Mirjana z Medžugorje „pojďme, jak chce naše paní“

Věštkyně Mirjana Dragicevic-Soldo navštěvovala denní zjevení od 24. června 1981 do 25. prosince 1982. V posledním denním zjevení jí Panna Maria řekla poté, co jí svěřila 10. tajemství, že od té doby se jí bude zjevovat jednou ročně, a to přesně 18. března. A tak tomu bylo i v minulých letech. U příležitosti posledního zjevení 18. března 2006 se sešlo mnoho tisíc poutníků z celého světa, aby se modlili růženec ve večeřadle, komunitě sestry Elvíry. V modlitbě očekávali příchod Madony. Mirjana přijela s manželem Markem a nejbližšími příbuznými. Zjevení začalo ve 13.59:14.04 a trvalo do XNUMX:XNUMX. Panna Maria dala následující poselství:

„Drahé děti! V tomto postním období vás zvu k vnitřnímu odříkání. Cesta k odříkání vás vede skrze lásku, půst, modlitbu a dobré skutky. Jen s dokonalým vnitřním odříkáním poznáte Boží lásku a znamení doby, ve které žijete. Budete svědky těchto znamení a začnete o nich mluvit. Tam tě chci vzít. Děkuji, že mě sledujete." Následující den, na svátek svatého Josefa, jsme šli za Mirjanou k ní domů a povídali jsme si s ní. Poskytl nám následující rozhovor:

Mirjano, včera jsi se zúčastnila výročního zjevení. Co nám můžete říci o dnešním zjevení? Už jsem to říkal často: Pannu Marii lze vidět tisíckrát, ale když se zjeví, je to pro mě, jako by to bylo poprvé. Ve skutečnosti je tam vždy velká radost, láska, bezpečí a milost. To je právě to, co můžete vidět ve svých očích, když se na vás dívám během zjevení. Během zjevení Panna Maria pozoruje všechny přítomné lidi, každého jednotlivě. Někdy, když se na někoho podívá, vidím v jeho očích bolest, někdy radost, někdy klid, někdy smutek. Díky tomu všemu rozumím, že žije s každým přítomným člověkem a sdílí jeho radost, bolest nebo utrpení.

Včera, během zjevení, to bylo nádherné. Poklekl jsem a modlil se s ostatními přítomnými poutníky. Viděl jsem je, slyšel jsem jejich modlitbu. Když nastal okamžik zjevení Panny Marie, mé pocity byly tak silné, že jsem věděl, že toto je okamžik, kdy přijde.

Kdyby Panna Maria v tu chvíli nedorazila, vybuchl bych, mé emoce byly tak silné. Když se Panna Maria objeví, vše ostatní zmizí. Takže pro mě už nejsou žádní poutníci, už není místo, kde jsem čekal na zjevení, všechno se stává modrým jako nebe a Ona je důležitější než všechno.

Madonna měla jako vždy šedé šaty a bílý závoj. A díky bohu nebyl smutný. Obecně je skoro vždy smutné, když mám zjevení 2. dne v měsíci.

Tentokrát byla šťastná. Nemůžu říct, že byla příliš šťastná a smála se. Ale děkuji Bohu, že v jeho očích nebyla žádná bolest, smutek nebo dokonce slzy. Měla mateřský výraz a vypadalo to, jako by nám chtěla srdcem, láskou a úsměvem rozumět, co po nás chce. Dala mi vzkaz a já se jí zeptal na další otázky o lidech, kteří se nacházejí v těžkých životních situacích. Odpověděla na mé otázky. Požehnala nám všem, jako vždy, svým mateřským požehnáním.

Znovu opakovala, že je to její mateřské požehnání, ale že největší požehnání, které můžeme na zemi obdržet, je požehnání kněžské, protože je to její Syn, který nám žehná skrze kněze.

Během zjevení jste obdrželi zprávu. Jak si to vykládáte?

Pro mě osobně je to poselství velmi hluboké.

Zvyknul jsem si po každém zjevení odříkávat růženec a přemýšlet o každém slovu, které Panna Maria řekla během poselství, a o každém výrazu Její tváře. Nejprve se snažím pochopit, co chce Bůh říci mně osobně, a teprve potom přemýšlím o tom, co chce skrze mne sdělit druhým.

Nemáme právo vykládat poselství, protože každý o něm musí přemýšlet osobně a rozumět tomu, co mu Bůh chce říci. Poselství je určeno nám všem, protože Bůh chce, abychom ho všichni slyšeli a všichni podle něj žili. V posledním sdělení, pokud jsem byl schopen uchopit, mě zasáhl především výraz „vnitřní odříkání“. Co nám tím chce Panna Maria sdělit? Myslím, že to není těžké pochopit a myslím, že vnitřní odříkání není nutné jen v půjčování, ale vnitřním odříkáním by měl být celý náš život.

Panna Maria nás nežádá o nic, co bychom nemohli udělat. Věřím, že vnitřní odříkání znamená dát dobrého Pána a Ježíše na první místo v našich srdcích a v našich rodinách. Jestliže Bůh a Ježíš zaujmou první místo, máme vše, protože máme pravý pokoj, který nám mohou dát pouze oni.

V poselství Panna Maria také říká, že cesta k vnitřnímu odříkání prochází láskou. co znamená láska? Pro mě to znamená, že musíme rozpoznat Ježíše v každém člověku, kterého potkáme a kterého poznáme, a že ho jako takového musíme milovat a ne ho soudit ani kritizovat: ve skutečnosti nemůžeme vzít věci Boží do svých rukou, protože lidi posuzujeme úplně jiným způsobem. Bůh soudí lidi podle lásky a ví, co je v lidském srdci, ale my to nemůžeme vědět. Potom Panna Maria mluví o půstu. I vy z poselství víte, jak důležitý je pro Pannu Marii půst o chlebu a vodě ve středu a v pátek. Půst by měl být naším životem. Ale ona nám rozumí a říká nám všem, že právě modlitbou pochopíme, jakou oběť můžeme přinést místo půstu. Těm, kteří se nikdy nepostili, bych doporučil udělat to, co s námi dělala Panna Maria, když začala zjevení. Když se objevila v Medžugorji, nežádala nás hned, abychom se ve středu a pátek postili o chlebu a vodě, ale nejprve nám promluvila o významu půstu v pátek, a tak nás zasvětila do půstu jednou týdně, a to v pátek. Teprve později, po určité době, dodal, že i ve středu se musíme postit o chlebu a vodě.

Kromě toho Panna Maria v poselství zdůrazňuje modlitbu. Co by pro nás měla modlitba znamenat? Modlitba by měla být naším každodenním dialogem s Bohem, naším neustálým kontaktem. Jak mohu říct, že miluji někoho, kdo je pro mě důležitý a má první místo v mém srdci, když s ním nikdy nemluvím?

Modlitba by proto neměla být zátěží, ale pouze odpočinkem duše a společenstvím s milovanou osobou.

Nakonec Panna Maria mluvila o dobrých skutcích. Věřím, že půst, modlitba a láska nás vedou k dobrým skutkům. Panna Maria nás vždy nabádala k těmto dobrým skutkům a chce, abychom ukázali, že jsme křesťané, že jsme věřící a že sdílíme bolest a utrpení druhých. Musíme dát něco ze srdce, a ne to, co už nepotřebujeme, ale přesně to, co skutečně potřebujeme, po čem toužíme a co milujeme. V tom spočívá naše velikost jako křesťanů. A to je právě cesta, která nás vede k vnitřnímu odříkání.

Stále říká, že pochopíme znamení doby, ve které žijeme, a také dodává, že o nich začneme mluvit. Co to může znamenat, že budeme mluvit o znameních? My křesťané jsme se nějak naučili, co řekl Ježíš: ať je vaše ANO ANO a vaše NE NE. Takže i já se nyní ptám, co má Bůh na mysli skrze Pannu Marii, když říká: pochopíte znamení a začnete o nich mluvit?

Možná nastala mimořádná doba a my musíme vydávat svědectví o své víře, ale ne tím, že budeme lidem radit, co mají dělat. Všichni umí mluvit. Přemýšlím o tom, jak je důležité mluvit skrze naše životy, žít poselství Panny Marie, žít s Bohem každý den.

Přemýšlím o tom, jak je důležité zvyšovat hlas pro dobré věci a proti špatným věcem, abychom skutečně pochopili, že o tom musíme mluvit. A myslím, že naše Paní myslela toto, když řekla: tam tě chci vzít.

Na závěr řekl: „Děkuji, že mě sledujete“! Normálně Panna Maria říká: „Děkuji, že jste odpověděl na mé volání“! Ale tentokrát řekl: „Děkuji, že mě sledujete“! To znamená, že se musíme stále hodně modlit, abychom byli schopni porozumět každému slovu, které nám Panna Maria chtěla říci. Panna Maria neřekla: „Milá Mirjano, dávám ti poselství“, ale „Drahé děti“. Vždy říkám, že pro Pannu Marii nejsem cennější než kdokoli z vás, protože pro Matku neexistuje žádné privilegované dítě. Všichni jsme její děti, které si vybírá pro různá poslání. Otázkou nyní je, kolikrát jsme připraveni jít cestou Panny Marie, ke které nás všechny volá stejným způsobem. A to je osobní zodpovědnost.

Mirjano, byla jsi mezi prvními věštci, kteří viděli Pannu Marii. Slavíme 25 let vaší přítomnosti. Jak se vidíš jako věštec po 25 letech?

Když se teď podívám zpět a vidím, že uplynulo 25 let, mám pocit, jako by to bylo včera. Nemyslím si, že je to tak dlouho. V prvních dnech zjevení jsem se cítil velmi zvláštně a byly tam stovky nejasných otázek. Tehdy jsme žili v Sarajevu. Byla to doba komunismu a rodiče ze strachu o víře moc nemluvili, i když jsme ji praktikovali. Každou neděli jsme chodili na mši svatou a jako rodina jsme každý večer recitovali růženec a také další modlitby.

Když se mi Panna Maria zjevila, nevěděl jsem, jestli jsem živý nebo mrtvý. Cítil jsem se víc v nebi než na zemi. Dělal jsem svou rutinní práci, ale mé myšlenky byly vždy v nebi s drahou Madonnou. Požádal jsem dobrého Pána, aby mi porozuměl, zda je možné, že jsem skutečně viděl Madonu a že to všechno skutečně prožívám. Pamatuji si, jak jsem tehdy přemýšlel, jak krásné by bylo, kdyby můj život skončil co nejdříve a já mohl být s Pannou Marií. Ve skutečnosti jsem chtěl žít více ve světě svých představ než ve skutečnosti. Moje oblíbená věc byla schopnost mlčet a přemýšlet. A tak jsem během dne v tichosti přemítal o všem, co souvisí se setkáním s Pannou Marií. S tím vším jsem se pak postupem času a s pomocí naší drahé Matky seznámil. Panna Maria mi pomohla vše pochopit a přijmout. Pomohlo mi také pomáhat druhým lidem, aby i oni pochopili. A tak 25 let rychle uteklo.

V těchto 25 letech zůstala Panna Maria stále stejná a musí svůj projekt uskutečnit. Na 16. výročí Panna Maria řekla: „Jsem s vámi již 16 let. To ti ukazuje, jak moc tě Bůh miluje." Takže za těchto 25 let můžeme skutečně vidět, jak moc nás Bůh miluje a jak dlouho nás Jeho Matka posílá, abychom nám pomohli pochopit a následovat správnou cestu.

Pro mě je každé setkání s Pannou Marií, jako by bylo poprvé, takže nemohu říci: „Všechno je normální“. Nikdy to není normální, ale je to skvělá emoce.

Zdroj: Medžugorje, pozvání k modlitbě, Marie Královna míru č. 68