Světové náboženství: Co je to posvátná milost?

Milost je slovo používané k označení mnoha různých věcí a mnoha druhů milostí, například skutečné milosti, posvěcující milosti a svátostné milosti. Každá z těchto milostí má v životě křesťanů jinou roli. Efektivní milost je například milost, která nás nutí jednat, což nám dává malý tlak, který potřebujeme udělat správnou věc, zatímco svátostná milost je milostí vlastní každé svátosti, která nám pomáhá získat všechny těží z této svátosti. Co je to však posvátná milost?

Posvěcující milost: Boží život v naší duši
Jako vždy je baltimorský katechismus vzorem soustředění, ale v tomto případě nám jeho definice posvěcující milosti může přinést trochu více. Nemělo by přece všechno milost učinit duši „svatou a příjemnou pro Boha“? Jak se liší posvěcující milost v tomto smyslu od skutečné milosti a svátosti milosti?

Posvěcení znamená „svatost“. A samozřejmě není nic svatějšího než samotný Bůh. Když jsme tedy posvěceni, stali jsme se více podobnými Bohu, ale posvěcení je víc než stávat se jako Bůh; milost je, jak poznamenává Katechismus katolické církve (par. 1997), „účastí na Božím životě“. Nebo jít o krok dále (odstavec 1999):

„Kristova milost je dar, který nám Bůh dává ze svého života, naplněný Duchem svatým do naší duše, aby ho uzdravil před hříchem a posvětil ho.“
Proto Katechismus katolické církve (také v par. 1999) poznamenává, že posvěcující milost má jiné jméno: uklidňující milost nebo milost, která nás činí podobnými Bohu. Tuto milost dostáváme ve svátosti křtu; je to milost, která nás činí součástí Těla Kristova, schopného přijmout další milosti, které Bůh nabízí, a využít jej k tomu, abychom žili svatý život. Svátost birmování zdokonaluje křest a zvyšuje posvěcující milost v naší duši. (Někdy se posvěcující milost nazývá také „milostí ospravedlnění“, jak uvádí Katechismus katolické církve v odstavci 1266; to je to, díky naší duši je naše duše přijatelná pro Boha.)

Můžeme ztratit posvěcující milost?
Zatímco tato „účast na božském životě“, jako o. John Hardon odkazuje na posvěcení milosti ve svém moderním katolickém slovníku, je to Boží dar zdarma, my, máme-li svobodnou vůli, jsme také svobodní ji odmítnout nebo vzdát. Když se zapojíme do hříchu, poškozujeme Boží život v naší duši. A když je ten hřích dost vážný:

„To zahrnuje ztrátu lásky a zbavení posvěcující milosti“ (Katechismus katolické církve, par. 1861).
Proto církev odkazuje na takové vážné hříchy jako ... to jest na hříchy, které nás připravují o život.

Když se zapojíme do smrtelného hříchu s plným souhlasem naší vůle, odmítáme posvěcující milost, kterou jsme obdrželi v našem křtu a potvrzení. Abychom obnovili tuto posvěcující milost a znovu přijali život Boží v naší duši, musíme učinit úplné, úplné a protichůdné přiznání. Tímto způsobem se dostáváme zpět do stavu milosti, ve kterém jsme byli po našem křtu.