Když je nemoci připisován božský trest

Nemoc je zlo, které narušuje život všech těch, kteří s ním přicházejí do styku, a zvláště když postihuje děti, je považováno za božský trest. To víru bolí, protože ji degraduje na pověrčivou praktiku s Bohem, který je spíš jako vrtošivé pohanské božstvo než s Bohem křesťanů.

Osoba nebo dítě, které postihla nemoc, prochází obrovským fyzickým a psychickým utrpením. Členové jeho rodiny trpí duchovním šokem, který je vede k pochybnostem o jakékoli jistotě, kterou do té chvíle měli. Není neobvyklé, že si věřící myslí, že tato nemoc, která ničí jeho život i život jeho rodiny, je božskou vůlí.

 Nejběžnější myšlenka je, že Bůh jim mohl dát trest za chybu, o které nevědí, že se jí dopustili. Tato myšlenka je důsledkem bolesti pociťované v tu chvíli. Někdy je snazší uvěřit, že nás Bůh chce potrestat nemocí, než se vzdát zjevného osudu každého z nás, který nelze předvídat.

Když apoštolové potkají slepce, ptají se Ježíše: kdo zhřešil, on nebo jeho rodiče, proč se narodil slepý? A Pán odpovídá << Ani on nezhřešil, ani jeho rodiče >>.

Bůh Otec „dává jeho slunci vstávat na špatné a dobré a nechává pršet na spravedlivé a inguisty“.

Bůh nám dává dar života, naším úkolem je naučit se říkat ano

Věřit, že nás Bůh trestá nemocí, je podobné myšlence, že nás uspokojuje zdravím. V každém případě nás Bůh žádá, abychom žili podle pravidel, která nám zanechal skrze Ježíše, a následovali jeho příklad, což je jediný způsob, jak prohloubit Boží tajemství a následně i tajemství života.

Zdá se nespravedlivé mít během nemoci pozitivního ducha a přijímat svůj osud, ale …… to není nemožné