Padre Pio ve svých dopisech hovoří o Andělovi strážném: to říká

V dopise, který napsal Padre Pio Raffaelině Ceraseové dne 20. dubna 1915, Svatý povýší Boží lásku, která dala člověku tak velký dar jako strážný anděl:
«Ó Raffaelino, jak utěšené je vědět, že jsi vždy ve vazbě na nebeského ducha, který nás ani neopustí (obdivuhodná věc!) V tom činu, který dáme Bohu odpor! Jak sladká je tato velká pravda pro věřící duše! Takže kdo se může bát oddané duše, která studuje, aby milovala Ježíše, a vždy s ním měla odlišného válečníka? Nebo nebyl jedním z těch mnoha, kteří spolu s andělem svatým Michaelem nahoře v empyreanu bránili čest Boha proti satanovi a proti všem ostatním vzbouřenským duchům a nakonec je omezili na ztráty a přivázali je k peklu?
Vězte, že je stále silný proti Satanovi a jeho satelitům, jeho charita nezklamala, a nikdy nás nedokáže bránit. Udělejte si dobrý zvyk vždy o něm myslet. Blízko nás je nebeský duch, který od kolébky do hrobu nás nikdy neopustí, vede nás, chrání nás jako přítel, bratr, musí nás vždy utěšit v utěšování, zvláště v hodinách, které jsou pro nás nejsmutnější .
Vězte, ó Raphaeli, že se tento dobrý anděl modlí za vás: nabízí Bohu všechna vaše dobrá díla, která děláte, vaše svaté a čisté touhy. V hodinách, ve kterých se zdáte být osamělí a opuštění, si nestěžujte, že nemáte přátelskou duši, které jí můžete otevřít a svěřit jí bolesti: pro charitu nezapomeňte na tohoto neviditelného společníka, vždy přítomného k poslechu, vždy připraveného řídicí panel.
Nebo lahodná intimita nebo blažená společnost! Nebo kdyby všichni lidé věděli, jak rozumět a ocenit tento velký dar, který nám Bůh, přes svou lásku k člověku, přidělil tohoto nebeského ducha! Pamatujte si často na jeho přítomnost: musíte ji opravit očima duše; děkuji mu, modlete se mu. Je tak křehký, tak citlivý; respektujte to. Neustále se obávejte, že uráží čistotu jeho pohledu. Často se odvoláváme na tohoto strážného anděla, tohoto prospěšného anděla, často opakuje nádhernou modlitbu: „Anděl Boží, který je mým strážcem, který vám byl svěřen dobrotou nebeského Otce, poučte mě, hlídejte, mě vždy a vždy proveďte“ (Ep. II, str. 403-404).

Níže je výňatek z extáze, kterou měl Padre Pio v konventu Venafro 29. listopadu 1911, ve kterém Svatý mluví se svým andělem strážným:
„“, Anděl Boží, můj anděl ... nejsi ve své vazbě? ... Bůh mi tě dal! Jste stvoření? ... nebo jste stvoření nebo jste stvořitel ... Jste stvořitel? Ne. Takže jste stvoření a máte zákon a musíte poslouchat ... Musíte být vedle mě, buď to chcete, nebo nechcete ... samozřejmě ... A směje se ... co se tam smát? ... řekni mi něco ... musíš mi říct ... kdo tu byl včera ráno? ... a směje se ... musíš mi říct ... kdo to byl? ... nebo Čtenář nebo Strážce ... dobře mi řekni ... byl to jejich tajemník? ... Dobře, odpovězte ... pokud neodpovíte, řeknu, že to byl jeden z těch čtyř ... A směje se ... Anděl se směje! ... řekněte mi pak ... Nenechám vás, dokud mi to neřeknete ... Pokud ne, budu Ptám se Ježíše ... a pak to cítíš! ... Neptám se té maminky, paní ... která se na mě chmurně dívá ... je tam, aby si udělala hlupáka! ... Ježíši, není pravda, že tvá matka je bujná? směje se ... Takže, mladý pán (jeho strážný anděl), řekněte mi, kdo to byl ... A neodpovídá ... je tam ... jako kus vytvořený záměrně ... Chci vědět ... jednu věc, na kterou jsem se tě zeptal a jsem tu už dlouho ... Ježíši, řekni mi ... A trvalo to dlouho, než jsem to řekl, pane! ... donutil jsi mě tolik mluvit! ... ano, Čtenáři, Čtenáři! zachráníš ho? ... Ježíši, řekni mi, a proč to dovolit? ... nechceš mi to říct? ... řekneš mi ... jestli se už neobjevíš, dobře ... ale když přijdeš, budu tě muset unavit ... A ta máma ... vždy s 1. rohem oka ... Chci se tě podívat do tváře ... musíš se na mě dobře podívat ... A směje se ... a otočí se na mě zády ... ano ano, směje se ... Vím, že mě miluješ ... ale musíš se na mě jasně dívat.
Ježíši, proč jí to neříkáš své matce? ... ale řekni mi, jsi Ježíš? ... řekni Ježíši! pokud jsi Ježíš, proč se na mě tvoje máma takto dívá? ... chci to vědět! ... Ježíši, když přijdeš znovu, musím se tě zeptat na určité věci ... znáš je ... ale prozatím je chci zmínit ... Že to bylo dnes ráno ty plameny v srdci? ... pokud to nebyl Rogerio (P. Rogerio byl mnich, který byl v té době v konventu Venafro), který mě držel pevně ... pak i Čtenář ... srdce chtělo utéct ... kdo to byl? ... možná chtěl jít chůze? ... další věc ... A to žízeň? ... Můj Bože ... kdo to byl? Dnes večer, když šli Guardian a Čtenář, vypil jsem celou láhev a žízeň neuhasila ... to mi dlužilo ... a mučilo mě to až do přijímání ... co to bylo? ... Poslouchejte, mami, nezáleží na tom, že se na mě takhle díváte ... Miluji více než všechna stvoření Země a oblohy ... po Ježíši, samozřejmě ... ale miluji vás. Ježíši, přijde ten rascal dnes večer? Ježíši, poslední věc ... polibek ... No! ... jaká sladkost v těchto ranách ... ... krvácí ... ale tato krev je sladká, je sladká ... Ježíši, sladkost ... Svatý hostitel ... Láska, láska, která mě udržuje, lásko, zase tě zase vidět ... ... ».