Zamyslete se dnes nad skutečnými potřebami lidí ve vašem okolí

„Pojď pryč sám na opuštěné místo a na chvíli si odpočiň.“ Marek 6:34

Dvanáct se právě vrátilo z odchodu na venkov kázat evangelium. Byli unavení. Ježíš je ve svém soucitu vyzývá, aby s ním odešli trochu odpočívat. Poté nastoupí na loď, aby se dostali na opuštěné místo. Když se to ale lidé dozvědí, pospěšují si pěšky na místo, kam mířil jejich člun. Když tedy loď dorazí, čeká na ně dav.

Ježíš se samozřejmě nehněvá. Nenechává se odradit horlivou touhou lidí být s Ním a se Dvanácti. Místo toho nám evangelium říká, že když je Ježíš viděl, „jeho srdce bylo pohnuto lítostí“ a začal je učit mnoha věcem.

V našem životě, když jsme dobře sloužili druhým, je pochopitelné toužit po odpočinku. Ježíš si to také přál pro sebe a pro své apoštoly. Jedinou věcí, kterou však Ježíš dovolil „přerušit“ svůj odpočinek, byla jasná touha lidí být s Ním a být živeni Jeho kázáním. Z tohoto příkladu našeho Pána se můžeme hodně poučit.

Například existuje mnohokrát situace, kdy rodič může chtít být na chvíli sám, přesto se objevují rodinné problémy, které vyžadují jeho pozornost. Kněží a řeholníci mohou mít také neočekávané povinnosti vyplývající z jejich služby, které se na první pohled mohou jevit jako přerušující jejich plány. Totéž lze říci o jakémkoli povolání nebo životní situaci. Můžeme si myslet, že potřebujeme jednu věc, ale pak zavolá povinnost a zjistíme, že jsme potřební jiným způsobem.

Klíčem ke sdílení Kristova apoštolského poslání, ať už je to pro naše rodiny, církev, společenství nebo přátele, je být připraven a ochoten být velkorysý svým časem a energií. Je pravda, že obezřetnost bude někdy diktovat potřebu odpočinku, ale jindy volání na charitu nahradí to, co vnímáme jako legitimní potřebu našeho odpočinku a relaxace. A když je od nás vyžadována skutečná láska, vždy zjistíme, že náš Pán nám dává milost potřebnou k velkorysosti našeho času. Často je to v těch okamžicích, kdy se náš Pán rozhodne použít nás způsoby, které se pro ostatní skutečně transformují.

Zamyslete se dnes nad skutečnými potřebami lidí ve vašem okolí. Existují lidé, kterým by váš čas a pozornost dnes velmi prospěly? Existují nějaké potřeby, které mají ostatní, a které vyžadují, abyste změnili své plány a dali si způsob, který je obtížný? Neváhejte se velkoryse věnovat ostatním. Tato forma charity se transformuje nejen pro ty, kterým sloužíme, ale často je to jedna z nejklidnějších a nejzdravějších aktivit, které můžeme udělat i pro sebe.

Můj velkorysý Pane, dal jsi se bez výhrad. Lidé k vám přišli v nouzi a vy jste neváhali sloužit jim z lásky. Dejte mi srdce, které napodobuje vaši velkorysost, a pomozte mi vždy říkat „ano“ charitativní práci, ke které jsem povolán. Mohu se naučit zažívat velkou radost ze služby druhým, zvláště za těch neplánovaných a neočekávaných životních okolností. Ježíši, věřím v tebe.