Svatý týden: Velký páteční meditace

ukřižovali ho, rozdělili si šaty a vrhli na ně spoustu toho, co by si každý vzal. Bylo devět ráno, když ho ukřižovali. Nápis s důvodem jeho věty řekl: „Král Židů.“ Ukřižovali s ním také dva lupiče, jeden napravo a druhý na levé straně. Když bylo poledne, setmělo se po celé zemi až do odpoledne tři. Ve tři hodiny volal Ježíš hlasitě: „Eloi, Eloì, lema sabathani?“, Což znamená: „Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“. Když to někteří přítomní slyšeli, řekli: „Aj, volejte Eliáše!“ Jeden běžel namočit houbu do octa, zíral na něj na hůl a dal mu drink a řekl: „Počkej, uvidíme, jestli ho Eliáš přivede dolů.“ Ježíš však hlasitě vykřikl a zemřel.

Ó Pane, co ti mohu říct o této svaté noci? Existuje nějaké slovo, které by mohlo pocházet z mých úst, nějaké myšlenky, nějaká věta? Zemřel jsi pro mě, dal jsi všechno mým hříchům; Nejenže jste se pro mě stal mužem, ale také jste pro mě utrpěl nejkrutější smrt. Existuje odpověď? Přál bych si, abych našel vhodnou odpověď, ale při uvažování o svaté vášni a smrti se mohu jen pokorně přiznat, že nesmírnost vaší božské lásky činí jakoukoli odpověď naprosto neadekvátní. Jen mě nechám stát před tebou a podívej se na tebe.
Vaše tělo je zlomené, hlava je zraněná, ruce a nohy jsou roztrhané nehty, vaše strana je propíchnutá. Vaše tělo nyní leží v náručí vaší matky. Teď je po všem. Je konec. Je to splněno. Je to splněno. Pane, velkorysý a soucitný Pane, zbožňuji vás, chválím vás, děkuji vám. Svou vášní a smrtí jsi udělal všechno nové. Váš kříž byl zasazen do tohoto světa jako nová známka naděje. Mohu vždy žít pod tvým křížem, Pane, a nepřetržitě hlásat naději svého kříže.