zcela spolehlivými svědky.

Anglické přísloví říká, že abyste člověka dobře poznali, musíte společně sníst tunu soli. Zajímalo by mě, kolik pytlů soli spotřebovali obyvatelé Medžugorje s těmito mladými lidmi. Nikdy jsem neslyšel, že by o nich místní pochybovali. Kolik matek a kolik otců by si přesto přálo, aby jejich syn nebo dcera byli vybráni jako svědkové Panny Marie! Ve které zemi světa neexistuje rivalita, malá žárlivost a střety zájmů? Nikdo v Medžugorji však nikdy nepochyboval, že si Panna Maria vybrala těchto šest a ne jiné. Mezi chlapci a dívkami z Medžugorje nikdy nebyli žádní další vizionářští kandidáti. Nebezpečí tohoto druhu, pokud vůbec, přicházejí zvenčí.

Především musíme dát uznání rodinám Bijakovici, zlomku Medžugorje, odkud vizionáři pocházejí, že disciplinovaně přijali volby Gospy, jak se tam říká Panně Marii, bez reptání a bez toho, aby je někdy zpochybňovaly. Satan, aby mohl splétat své křivolaké intriky, se vždy musel uchýlit k cizím lidem, přičemž místní považoval za nepropustné.

Ubíhající čas je skvělý gentleman. Pokud je něco špatně, dříve nebo později to vyjde najevo. Pravda má dlouhé nohy a je to vidět na tom, že s klidnou duší prozkoumáme období, které se nyní blíží dvaceti letům každodenních zjevení. Mimo jiné jde o nejtěžší věk života, věk dospívání a mládí, od patnácti do třiceti let. Bouřlivý věk podléhá nejvíce nepředvídatelným změnám. Každý, kdo má děti, moc dobře ví, co to znamená.

Přesto mladí lidé z Medžugorje tuto dlouhou cestu absolvovali bez poškvrnění nebo zatmění víry a bez morálního posunu. Ti, kteří znají fakta, dobře vědí, jaká břemena museli od začátku snášet, když je komunistický režim různými způsoby pronásledoval, pronásledoval je, bránil jim ve výstupu na horu zjevení a dokonce ve snaze přimět je přejít za duševně nemocné. V zásadě to byly jen děti. Mysleli si, že je to stačí zastrašit. Jednou jsem byl svědkem razie tajné policie, která odvezla Vicku a Mariju k výslechu. Klima prvních let bylo plné hrozeb. Každodenní setkání s nebeskou Matkou bylo vždy skutečnou silou, která je podporovala.

Přidejte k tomu nepřátelství místního biskupa, jehož postoj, jakkoli to chce člověk hodnotit, reprezentoval a stále představuje těžký kříž. Jeden z vizionářů mi kdysi téměř plakal: „Biskup říká, že jsem lhář.“ Přilepený na stranu Medžugorje zůstává trnem představovaným nepřátelským postojem některých církevních kruhů a jen Bůh ví, proč ve svém moudrém směru chtěl farnost, a v první řadě vizionáře, nést tento kříž.

Byly to roky plavby mezi vlnami poněkud rozrušeného oceánu. Ale to vše není nic tváří v tvář každodennímu úsilí vítat poutníky. Od prvních dnů zjevení se hrnuly tisíce z celého Chorvatska i mimo něj. Poté začala nezastavitelná záplava návštěvníků z celého světa. Od časných ranních hodin byly domy vizionářů obléhány všemi druhy lidí, kteří se modlili, vyslýchali, plakali a především doufali, že se Panna Maria ohne nad jejich potřebami.

Od roku 1985 jsem trávil všechny své prázdniny, jeden měsíc v roce, v Medžugorji, abych pomohl některým vizionářům vítat poutníky. Od rána do večera tito mladí lidé, a zejména Vicka a Marija, vítali skupiny, svědčili o poselstvích, poslouchali doporučení, modlili se společně s lidmi. Jazyky se mísily, ruce se proplétaly, žádosti o Madonu se hromadily, nemocní prosili, ti nejrozrušenější, v první řadě samozřejmě Italové, téměř zaútočili na domovy vizionářů. Zajímalo by mě, jak rodiny dokázaly odolat uprostřed tohoto neúprosného obléhání.

Potom, k večeru, kdy se lidé hrnuli ke kostelu, je tu konečně chvíle modlitby a zjevení. Osvěžující pauza, bez které by nebylo možné pokračovat. Ale pak je tu večeře, kterou je třeba připravit, přátelé, příbuzní a známí pozvaní ke stolu, aby se podávali, nádobí k mytí a nakonec, téměř vždy, modlitební skupina až do pozdních nočních hodin.

Který mladý muž mohl odolat tomuto druhu života? Který by tomu čelil? Kdo by neztratil psychickou rovnováhu? Přesto se po letech ocitnete před klidnými, klidnými a vyrovnanými lidmi, jistí si tím, co říkají, lidsky chápající a vědomi si svého poslání. Naštěstí mají svá omezení a nedostatky, ale jsou prostí, jasní a pokorní. Šest chlapců je prvním a nejvzácnějším znakem přítomnosti Panny Marie v Medžugorji.

KOMPONENTY SKUPINY

První den, 24. června 1981, viděli Madonnu ve čtyřech: Ivanka, Mirijana, Vicka a Ivan. Milka, Marijina sestra, ji také viděla, ale druhý den se Marija a Jakov přidali k prvním čtyřem; zatímco Milka byla v práci, a skupina, kterou tak doplňujete. Panna Maria považuje 24, svátek svatého Jana Křtitele, za den příprav, přičemž na výročí zjevení je třeba myslet 25. června. Od roku 1987 začala Panna Maria dávat zprávy každých 25. v měsíci, jako by chtěla zdůraznit zvláštní význam tohoto dne, který připomíná velké slavnosti Zvěstování a Vánoce. Matka Boží se objevila na kopci Podbrdo, na jehož úpatí stojí domy Bijakovici, zatímco vizionáři byli na cestě, po které nyní putuje mnoho poutníků, aby se vydali do „Pole života“ chlapců sestry Elviry. Naše dáma jim pokynula, aby se přiblížili, ale byli paralyzováni strachem a radostí zároveň. V dalších dnech. Zjevení se pohybovala směrem k současnému místu hory a navzdory kamenité půdě a hustým křovím štiplavých trnů se setkání s Madonnou odehrávalo na krátkou vzdálenost, zatímco kolem se tlačil stále větší počet lidí, počítaných na tisíce. Od toho 25. června zůstala skupina vizionářů beze změny, i když jen tři z nich mají každý den zjevení. Ve skutečnosti Mirijana z Vánoc 1982 přestala mít každodenní zjevení a setkala se s Madonnou každé 18. března, v den jejích narozenin.

Na druhé straně se Ivanka setkává s Pannou Marií každých 25. června, denní vidění pro ni skončilo 7. května 1985. Jakov ukončil každodenní zjevení 12. září 1998 a každé Vánoce bude mít zjevení Panny Marie. Je však třeba poznamenat, že Gospa se s vizionáři pohybuje velmi volně, v tom smyslu, že tyto údaje pro ni nejsou závazné. Například požádal Vicku o přestávku ve zjeveních šestkrát (čtyři ze čtyřiceti a dva z pětačtyřiceti dnů), jako oběť k obětování. Všiml jsem si, že šest chlapců, které si vybrala Panna Maria, navzdory tomu, že mezi sebou mají poměrně vzácné kontakty a jsou nyní rozptýleni v různých částech světa, se cítí jako kompaktní skupina. Mají k sobě velký respekt a nikdy jsem je nechytil v rozporu. Dobře si uvědomují, že prožívají stejnou zkušenost, i když každý má svůj vlastní osobní způsob, jak toho být svědkem. Občas se na ně obrátilo šest vizionářů místních lidí s charismaty jiné povahy, například s vnitřními locemi. Jedná se o jevy, které se navzájem velmi liší a které se týkají každodenních zjevení a setkávají se s Madonnou, která je stále odlišná. Církev se naproti tomu prohlašuje za zjevení, přičemž nebere v úvahu původ vnitřních locicí.

Také nebyl nouze o vizionáře, kteří přicházeli zvenčí, kteří tvrdili, že se přidali k chlapcům. Jedním z nebezpečí, na které mohou nic netušící poutníci narazit, je to, že nějaká prestižní osobnost předkládá zprávy přicházející od medžugorské Madony, které čerpá z úplně jiných zdrojů nebo od jiných domnělých vidoucích, které nemají nic společného se šesti chlapci, kteří byli příjemci zjevení ... Nejasnost v tomto bodě ze strany těch, kteří mají povinnost být na místě ostražití, by mohla poškodit samotnou příčinu Medžugorje.

Naše Paní neustále chránila svých šest „andělů“, jak jim říkala v počátcích, a vždy zabránila důmyslně studovaným pokusům satana, neúnavného padělatele změnit skupinu přidáním nebo výměnou komponent. Církev poté od začátku dala jasně najevo, že nejprve biskup a poté komise Konference chorvatských biskupů omezila rozsah jejich vyšetřování na svědectví skupiny, kterou 25. června 1981 vytvořila Matka Boží.

V tomto bodě musíme mít velmi jasné představy. Pro svůj skvělý plán si Maria vybrala konkrétní farnost a šest dětí, které tam žijí. Jsou to jeho rozhodnutí, která je třeba respektovat, což na druhou stranu místní dokazují. Jakýkoli pokus o změnu karet na stole musí být připsán věčnému podvodníkovi, který pracuje, jako vždy, prostřednictvím lidských ambicí.

POSLÁNÍ ŠESTÝCH SEMEN

Díky účasti na medžugorských vizionářích jsem mohl vidět jejich velkou radost, trvající v průběhu času, protože byla vybrána Marií. Kdo by nebyl Uvědomují si, že se jim dostalo velké milosti, ale zároveň nesou na svých bedrech velkou zodpovědnost. Stejně jako v La Salette, Lurdech a Fatimě, Matka Boží ukázala, že si pro velké úkoly vybírá chudé, malé, jednoduché. Sociální a rodinný kontext těchto zjevení je velmi podobný. Jedná se o rolnické rodiny z velmi chudých míst, kde však pevná a upřímná víra stále žije.

Nyní se sociální situace v Medžugorji zlepšila. Příliv poutníků a jejich vítání v domácnostech přineslo jistou pohodu. Stavební činnost dala pozemku hodnotu. Většina rodin, včetně těch vizionářů, obnovila nebo postavila své domovy. Domov a práce jsou součástí každodenního chleba, o který každý křesťan žádá nebeského Otce.

Díky nabídkám poutníků farnost značně posílila své přijímací zařízení. Celkový obraz však není o bohatství, ale o důstojném životě, kde je jediné dostupné dílo spojeno s poutěmi.

Na začátku byla situace velmi odlišná. Souviselo to s těžkou rolnickou prací a šedou a zakrnělou chudobou. Naše Paní si ráda v těchto prostředích vybírá své nejvzácnější spolupracovníky. Ona sama byla malá dívka z neznámé vesnice, když jí Bůh projevoval svou náklonnost. V Mariině srdci zůstává skryté tajemství, proč její pohled spočinul na této farnosti a právě na těchto mladých lidech.

Jsme vedeni k názoru, že konkrétní dary by měly být zasloužené a že jejich příjemci jsou oblíbení. Když dostáváme milosti nebo zvláštní charisma, ptáme se sami sebe: „Ale čím jsem si to zasloužil?“. Od té chvíle se na sebe díváme jinýma očima a snažíme se objevit zásluhy, o kterých jsme nevěděli, že je máme. Ve skutečnosti si Bůh vybírá své nástroje se svrchovanou svobodou a při mnoha příležitostech je bere z odpadků.

Poděkování tohoto druhu je nezasloužené a skutečným problémem je korespondovat s věrností a pokorou, s vědomím, že ostatní na našem místě by to dokázali lépe než my. Na druhé straně sama Panna Maria při několika příležitostech zdůraznila, že každý z nás má důležité místo v Božím plánu na záchranu světa.

Na otázku vizionářů, proč si je vybrala, odpověděla Panna Maria tím, že je pochopila, že nejsou ani lepší ani horší než ostatní. Také s ohledem na volbu farníků chtěla Panna zdůraznit, že si je vybrala takové, jací byli (24.05.1984), tedy s jejich pozitivními i negativními aspekty. V těchto odpovědích se zdá, že se objevuje kritérium normality. Chlapci, které si vybrala Maria, nepatřili ani mezi nejpalčivější, pokud jde o náboženskou praxi. Mnozí další chodili do kostela více než oni. Na druhou stranu je známo, že Bernadette byla vyloučena z prvního přijímání pro nedostatek znalostí katechismu.

Víme také, jakým spěšným způsobem se fatimští pastýři před zjeveními modlili růženec. V La Salette je situace ještě nejistější, protože oba vizionáři ani neodříkávají ranní a večerní modlitby.

Každý, kdo dostane úkol, dostane také milosti nutné k jeho splnění. Naše Paní vidí srdce a ví, jak z každého z nás vytěžit to nejlepší. Mladým lidem z Medžugorje svěřil misi, jejíž šíře a důležitost se ještě plně neprojevily. Nikdy se při veřejných vystoupeních nestalo, aby Panna požádala o tak intenzivní a dlouhodobý závazek, jako je absorbování celého života člověka. V klíčovém období tisíciletí to budou téměř dvě desetiletí, kdy Panna Maria požádala děti, aby se s ní každý den setkaly a vydaly svědectví o její přítomnosti a jejím poselství před světem.

Je to úkol, který vyžaduje věrnost, odvahu, ducha oběti, stálost a vytrvalost. Zajímalo by nás, zda se toto mimořádné poslání svěřené velmi mladým lidem dobře plní. V tomto ohledu jsou odpovědí dospělí, odpověděli nejlepším způsobem. Bůh neočekává, že dosáhnou výšin svatosti v nucených fázích. Dva malí pastýři La Salette nebudou nikdy vychováváni ke cti oltářů. Jejich život byl docela pohnutý. Svou misi však v největší věrnosti dokonale splnili a zůstali věrní až do konce svého svědectví o přijaté zprávě.

Svatí mají také své chyby. Natož chlapci ještě na začátku duchovní cesty. V tomto druhu mise se počítají dvě základní ctnosti: pokora a věrnost. Prvním je evangelické povědomí o tom, že jste zbyteční a závadní služebníci. Druhým je odvaha být svědkem přijatého daru, aniž bychom ho kdy popřeli. Vizionáři z Medžugorje, jak je znám, jsou navzdory svým omezením a vadám pokorní a věrní. Jen Bůh ví, jak jsou svatí. To na druhou stranu platí pro všechny. Svatost je dlouhá cesta, po které jsme povoláni cestovat až do poslední chvíle života.

Velmi na mě zapůsobilo, co životopisci vypráví o svaté Janě z Arku. Poté, co se vyhnula sázce podepsáním dokumentu o abjuraci, na druhé straně vyžádaná církevním kolegiem, které ji soudilo, ji vnitřní „hlasy“, kterými byla vedena, varovaly, že pokud nevypovídá o poslání, které měl Bůh svěřena jí, bude ztracena. věčně.

Naše Paní může být velmi spokojená s teenagery, které si vybrala už dávno. Nyní už jsou dospělí, otcové a matky rodin, ale každý den ji vítají a vydávají o ní svědectví ve světě, který je často roztržitý, nedůvěřivý a posměšný.

Někdo se diví, proč se pět ze šesti svědků zjevení oženilo, zatímco nikdo nebyl zcela zasvěcen Bohu podle běžných způsobů církve. Pouze Vicka se nevdala a věnovala se svědectví poselství na plný úvazek, ale pokud jde o její budoucnost, zcela se svěřila do Boží vůle, aniž by něco předpovídala.

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že od nejstarších dob zjevení Panna Maria vizionářům, kteří žádali o radu ohledně výběru vlastního státu, odpověděla, že by bylo dobré se zcela zasvětit Pánu, ale že přesto byli svobodný výběr. Ve skutečnosti Ivan šel do semináře, ale nebyl schopen postoupit kvůli mezerám ve studiu. Marija zase chtěla na dlouhou dobu vstoupit do kláštera, ale nikdy neměla vnitřní jistotu cesty, kterou jí Bůh naznačil. Nakonec se pět ze šesti rozhodlo pro manželství, což je, nezapomeňme, běžný způsob svatosti, který dnes zvláště potřebuje svědky. Je to nebeská orientace, kterou určitě předvídá a která, když se nad tím zamyslíte, umožňuje vizionářům dostupnost Maryiných plánů, kterých si v tuhých strukturách zasvěceného života nemohli užívat. Naše Paní má strach, že chlapci, které si vybrala, jsou svědky její přítomnosti před Církví a světem a jejich současná situace je pro tento účel pravděpodobně nejvhodnější.