Proč je Velký pátek tak důležitý

Někdy musíme čelit naší bolesti a utrpení, abychom odhalili větší pravdu.

Velký páteční kříž
"Byl jsi tam, když ukřižovali mého Pána?" Toto je posedlý duch afroameričanů, který zpíváme ve Svatém týdnu a ptáme se sami sebe: byli jsme tam? Zůstali jsme věrni Ježíši až do konce? Opravdu jsme to dostali?

Nemůžete říct, co by udělal kdokoli z nás, ale strach mě mohl snadno přemoci. Stejně jako Pietro jsem to mohl třikrát popřít. Mohl jsem předstírat, že jsem Ježíše ani neznal.

„Někdy mě to nutí třást, třást se, třást se…“ slova jdou. To mě nutí třást. I když jsem zaslechl, jako učedníci, slib vzkříšení. Musí být těžké uvěřit, že Ježíšův návrat byl možný poté, co byl svědkem příšerného mučení smrti na kříži.

Někdy bych to raději přeskočil. Přeskočit službu Velký pátek, přeskočit Svatý čtvrtek. Zapomeňte na všechno do Velikonoc.

Pak si vzpomínám na něco, co kdysi řekl náš pastor. Všiml si, že při zmrtvýchvstání se Ježíš ukázal jako první těm, kteří se mu nakonec zasekli.

„Bylo tam také mnoho žen, které vypadaly z dálky ...“ říká Evangelium Matouše, „včetně Marie Magdalény a Marie matky Jakuba a Josefa ...“

Jen o několik veršů později jsme četli, že „k úsvitu prvního dne v týdnu šli Mary Magdalene a druhá Marie navštívit hrobku“. Byli tam. Objevte prázdnou hrobku.

Spěchají, aby to řekli učedníkům, ale ještě předtím, než se k nim dostanou, se Ježíš zjeví oběma ženám. Byli tam nejhorší. Nyní jsem tu, abych zažil neuvěřitelné a ohromující dobré zprávy z první ruky.

Někdy musíme překonat těžké časy, čelit naší bolesti a utrpení, aniž bychom utekli, abychom odhalili největší pravdu.

Zůstaňte u Velkého pátku. Velikonoce jsou na nás.