Zamyslete se nad výzvou, kterou vám Bůh dává, abyste projevili milosrdenství

„Který z těchto tří byl podle vašeho názoru blízký oběti lupičů?“ Odpověděl: „Ten, kdo se k němu choval milosrdenstvím.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a udělej totéž.“ Lukáš 10: 36-37

Zde máme závěr rodinného příběhu Dobrého Samaritána. Nejprve ho zloději zbili a nechali ho mrtvého. Pak přišel kněz a ignoroval ho. A pak prošel levita tím, že ho ignoroval. Nakonec Samaritán prošel a staral se o něj s velkou štědrostí.

Je zajímavé, že když se Ježíš zeptal svých učedníků, kteří z těchto tří jednali jako soused, neodpověděli „Samaritán“. Spíše odpověděli: „Ten, kdo se k němu choval milosrdenstvím.“ Hlavním cílem bylo milosrdenství.

Je tak snadné být navzájem kritičtí a tvrdí. Pokud čtete noviny nebo posloucháte komentátory zpráv, nemůžete si pomoci, abyste slyšeli neustálé soudy a odsouzení. Zdá se, že naší padlé lidské povaze se daří kritizovat ostatní. A když nejsme kritičtí, máme v tomto příběhu často pokušení jednat jako kněz a levita. Jsme v pokušení zavřít oči těm, kteří to potřebují. Klíčem musí být vždy projevovat milosrdenství a projevovat ho v hojnosti.

Zamyslete se nad výzvou, kterou vám Bůh dává, abyste projevili milosrdenství. Milosrdenství, aby to byla skutečná milosrdenství, musí bolet. Musí to „bolet“ v tom smyslu, že to vyžaduje, abyste se vzdali své pýchy, sobectví a hněvu a místo toho se rozhodli projevovat lásku. Rozhodněte se ukázat lásku do té míry, že to bolí. Tato bolest je však skutečným zdrojem uzdravení, protože vás očistí od vašeho hříchu. Svatá matka Tereza prý řekla: „Našla jsem paradox, že pokud miluješ, dokud to nebolí, nemůže už existovat žádná bolest, jen více lásky.“ Milosrdenství je druh lásky, který může zpočátku ublížit, ale nakonec lásku nechá na pokoji.

Pane, udělej ze mě nástroj své lásky a milosrdenství. Pomozte mi prokázat milosrdenství, zvláště když je to v životě obtížné a když se mi nechce. Kéž jsou tyto okamžiky milostivými okamžiky, ve kterých mě proměníte ve svůj dar lásky. Ježíši, věřím v tebe.