„Když se Bůh žehná v zoufalství“ ... od Viviany Rispoli (poustevník)

sebevražda zoufalství-3-620x350

Když čteme bibli a historii Božího lidu, nejvíce mě fascinuje, že jsou to lidé, kteří vždy žehnou Bohu. Požehnání Bohu v radosti a prosperitě je snadné, každý uspěje, ale požehnání mu v procesu je pečetí pravých věřících. Existují dramatické stránky strachu z nebezpečí a velkého zoufalství, kde věřící ve zkoušce začínají prosit Boha, aby ho oslovil slovy „Požehnaný jsi Bůh Izraele ...“ ano, Boží lid je to, to jsou lidé, do kterých patříme, rodová linie, která i přes to, že strašně trpí, mu nezapomíná žehnat, protože nepochybuje o Jeho lásce.
Čtení těchto příběhů mužů a žen, kteří žehná Bohu ve zkoušce, zatímco trpí truchlícími nemocemi a nespravedlnostmi, zatímco jsou zhroutí strachem, nebo v propasti hořkosti a zoufalství, mě pohání k slzám a neodvažuji se přemýšlet, jak moc ho mohli pohnout, našeho vášnivého a viscerálního Boha, který nás miluje ke krvi. A tak se učíme z posvátných textů, které ho požehnáním v slzách bolí, vždy z Bible se dozvídáme, že andělé a archandělé bezprostředně jdou před svým trůnem, aby mu to nahlásili, a Bůh zasáhl srdce se soucitem a zasáhl dáváním neslýchaných milostí, objednávání úžasné věci, jako to, co se stalo Tobymu a. Bude to, že jsem prosil Boha, abych od nich vzal jejich život za utrpení, které utrpěli.
I tato jejich strašná žádost začala slovy „Požehnaný jsi, Bože Izraele“. Vy, kteří tolik trpíte, že si přejete smrt, vy, kteří jste odradeni a zarmouceni, důvěřujte jeho tajemným záměrům mnohem větší, než je naše chápání, nikdy nezapomeňte, že nikdo není Otcem více než on a mezitím si přečtěte knihu Tobiáš v Bibli, malá kniha je mistrovským dílem naděje, díky nimž budete chtít hned požehnat Bohu, a tak si také uvědomíte, že jeho milosrdný zásah je stejně jistý jako úsvit.