Uvažujte dnes, že Bůh vám odpoví, až to bude pro vás nejlepší

Ježíš učil v sobotu v synagoze. A byla tu žena, která byla osmnáct let paralyzována duchem; byla skloněná a nemohla stát vzpřímeně. Když ji Ježíš viděl, zavolal jí a řekl: „Žena, jsi osvobozen od své slabosti.“ Položil na ni ruce a ona okamžitě vstala a oslavovala Boha. Lukáš 13: 10-13

Každý Ježíšův zázrak je jistě skutkem lásky vůči uzdravené osobě. V tomto příběhu tato žena trpěla osmnáct let a Ježíš jí projevil soucit tím, že ji uzdravil. A i když je to jasný akt lásky přímo k ní, příběh má mnohem víc než poučení pro nás.

Zpráva, kterou můžeme z tohoto příběhu vyvodit, pochází ze skutečnosti, že Ježíš uzdravuje z vlastní iniciativy. Ačkoli některé zázraky jsou prováděny na žádost a modlitbu uzdraveného, ​​tento zázrak se děje jednoduše skrze dobrotu Ježíše a Jeho soucitu. Tato žena zjevně nehledala uzdravení, ale když ji Ježíš uviděl, jeho srdce se k ní obrátilo a uzdravilo ji.

Takže je s námi, Ježíš ví, co potřebujeme, než se ho zeptáme. Naší povinností je vždy Mu zůstat věrný a vědět, že ve své věrnosti nám dá to, co potřebujeme, ještě předtím, než o to požádáme.

Druhá zpráva pochází ze skutečnosti, že tato žena „vstala“, jakmile byla uzdravena. Toto je symbolický obraz toho, co s námi dělá milost. Když Bůh vstoupí do našeho života, jsme schopni takřka stát. Jsme schopni kráčet s novým sebevědomím a důstojností. Objevujeme, kdo jsme, a žijeme svobodně v jeho milosti.

Zamyslete se nad těmito dvěma skutečnostmi dnes. Bůh zná každou vaši potřebu a bude na tyto potřeby reagovat, když to bude pro vás nejlepší. Když vám také dá svou milost, umožní vám žít v plné důvěře jako jeho syn nebo dcera.

Pane, vzdávám se Ti a důvěřuji ve Tvé hojné milosrdenství. Věřím, že mi dovolíte kráčet tvými cestami každý den mého života s plnou důvěrou. Ježíši, věřím v tebe.