Nabídka jídla v buddhismu

Nabízet jídlo je jedním z nejstarších a nejběžnějších rituálů v buddhismu. Jídlo je dáváno mnichům během kol almužny a také rituálně nabízeno tantrickým božstvům a hladovým duchům. Nabízet jídlo je záslužný čin, který nám také připomíná, abychom nebyli chamtiví nebo sobečtí.

Nabízet almužny mnichům
První buddhističtí mniši nestavěli kláštery. Místo toho to byli žebráci bez domova, kteří žádali o všechno jídlo. Jediným majetkem byly jejich tunika a žebrák.

Dnes, v mnoha převážně Theravada zemích, jako je Thajsko, se mniši stále spoléhají na přijímání almužny pro většinu svého jídla. Mniši opouštějí kláštery brzy ráno. Kráčejí v jediném souboru, nejstarším prvním, před sebou přinášejí almužny. Laici na ně čekají, někdy na kolenou, a dávají do misek jídlo, květiny nebo vonné tyčinky. Ženy si musí dávat pozor, aby se mnichů nedotkly.

Mniši nemluví, a to ani říct, děkuji. Dávat almužnu se nepovažuje za charitu. Dávání a přijímání almužny vytváří duchovní spojení mezi klášterními a světskými komunitami. Laici mají povinnost fyzicky podporovat mnichy a mniši mají povinnost duchovně podporovat komunitu.

Praxe žebrání většinou zmizela v zemích Mahajány, ačkoli v Japonsku mniši pravidelně provádějí takuhatsu, „žádost“ (taku) „s miskami“ (hatsu). Někdy mniši předávají sutry výměnou za dary. Zenští mniši mohou chodit v malých skupinách a zpívat „Ho“ (dharma), což znamená, že nosí dharmu.

Mniši, kteří praktikují takuhatsu, nosí velké slamáky, které částečně zakrývají jejich tváře. Klobouky jim také brání vidět tváře těch, kdo jim dávají almužnu. Neexistuje žádný dárce ani příjemce; jen dávej a přijímej. Tím se čistí akt dávání a přijímání.

Ostatní nabídky potravin
Obřadní jídla jsou také běžnou praxí v buddhismu. Přesné rituály a doktríny za nimi se liší mezi jednotlivými školami. Jídlo lze jednoduše a tiše nechat na oltáři, s malým obloukem, nebo nabídku doplnit komplikované písně a kompletní poklony. Pokud jde o almužny dané mnichům, dělá se to, že nabídka jídla na oltáři je aktem spojení s duchovním světem. Je to také prostředek k uvolnění sobectví a otevření srdce potřebám druhých.

V Zen je běžné nabízet jídlo hladovým duchům. Během formálních jídel během sesshin bude obědová mísa předána nebo přivedena ke každé osobě, která si jídlo vezme. Každý si vezme z misky malý kousek jídla, dotkne se ho na čele a vloží ho do mísy na oběd. Pohár se pak slavnostně umístí na oltář.

Hladoví duchové představují veškerou naši chamtivost, žízeň a připoutanost, která nás váže k našim bolestem a zklamání. Tím, že rozdáme něco, po čem toužíme, se oddělíme od našeho lpění a potřeby myslet na ostatní.

Nakonec je nabízené jídlo vynecháno pro ptáky a divoká zvířata.