Když tě Bůh pošle nečekaným směrem

To, co se děje v životě, není vždy řádné nebo předvídatelné. Zde je několik nápadů, jak najít mír uprostřed zmatku.

Neočekávané zvraty
Šel jsem dnes ráno po chodníku, který vede podél západní strany Central Parku, žasnuc nad jeho geometrií: šestihranné kameny pod nohama mi ohraničovaly parketové cihly a vedle nich vedla úhledná kamenná zeď. Hned za zdí ležel samotný park, kde se na modré obloze propletly jemné větve holých stromů a z tisových chapadel se vynořila nerovnoměrná hromada vrabců.

Kontrast mezi přímým, řádným, člověkem vytvořeným chodníkem a zamotanou vířící bujností přírody těsně za její hranicí mě vedl k zamyšlení nad rozdíly mezi Božím stvořením a stvořením člověka.

Svět obsahuje nespočet příkladů kruhů vytvořených Bohem: měsíc, pupky, hrozny, kapky vody a střed květin. Rovněž jsou snadno patrné trojúhelníky. Existují kočičí nosy a uši, jehličnany, vrcholky hor, listy agávy a delta řeky.

Ale co ten nejběžnější tvar ve světě vytvořeném člověkem, obdélník? Hledal jsem v mozku přirozené protějšky, a přestože jsem si myslel a myslel, že mám jen dva: zuby a krystaly soli. To mě překvapilo. Upřednostňujeme obdélníky jednoduše proto, že je snazší plánovat a stavět pomocí bloků a přímek? Nebo to má něco společného s tím, jak lidé mají tendenci předpokládat, že život by měl být lineární? Nevím.

Říká se, že Bůh píše přímo křivými čarami. Když se dívám na krásu stromu v zimě, s jeho větvemi, větvičkami a větvičkami sahajícími až k nebi ve zdánlivě matoucím, ale zjevně plánovaném vzoru, dokážu něco pochopit, co to znamená.

Boží plán není vždy nařízen a předvídatelný tak, jak to chci. V mém životě jsou zvraty, které nemohu předvídat ani předvídat. To neznamená, že odbočení v neočekávaných směrech je špatné nebo špatné. Znamená to jen to, že na každém novém místě, kterým jsem, musím neustále růst, dosahovat, žít pro Pána a s ním.