V Novém zákoně Ježíš pláče třikrát, to je ten okamžik a smysl

Nel Nový zákon jsou jen tři případy, kdy Ježíš pláče.

JEŽÍŠ POKRYTÍ, KDYŽ VIDĚL ÚZKOST TI, KTEŘÍ MILUJÍ

32 Marie tedy, když došla tam, kde byl Ježíš, viděla ho, jak se mu vrhla k nohám a řekla: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ 33 Když ji pak Ježíš viděl plakat a Židé, kteří s ní přišli, také plakali, byl hluboce dojatý, znepokojen a řekl: 34 „Kam jsi ho umístil?“. Řekli mu: "Pane, pojď se podívat!" 35 Ježíš se rozplakal. 36 Židé řekli: "Hleď, jak ho miluje!" (Jan 11: 32--26)

V této epizodě je Ježíš dojat poté, co viděl plakat ty, které miluje, a poté, co viděl hrob Lazara, drahého přítele. To by nám mělo připomenout lásku, kterou Bůh má k nám, svým synům a dcerám a jak moc ho bolí, když nás vidí trpět. Ježíš projevuje opravdový soucit a trpí se svými přáteli a pláče při pohledu na tak obtížnou scénu. Když však vzkřísí Lazara z mrtvých, je ve tmě světlo a Ježíš proměňuje slzy bolesti ve slzy radosti.

JEŽÍŠ CRIES, KDYŽ VIDÍ HŘÍŠE LIDSTVÍ

34 „Jeruzaléme, Jeruzaléme, kteří zabíjejí proroky a kamenují ty, kteří jsou k vám posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit vaše děti jako slepice, její potomstvo pod křídly a vy jste nechtěli! (Lukáš 13:34)

41 Když byl blízko, při pohledu na město, plakal nad ním a řekl: 42 „Pokud jsi také dnes pochopil cestu míru? Ale teď to bylo skryto před vašima očima. (Lukáš 19: 41–42)

Ježíš vidí město Jeruzalém a pláče. Je to proto, že vidí hříchy minulosti a budoucnosti a láme mu to srdce. Jako milující otec Bůh nerad vidí, že se k Němu otočíme zády, a silně si přeje nás držet. To objetí však odmítáme a následujeme své vlastní cesty. Naše hříchy rozplakávají Ježíše, ale dobrou zprávou je, že Ježíš je vždy tu, aby nás přivítal, a činí to s otevřenou náručí.

JEŽÍŠ CRIES MODLÍCÍ SE V ZAHRADĚ PŘED JEHO CRUCIFIXION

Ve dnech svého pozemského života se s hlasitým výkřikem a slzami modlil a prosil k Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí, a díky tomu, že se mu zcela vzdal, byl vyslyšen. Ačkoli byl Syn, naučil se poslušnosti z toho, co trpěl, a dokonalý se stal příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. (Židům 5: 0)

V tomto případě slzy souvisejí se skutečnou modlitbou, kterou Bůh vyslyší, i když není vždy nutné během modlitby plakat, ale zdůrazňuje skutečnost, že Bůh si přeje „zkroušené srdce“. Chce, aby naše modlitby byly vyjádřením toho, kdo jsme, a ne jen něco na povrchu. Jinými slovy, modlitba by měla obejmout celou naši bytost, a tak umožnit Bohu vstoupit do všech aspektů našeho života.