San Romualdo, svatý den 19. června

(c. 950-19 června, 1027)

Historie San Romualdo 

Uprostřed promarněné mládí Romuald viděl, jak jeho otec zabil příbuzného v souboji na majetku. V hrůze uprchl do kláštera poblíž Ravenny. Po třech letech ho někteří mniši považovali za nepříjemného a zjednodušili ho.

Romuald strávil následujících 30 let cestováním po Itálii, zakládáním klášterů a poustevníků. Chtěl dát svůj život Kristu v mučednictví a získal papežovo svolení kázat evangelium v ​​Maďarsku. Ale on byl zasažen nemocí, jakmile dorazil a nemoc se opakovala pokaždé, když se pokusil pokračovat.

V dalším období svého života Romuald utrpěl velkou duchovní suchost. Jednoho dne, když se modlil Žalm 31 („Dám ti porozumění a naučím tě“), dostal mimořádné světlo a ducha, který ho nikdy neopustil.

V příštím klášteře, kde zůstal, byl Romuald obviněn ze skandálního zločinu mladým šlechticem, který plísnil po rozpuštěném životě. Překvapivě jeho kolegové mniši věřili obvinění. Dostal přísné pokání, bylo mu zakázáno nabízet omšu a exkomunikován, nespravedlivé odsouzení, které utrpěl v tichosti po dobu šesti měsíců.

Nejslavnější z klášterů, které Romuald založil, byly kamzoli v Toskánsku. Zde začal Řád kamaldolských benediktinů, kombinující klášterní a hermetický život. V pozdějším životě se Romualdův otec stal mnichem, ochromeným a povzbuzováním svého syna byl věrný.

Odraz

Kristus je laskavý vůdce, ale volá nás k úplné svatosti. Muži a ženy někdy vyrostli, aby nás vyzvali k absolutnosti své odhodlání, síly svého ducha, hloubky jejich obrácení. Skutečnost, že nemůžeme duplikovat jejich životy, nemění výzvu k tomu, abychom byli za našich konkrétních okolností zcela otevření Bohu.