Zamyslete se dnes nad tím, zda jste dovolili Ježíši vlévat milosti do vašeho života

Ježíš šel z města a vesnice do města, kázal a ohlašoval dobrou zprávu o Božím Království. Doprovázeli ho dvanáct a některé ženy uzdravené ze zlých duchů a nemocí… Lukáš 8: 1–2

Ježíš byl na misi. Jeho úkolem bylo neúnavně kázat město za městem. Ale neudělal to sám. Tato pasáž zdůrazňuje, že ho doprovázeli apoštolové a několik žen, které uzdravil a bylo mu odpuštěno.

Tato pasáž nám říká hodně. Jedna věc, kterou nám říká, je, že když dovolíme Ježíši dotknout se našich životů, uzdravit nás, odpustit nám a proměnit nás, chceme ho následovat, ať jde kamkoli.

Touha následovat Ježíše nebyla jen emotivní. Jistě v tom byly emoce. Nastala neuvěřitelná vděčnost a v důsledku toho hluboké citové pouto. Ale spojení bylo mnohem hlubší. Bylo to pouto vytvořené darem milosti a spásy. Tito Ježíšovi následovníci zažili větší míru svobody od hříchu, než jakou kdy zažili. Grace změnila jejich životy a v důsledku toho byli připraveni a ochotni učinit z Ježíše středisko jejich života a následovat ho, kamkoli šel.

Přemýšlejte dnes o dvou věcech. Zaprvé, dovolil jsi Ježíši, aby do tvého života nalil hojnost milosti? Dovolili jste mu dotknout se vás, změnit vás, odpustit vám a uzdravit vás? Pokud ano, opláceli jste tuto milost tím, že jste se absolutně rozhodli následovat ho? Následovat Ježíše, ať jde kamkoli, není jen něco, co tito apoštolové a svaté ženy udělali už dávno. Je to něco, k čemu jsme denně povoláni. Zamyslete se nad těmito dvěma otázkami a zamyslete se, kde vidíte nedostatek.

Pane, přijď, prosím, odpusť mi, uzdrav mě a proměň mě. Pomozte mi poznat vaši úsporu energie v mém životě. Když dostanu tuto milost, pomoz mi vděčně ti vrátit všechno, čím jsem, a následuj mě, kamkoli vedeš. Ježíši, věřím v tebe.