Otec Livio na Medžugorji: jedinečná a neopakovatelná událost

V historii mariánských zjevení všech dob představují Medžugorje v mnoha ohledech absolutní novost. Ve skutečnosti se nikdy v minulosti Panna Maria neobjevila tak dlouho a tak velké skupině chlapců, která se svými poselstvími stala učitelkou duchovního života a svatosti pro celou generaci. Nikdy se nestalo, že farnost byla přijata rukou na cestě probuzení víry, a to do té míry, že do této vzrušující duchovní události zapojil nevyčíslitelný počet věřících ze všech kontinentů, včetně tisíců kněží a desítek biskupů. Nikdy předtím se svět, skrz vlny éteru a dalších prostředků sociální komunikace, necítil tak upřímně, tak přesně a živě, nebeskou výzvou k pokání a obrácení. Nikdy neposlal svého služebníka, který nám dal jako matku, Boha, tak ohromně miloval na rány lidstva na křižovatce před cestami života a smrti.

Někdo, dokonce i mezi oddanými Panny Marie, zvedl nos pro nespornou novost fenoménu, který představuje Medžugorje. „Proč na zemi v komunistické zemi?“, Přemýšlel člověk na začátku, když se bipartice světa zdála pevná a neměnná. Když se však berlínská zeď zhroutila a komunismus obdržel vystěhování z Evropy, včetně Ruska, pak samotná otázka dostala nejkomplexnější odpovědi. Na druhé straně, ne mluvil papež slovanským jazykem, jako je Královna míru?

A proč nikdy ty upřímné slzy Marie, když už prosí třetí den zjevení (26. června 1981), «Mír, mír. mír!"? Proč pozvání k modlitbě a půstu, aby se zabránilo válkám? Nebyl čas na odpočinek, dialog a odzbrojení? Nebyl na světě mír, i když byl založen na nejisté rovnováze obou supervelmocí? Kdo by si mohl myslet, že přesně o deset let později, 26. června 1991, vypukla válka na Balkáně, která roztrhla Evropu po desetiletí a hrozila, že povede svět k jaderné katastrofě?

Nebyl nedostatek těch, kdo, dokonce ani v církevní komunitě, označili Madonnu přezdívkou „klábosení“, se skrytě opovržlivým pohrdáním zprávami, které nás díky vznešené moudrosti a nekonečné lásce nepřestávala dvacet let. Brožura zpráv však dnes představuje pro ty, kdo ji čtou s nezbytnou čistotou a jednoduchostí mysli, jeden z nejvyšších komentářů k evangeliu, které kdy bylo složeno, a živí víru a cestu svatosti Božího lidu více mnoha knih zrozených z teologické vědy, která není občas schopna krmit srdce.

Samozřejmě, objevovat se každý den po dvacet let mladým lidem, kteří jsou dnes zralými muži a ženami, a předávat zprávy, které jsou každodenní výukou pro celou generaci, je něco nového a výjimečného. Není však pravda, že milost překvapí a že Bůh pracuje se svrchovanou svobodou podle své moudrosti a splňuje naše skutečné potřeby, a ne podle našich předem stanovených schémat? Kdo mohl o dvacet let později říci, že milost Medžugorje nebyla velkým přínosem nejen pro množství duší, ale pro samotnou církev?