Medjugorje: vidoucí Vicka popisuje deset tajemství

Janko: Vicku, už jsem ti říkal, že nerozumím, proč máš mezi vámi nepochopitelnou diskrétnost, pokud jde o Znamení Madony nebo její tajemství; přesto jsou to věci, o kterých s vámi hodně mluvil.
Vicka: Co je v tom zvláštní?
Janko: Nepřekvapuje mě, že tyto věci před námi držíte v tajnosti, ale jsem překvapený, že o tom mezi sebou nemluvíte. Opravdu, každý z vás se mi svěřil, že nemáte ani sebemenší pokušení hovořit o tom mezi vámi, i když o tom nevíte všechny věci stejně. Podívejte se například na případ Maria.
Vicka: Který případ?
Janko: To. Pokud vím, ona je jediná, kdo neví, kdy Madona opustí své zaslíbené znamení, ale ví jen, jakou povahu má. Přesto mi řekl, že nikdy necítil touhu požádat někoho od vás; a necítíte ani touhu mu to říct.
Vicka: Podle mého názoru v tom není nic zvláštního.
Janko: Ale jak ne? Podle mého názoru není divné, že o těchto věcech nemluvíte; ale že to ani nechceš dělat, nerozumím.
Vicka: A jak si udržujete tajemství doznání?
Janko: Promiň, Vicka, ale myslím, že je to trochu jiné.
Vicka: Možná je to pro tebe jiné, ale ne pro nás.
Janko: Dobře. Můžeme tedy nakonec říci, že jste nikdy v pokušení někomu o tom něco říct?
Vicka: Ne, nikdy. Jak je to, nemohu ti to vysvětlit. Panna Maria nám pomáhá a je to ona, kdo si zachovává svá tajemství.
Janko: Jak dlouho je budete udržovat?
Vicka: Dokud to chceš. Uvidíme to.
Janko: Někdo to uvidí, ale někdo ne. Mezitím jsem vždy zůstal na začátku ...
Janko: Vicka, kdykoli mluvíme o zjeveních Panny Marie, obvykle také mluvíme o některých jejích tajemstvích. To byl také případ Medžugorje.
Vicka: O tom jsem nevěděl nic. Nevím, jestli mi můžete věřit, že jsem nevěděl nic o zjeveních Panny Marie v Lurdech, zatímco jsem se s ní setkal déle než rok, v Podbrdu a Medžugorji. Věděl jsem, jak zpívat a zpívat „Je to zbožná hodina“ [chorál Lourdes], ale netušil jsem, co to je. A abych byl upřímný, nechci slyšet jediné slovo o tajemství Panny Marie, s výjimkou tajemství Medžugorje, pokud vás něco zajímá.
Janko: Samozřejmě mě to zajímá. Snažil jsem se mnohokrát proniknout do jeho významu, ale se vším tím pro mě zůstalo celé tajemství.
Vicka: Co s tím mohu dělat? Záhady jsou záhady.
Janko: Myslím, že jste k tomu příliš zavřeni.
Vicka: Můžeš si myslet, co chceš. Vím, co mohu říci a co nemůžu.
Janko: Dobře. Pokud jsem to pochopil, ani si mezi sebou nemluvte o znamení nebo tajemstvích.
Vicka: Málo nebo nic.
Janko: Proč? Když se vás na něco zeptám, například pokud vás zakázala Panna Maria, jednoduše předstíráte, že neslyšíte, co se vás ptám.
Vicka: Opravdu to necítíme! Pak o tom nechceme mluvit a to je vše.
Janko: Proč?
Vicka: Do toho, jestli ještě něco máš.
Janko: Nejprve mi řekni, kolik tajemství nám Panna Marie slíbila.
Vicka: Určitě to víš. Ale opakuji vám: řekl nám, že nám odhalí deset tajemství.
Janko: Pro každého z vás jste?
Vicka: Pokud vím, všichni.
Janko: Jsou tato tajemství stejná pro všechny?
Vicka: Ano a ne.
Janko: V jakém smyslu?
Vicka: To je vše: hlavní tajemství jsou stejná. Může se však stát, že někdo má nějaké tajemství, které se ho osobně týká.
Janko: Máte jedno z těchto tajemství?
Vicka: Ano, jeden. Týká se to jen mě.
Janko: Mají ostatní podobné tajemství?
Vicka: To nevím. Zdá se mi, že to Ivan má.
Janko: Vím, protože mi řekli, že Mirjana, Ivanka a Maria žádné nemají. Nevím o malém Jakově; nechtěl na tuto otázku odpovědět. Ivan mi místo toho jednou řekl, že má tři, které se týkají pouze jeho.
Vicka: Řekla jsem ti, co vím.
Janko: Řekni mi to znovu: v číselném pořadí, jaké tajemství se týká jen tebe?
Vicka: Nech mě být! Týká se to jen mě!
Janko: Ale aspoň jsi mi to mohl říct, aniž bys odhalil tajemství.
Vicka: Pokud to opravdu chcete vědět, je to čtvrtý. Teď drž hubu.
Janko: Nemůžeš mi o tom říct nic jiného?
Vicka: Pojď dál. To, co jsem mohl říct, jsem ti řekl.
Janko: Ještě něco?
Vicka: Ne. Jinak by tajemství už nebylo tajemstvím.
Janko: Vicka, můžeš mi říct, kolik tajemství jsi doposud dostal?
Vicka: Otto, prozatím. [On dostal devátý 22. dubna 1986].
Janko: Je obecně známo, že Madona v posledním tajemství, které ti prozradila, oznámila pro člověka něco hrozného. Je to opravdu tak?
Vicka: Pokud říkáš, že víš, co ještě chceš?
Janko: Ale nemůžeš mi říct víc?
Vicka: Ne tak docela. To je vše.
Janko: V devátém a desátém tajemství nám Mirjana řekla, že existuje něco ještě vážnějšího.
Vicka: Dobře, slyšeli jsme to. Je dobré, že o tom přemýšlíte.
Janko: Ale neříkej nic víc?
Vicka: Co mohu říct? O těchto dvou tajemstvích vím stejně jako vy.
Janko: Můžete mi to alespoň říct: opravdu víte, co se stane, na základě každého tajemství?
Vicka: Vím jen o těch, které jsem dostal.
Janko: Víte také, kdy se splní?
Vicka: Nevím, dokud mi to Madona neodhalí.
Janko: Mirjana místo toho říká, že ví přesně, co se stane a kdy.
Vicka: Ty to víš, protože jí to Panna Maria zjevila, protože se jí už nezdá.
Janko: Myslíš tím, že jsi nemohl říci a nevěděl, jestli některá tajemství světa budou realizována, než se projeví znamení slibované naší Paní.
Vicka: Řekla jsem ti, že nevím. Co nevím, nevím.
Janko: Myslíš, že to Jvanka a Maria vědí?
Vicka: Nejsem si jistý, ale myslím, že to vědí.
Janko: Dobře. Víte, jestli se splní každé tajemství?
Vicka: Ne nutně. Proto Panna Maria řekla, že se musíme modlit a postit, abychom zmírnili Boží hněv.
Janko: Tady jsi se vedl dobře. Ale znáte tajemství, které Bůh zmírnil, protože se modlil a postil? Kdo vlastně úplně stáhl?
Vicka: Nevím.
Janko: Ano, ano. Podle Mirjany se to stalo se sedmým tajemstvím. Pamatujete si, co to je?
Vicka: Počkejte. Ano, ano, také si to pamatuji.
Janko: Ale je to pro nás dobré?
Vicka: Ano, ale někdo by udělal dobře, aby měl pravdu.
Janko: Díky, Vicka. Myslím, že mám příliš mnoho šťávy. Ale řekni mi ještě jednu věc: řekni mi, jestli je pro tebe těžké udržet si tato tajemství.
Vicka: Vůbec ne!
Janko: Snažím se tomu věřit.
Vicka: Co s tím mohu dělat?
Janko: Už jste někdy byli v pokušení odhalit někomu tajemství, například vaši mámu, vaši sestru, nějaké přátele?
Vicka: Ne, nikdy.
Janko: Jak to jde?
Vicka: Nevím. Asi by to mělo být požádáno o Madonnu. To je jeho práce.
Janko: Dobře. Ví malý Jakov vše o tajemství Panny Marie?
Vicka: Ano, ví všechno! Opravdu, lepší než já.
Janko: A jak si udržujete tajemství?
Vicka: To je také lepší než já!
Janko: Vicka, vidím, že jsi příliš lakomý slovy a vidím, že tajemství, po tom všem, co jsme řekli, zůstávají ještě tajemstvím. Takže si myslím, že je lepší dokončit.
Vicka: Je to asi nejlepší věc.
Janko: Dobře a moc vám děkuji.

Janko: Opravdu jsme už mluvili dost o tajemství Panny Marie, ale modlil bych se,
Vicku, řekni nám něco o tvém zvláštním tajemství, tedy o tvém zaslíbeném znamení.
Vicka: Co se týče Znamení, už jsem s tebou mluvil dost. Je nám líto, ale také jste se toho dočkal svými otázkami. To, co jsem řekl, pro vás nikdy nestačilo.
Janko: Máš pravdu; ale co mohu dělat, když se o to mnoho zajímá, a také jsem a chci o tom vědět spoustu věcí?
Vicka: To je v pořádku. Ptáte se mě a já odpovím, co vím.
Janko: Nebo co můžeš dělat.
Vicka: To také. No tak, začni.
Janko: Dobře; Začnu takhle. Nyní je jasné, jak z vašich prohlášení, tak iz nahraných pásek, že od začátku jste obtěžoval Pannu Marii, aby zanechala znamení její přítomnosti, aby lidé věřili a nepochybovali o vás.
Vicka: Je to pravda.
Janko: A Madona?
Vicka: Nejprve, kdykoli jsme ji požádali o toto znamení, okamžitě zmizela, nebo se začala modlit nebo zpívat.
Janko: Znamená to, že ti nechtěl odpovědět?
Vicka: Ano, nějak.
Janko: Takže co?
Vicka: Pokračovali jsme v obtěžování. A brzy, přikývla hlavou, začala slibovat, že zanechá stopu.
Janko: Nikdy jsi nesliboval slovy?
Vicka: Samozřejmě ne! Jen ne hned. Bylo zapotřebí důkazů (tj. Vizionáři byli podrobeni zkoušce) a trpělivosti. Myslíš si, že s Madonnou můžeme dělat, co chceme! Eh, můj otec ...
Janko: Jak dlouho trvalo, než Panna Maria opravdu slíbila, že zanechá stopu?
Vicka: Nevím. Nemůžu říct, že vím, jestli nevím.
Janko: Ale zhruba?
Vicka: Asi za měsíc. Nevím; to může být ještě víc.
Janko: Ano, ano; ještě více. Ve vašem zápisníku je napsáno, že 26. října 1981 Madona s úsměvem řekla, že byla ohromena, protože jste se jí už na znamení nezeptali; ale řekl, že vás určitě opustí a že se nesmíte bát, protože splní svůj slib.
Vicka: Dobře, ale myslím, že to nebylo poprvé, kdy slib opravdu opustil svou značku.
Janko: Rozumím. Okamžitě vám řekl, co to je?
Vicka: Ne, ne. Možná nám uběhly i dva měsíce.
Janko: Mluvil s vámi všemi společně?
Vicka: Všichni spolu, pokud si pamatuji.
Janko: Pak jste se okamžitě cítili odlehčeni?
Vicka: Zkuste myslet: pak nás napadli ze všech stran: noviny, pomluvy, provokace všeho druhu ... A my jsme nemohli nic říct.
Janko: Já vím; Pamatuji si to. Ale teď mi řekni něco o tomto znamení.
Vicka: Můžu ti to říct, ale už o tom víš všechno, co můžeš vědět. Jednou jste mě téměř oklamali, ale Panna Maria to nedovolila.
Janko: Jak jsem vás podvedl?
Vicka: Nic, zapomeň na to. Pokračuj.
Janko: Prosím, řekněte mi něco o znamení.
Vicka: Už jsem ti řekla, že víš všechno, co můžeš vědět.
Janko: Vicka, vidím, že jsem tě naštval. Kde naše dáma opustí toto znamení?
Vicka: V Podbrdu, na místě prvních zjevení.
Janko: Kde bude toto znamení? V nebi nebo na zemi?
Vicka: Na Zemi.
Janko: Bude to vypadat, vznikne najednou nebo pomalu?
Vicka: Najednou.
Janko: Může to někdo vidět?
Vicka: Ano, někdo sem přijde.
Janko: Bude toto znamení dočasné nebo trvalé?
Vicka: Stálá.
Janko: Jste trochu odpověď, i když ...
Vicka: Jděte do toho, jestli se ještě musíte něco zeptat.
Janko: Může někdo toto znamení zničit?
Vicka: Nikdo to nemůže zničit.
Janko: Co si o tom myslíš?
Vicka: Panna Maria nám to řekla.
Janko: Víte přesně, jaké bude toto znamení?
Vicka: Přesně.
Janko: Víš také, kdy nám to Panna Maria ukáže ostatním?
Vicka: To vím taky.
Janko: Zná to i ostatní vizionáři?
Vicka: To nevím, ale myslím, že stále všichni nevíme.
Janko: Maria mi řekla, že to ještě neví.
Vicka: Tady to vidíš!
Janko: A co malý Jakov? Nechtěl na tuto otázku odpovědět.
Vicka: Myslím, že to ví, ale nejsem si jistý.
Janko: Ještě jsem se vás neptal, jestli je tento znak zvláštním tajemstvím nebo ne.
Vicka: Ano, je to zvláštní tajemství. Zároveň je však součástí deseti tajemství.
Janko: Jsi si jistý?
Vicka: Samozřejmě jsem si jistý!
Janko: Dobře. Ale proč tu naše znamení zanechává naše paní?
Vicka: Abych ukázal lidem, že jsi tady mezi námi.
Janko: Dobře. Řekni mi, jestli věříš: přijdu se podívat na toto znamení?
Vicka: Do toho. Jednou jsem ti to řekl už dávno. Prozatím to stačí.
Janko: Vicka, chtěl bych se tě na něco zeptat, ale ty jsi příliš tvrdý a svižný, takže se bojím.
Vicka: Máte-li strach, nechte to tak.
Janko: Jen to znovu!
Vicka: Nevypadám tak špatně. Zeptejte se, prosím.
Janko: To je v pořádku. Co si myslíte, že by se stalo někomu z vás, kdyby ukázal tajemství Znamení?
Vicka: Ani na to nemyslím, protože vím, že se to nemůže stát.
Janko: Ale jakmile se vás členové biskupské komise zeptali, e
přesně pro vás, kdo tento písemný projev popsal, jak to bude a kdy se to stane, proč
pak byl text uzavřen a zapečetěn před vámi a udržován, dokud se neobjevil nápis.
Vicka: To je pravda.
Janko: Ale ty jsi to nepřijal. Protože? To mi také není jasné.
Vicka: Nemůžu si pomoct. Můj otec, kdokoli bez toho nebude věřit, tomu ani nebude věřit.
pak. Ale také vám to říkám: Běda těm, kteří čekají, až se obrátí znamení! Zdá se, že jsem vám jednou řekl: že mnoho přijde, možná se budou klanět před znamením, ale navzdory všemu, čemu nevěří. Buďte rádi, že mezi nimi nejste.
Janko: Opravdu děkuji Pánu. Je to všechno, co mi zatím můžete říct?
Vicka: Ano, prozatím to stačí.
Janko: Dobře. Děkuju.

Rozhovor ze dne 1/6/1996

Otec Slavko: Od počátku zjevení se vizionáři, pro nás normální věřící, ocitli v privilegovaném postavení. Jste si vědomi mnoha tajemství, viděli jste Nebe, Peklo a Purgatory. Vicke, jaké to je žít s tajemstvím odhaleným Matkou Boží?

Vicka: Madonna mi prozradila devět tajemství z deseti možných. Pro mě to rozhodně není břemeno, protože když mi je odhalila, také mi dala sílu je nést. Žiju, jako bych si toho ani nebyl vědom.

Otec Slavko: Víte, kdy vám odhalí desáté tajemství?

Vicka: Nevím.

Otec Slavko: Myslíš na tajemství? Je pro vás těžké přivést je? Potlačují vás?

Vicka: Určitě o tom přemýšlím, protože budoucnost je obsažena v těchto tajemstvích, ale netlačí mě.

Otec Slavko: Víte, kdy budou tato tajemství odhalena lidem?

Vicka: Ne, nevím.